La Macumba – Letní X-Challenge 2022

Kousek za Prahou nám jako náš druhý stop v životě zastavila maminka s dvěmi dcerami. Jely na dámskou jízdu na dovolenou na Šumavu v malém autě, ale i přes tyto nešvary se nám povedlo naskládat do auta. Díky nim jsme se místo do Plzně kam jsme původně chtěli, dostali až do Železné Rudy, a tím pádem si zasloužily zbytek našeho jídla čímž byly dvě pistáciové tyčinky 💚

Ač přes počáteční váhání jsme si navzájem půjčili i spodní prádlo, v případě Terky 11/10, pohodlné kraťasy docela, ale Andy kalhotky moc nedocenil 😂 podprsenku prý už nikdy a o tom dalším ani nemluvě 😂

Ze včerejšího buskingu jsme si nakoupili levné bagety a polévky, kterou jsme si jednu udělali dnes ráno a dali si ji s bagetou, odpoledne jsme si snědli další bagetu, bohužel jen suchou díky tomu že jsme byli stále na stopu a teď jsme si v Lucemburku vydělali úsměvem na dvě výborný piva. Teď až si najdeme ubytování uděláme další polévku a budeme pyšní na to jaké jsou 3+1 bageta za 3€ skvělej deal na celý den bez peněz ❤️🤪

Ze Štrasburku jsme dnes jeli stopem přes Méty až do Esch-sur-Sûre, kde jsme náhodou natrefili na další skupinu Na Punk Vaška a Elišku.. bylo to velmi příjemné setkání díky tomu že už jsme měli včera trochu kritický den, podělili jsme se o špatně i hezké zážitky a celkově nám to dost pomohlo a zlepšilo náladu ❤️

Spojili jsme se s týmem @dwaloki a po velmi usilovném přemýšlení z čeho sestavit sněhuláka v centru Metz, nás napadlo ho sestavit z ulic. Ulice v Metz se přímo nabízely k tomu sestavit zde sněhuláka z dlažebních kostek, domů, lidí a dokonce... I palem. V tomto sněhulákovi si každý najde to co se mu líbí.

Zde jsme se ocitli již potřetí, ale prý se to bohužel nezapočítává jako trojnásobek.
Když jsme tu byli poprvé, náš Stephan co nás odvážel do Lucemburska řekl že se tu zastavíme cestou ať máme splněný checkpoint. Nejhezčí splněný den zde byl při spojení se s týmem Dwa Loki, při kterém jsme společně furt jen jedli, buskovali, a celkově se nadále snažili dostat konečně z Metz. Bohužel se nám to nepodařilo, tak jsme se rozhodli jet autobusem co jel až v 10 hodin večer. Zašli jsme na hrad a hráli jsme tam na kytaru, zpívali a tancovali.

Dnes jsme vyráželi z Lucemburska úplně neplánovaně do Belgie, cestou jsme měli rozesmívat lidi. Řekli jsme si že nejlepší způsob bude sem tam někomu pochválit nějaké oblečení nebo něco co nás napadne při tom. Andy začal při cestě na stop zpívat, a hned cestou na stop jsme rozesmáli asi tři lidi. Po pochválení že to někomu sluší, že má hezký náhrdelník či cokoliv se nám na dotyčném líbilo jsme si řekli že musíme vymyslet něco originálnějšího. V restauraci kde jsme dostali najíst, se Andy rozhodl naučit větu francouzsky aby se číšník který neuměl ani slovo anglicky aspoň pobavil. No, tak se zasmál až po vysvětlení co to mělo být, ale tak co už. Poté jsme museli jít už na stop, a zbývalo nám pár lidí a stejně stop nešel, tak jsme napsali ceduli TOKYO a snažili se je rozesmát alespoň přes skla aut.