Vesmír to zařídí! – Letní X-Challenge 2022

Alex nás hodil z Prahy až do Salzburku během 5ti hodin a byl prostě boží! Proto si zasloužil oko za oko - tyčinku za odvoz. ❤️ 💫

Dnes jsme vystartovali z Prahy, kde jsme si stoply báječného kluka - Alexe, který nás překvapil, že jede až do Salzburku - Nice! Po cestě jsme probrali celé naše životy a vysloužili si za tuhle terapii 16 euro 😃💫
Poté jsme stopli pana kamioňáka, který nám hned nabídl čokoládu, džusík a svezl nás dalších mrakec km až k Ljubljani. Bylo 10PM a zastavila nám paní, která nikdy nikomu nezastavila, ale tentokrat cítila, že má! Win! A hodila nás do centra hlavního města Slovinska.
Tam nastala trochu krize - kde budeme spát? Nakonec nás u sebe ubytoval jedem mladík, kterého se nás zželelo 😃 takže střecha nad hlavou a sprcha! Boží!
Usínáme o půl druhé ráno a jsme spoko!

Shrnutí:
Praha - Ljubljana
Počet hodin jízdy: 9h
Počet km: 656km
Počet stopů: 3
Utracených peněz: 0,-
Vyděláno: 16 euro

Někdo tento checkpoint splní v jedné zemi, my jsme si ho vlastně celý objely se dvěma zastávkama ve dvou zemích 😃💫 takže poctivě splněno.
Koupačka a chill - top! ❤️
Pravda, ke konci už jsme měli pocit, že se sváru jezera nikdy nedostanem

Ráno jsme se potichu vykradly z bytu našeho zachránce, posnidaly jsme v parku u univerzity a vydaly se na stop.
Pomocí pěti stopů jsme se dostaly až tam, kam jsme vůbec neplánovaly - Švýcarsko.
Přijeli jsme do města Lugano - Paradiso, kde jsme zašly na salsa party na promenádě, na které jsme všechny místní roztančily. Večer se nám podařilo ustlat pod mohutným stromem u místního jezera.
Jelikož je ve Švýcarsku drahý tarif, zůstáváme offline a postujeme dodatečně.

Dnešní den se převážně točil okolo Lago Maggiore, kolem kterého jsme úspěšně kroužily 😃 navštívily jsme město Ascona, které je naprosto kouzelné, a pak zamířily na italskou stranu jezera, kde jsme si daly parádní osvěžující koupačku a tak trochu chill. Stále však bez dat, takže trochu nezvěstné pro svět 😃
Když se nám konečně podařilo dostat od jezera, zůstaly jsme u nadjezdu na autostradu a nikdo nám nechtěl zastavit.
Naštěstí to Vesmír zařídil a seslal nám nádhernou bytost, která se o nás postarala. Vzala nás na party v parku se svými přáteli, kteří nám za výuku češtiny zaplatili na další den vlak do Janova (roli hrál i jejich strach o nás, ať tolik nestopujem 😅). Poté nás s manželem a dětmi vzali k sobě domů, kde jsme se mohly osprchovat, dostaly jsme večeři, zahraly všichni double a mohly se vyspat na božích matracích. Nic nechtěly, tak jsme jim alespoň pomohly převlíct dětem postele.
Usínáme vděčné a šťastné!

Ráno dostáváme snídani a odvoz na nádraží, odkud nám jede vlak přes Miláno do Janova. Loučíme se a dostáváme ještě svačinku na cestu.
Cesta vlakem po dnech stopování trochu zvláštní 😃 ale jupí, jsme v Janově.
Peklo začíná.
4hodiny, 3 různý místa a nekonečná ignorace od všech.
V mezičase se nám podařilo našim zoufalým zpěvem probudit pána, který nocoval na parkovišti. Bohužel však jel opačným směrem. Nějakou dobu pozoroval naše šaškování, odešel, a když se vrátil, chtěl nám dát 100 euro na jízdenku. Byly jsme v šoku a odmítly ho, že to není to, v co věříme, jak to děláme atd. Hmmm škoda, že se ten den hrál Yes man 😃 aneb když ti morální hodnoty ukončí výzvu 😃
Nu, vraťme se k peklu, to nadále pokračuje, přecházíme na jiné místo a konečně nám zastavuje muž, jehož auto je na pokraji rozpadnutí, trochu creepy, ale nasedáme, protože už v Janově nechceme být ani minutu 😃.
Vyhazuje nás na pláži, dáváme si procházku po promenádě a přemýšlíme, co dál.
Jdeme na stop, chceme dál.
A peklo končí v okamžiku, kdy nám zastavuje vintage dodávka s vintage týpkem, říkejme mu třeba Marco Polo 😃
Dobrodružství může pokračovat.
Kupuje nám pivko na osvěžení a hledá místo na přespání. Našel. U hřbitova 🤨 nevíme, zda se smát nebo brečet. Nakonec se z místa vyklubalo opravdu krásné místo na přespání… ve stráni, pod hradem, s výhledem na moře, měsíc a hvězdy. Krásný osvětlený hřbitov tomu dodává zvláštní klid a pohodu, a tak jdeme spát.

Na vlně up & down
Brzké vstávání zapříčeněné šelestem ve stanu vedle nás v obležení hřbitova, hradu, se snídaní v podobě vodního melounu od našeho vintage kámoše s dodávkou. Následné (opět vcelku - avšak není se čemu divit, jsme stále kousek od Janova, že ano) vcelku dlouhé stopování. Stop proběhl jeden a vyvezl nás kousek z centra k dálnici. Vyrazily jsme vcelku brzy, a tak jsme doufaly, že dostopujem opravdu daleko. (Haha, ha ha.) Nu, hned po našem výstupu nedaleko dálnice jsme potkaly onoho osudného pana Itala. Snědý týpek (Andrejčin future husband) na elektrokoloběžce nadšeně poskakující a zastavující, když se dozvídá, že jsme Češky. Absolutně nevíme, jak se tohle stalo, ale máme pocit, že jsme si od této chvíle zahrály Yesmana. Naše batohy se náhle ocitly v jeho kufru a už nás táhl do svého obchůdku. Safra. Chlapec si nás pojistil. Strávily jsme s ním (nevěda jak) 4 hodiny. Přičemž nám ukázal svůj obchod, připravil nám penne frutti di mare, dezert a kafe ve své restauraci, stihl se zamilovat (do Andrejky), dal nám třeba tisíc dárků (náramky, voňavku…) a pak nás přemlouval, ať zůstaneme. Jeho láska byla gigantická, avšak ta naše k vysněnému Gibraltaru mnohonásobnější. (Sorkaholka, smůlka…) No, co si budem, zdržely jsme se neskutečně, ovšem za tu italskou romantiku to stálo (Kája se dobře pobavila). Ale největší win byl, že jsme se po pěti stopech konečně dostaly z tý prokletý Itošky. Bella ciao a Arrivederčiromavole!
No a francouzský stopy? Neskutečně jsme frčely! (s květinářem, černochama, cute pejskem a jeho sexy majitelama, černoškama, doktorem a fajn párem, kterej nám chtěl pomoct odvozem z nebezpečného místa - avšak na snad ještě strašidelnější). Dojely jsme o půlnoci až do Montpelliere, odkud naše ambice zněly jasně: nonstopstop až do Španělska! (Tak snad jsme se jasně domluvily, že jsme do pondělí na Gibraltaru, tak to safra musíme dohnat, ne?!) …To jsme ovšem netušily, že skončíme ve dvě ráno hledat místo na spaní v tomhle opravdu odporném creepy ghettu. Anyway, toho ponižování od místních autostopů jsme měly dost. No a co se nestalo? Potkaly jsme strašně punkovou osamocenou mladičkou stopařku, která stopovala úplně sama a byla na tom úplně stejně jako my. Asi vesmír?
Místa na spaní vypadala, že jsou přichystaná přesně na znásilnění, vykuchání a následné rozprodání orgánů. A tak se nedalo svítit. Šly jsme s prosíkem do hotelu. Ve dvě ráno (nutno podotknout)! Odbili nás… (jak nečekané, že?), avšak po dlouhém překecávání nás nechali na chodníku před hotelem. So… asi… buenos noches lidi. :—-)

Jazykolam italský 😃 ve 3 ráno na pláži v Alicante! 💪

Dokázaly jsme to! 🥳