síla konga – Letní X-Challenge 2022

Náš poslední stop, přijel akorát včas večer, abychom mohli stihnout jediný vlak z Kauferingu do Lindau. Až po darování tyčinky a společné fotce, jsme po výměně instagramu zjistili, že se jedná o místního rentiéra🥵

V Grindelwaldu jsme si vylosovali partnery z ostatních 3 týmů (Hrušky naloŽeny, Agilní hrošíci a Blond Pilgrims) Wendy si vzala Vojtu z hrošíků a já jsem vylosoval Tifanny z Blond Pilgrims. Některým se podařilo v krásném Grindelwaldu strávit spolu i déle než tři hodiny, my jsme splnili výzvu vaření v kuchyni, kdy jsme si udělali pizzu pro sebe a i pro pár zákazníků. Ačkoliv jsme si to museli odpracovat hodinou a půl skládáním krabic😏

V grindewaldu jsme se s vyměněnou manželkou pozvali do místní pizzerie přímo do kuchyně. viz. X-change

Z předměstí Lyonu nás polský řidič veze až do Barcelony, kde rovnou odevzdává dodávku, ve které jedeme. Vzhledem k tomu, že mu Wendy řekla, že studuje angličtinu, tak ráda přijala žádost a s Barcelonskou půjčovnou karavanů a dodávek po telegonu začala jednat kdy tam máme dorazit a řešila nedorozumění ohledně data a času dojezdu 🤩

Po tom, co jsme se vyměnili parťáky napříč týmy v Grindelwaldu jsme se vydali splnit ještě i nějaké výzvy. Vyměnila jsem Vojtu za Vojtu s novým Vojtou z týmu Agilní Hrošíci jsme se vydali naučit něco Švýcarsky. Na přepážce na vlakáči v Grindelwaldu jsme pro to zneužili mladého pracovníka místních drah a on nás naučil, jak říct “Život je jako bonboniera, nikdy nevíš, co si vybereš” protože takovej je i stop a taková je i X-Challenge. No…. Moc nám to teda nešlo. Ale challenge splněna!

Společně jsme zde s dalšími čtyřmi týmy přečkali noc a užili si krásy Švýcarska při plnění úkolu x-change aneb výměna manželek.

S Wendy jsme úspěšně po čtyřech a půl dne dorazili až k Atlantiku! Zde jsme přečkali noc na pláži a užili si krásy Španělska aneb sangrii společně s krásy malebného městečka Tarifa.

Do Monaka jsme se sice nedostali, ale z posledních zbytků sil jsme se rozhodli vsadit všechno naše zbylé bohatství (70€) na ruletu v Malaze. Buďto nám vyjde na cestu domu, nebo to bude game over, jelikož jsme tu fakt zasekaní. Ještě jsme si hodili mincí, kterou barvu zvolíme (červenou!) a pak jsme se velice sebevědomě (rozuměj potili jsme se až na prdeli) vydali do nejbližšího kasina. Pán na ruletě z nás byl trošku rozpačitý, zejména kvůli jazykové bariéře. All-in ale rozuměl a tak trošku zdráhavě vzal naše peníze a už se točilo. Nemohli jsme se na to koukat a tak jsme se radši otočili. Když kulička docinkala, otočili jsme se zpět a….. no jsme o 70€ bohatší a to znamená, že se z toho Španělska snad i dostanem!!!! Někdy je potřeba zariskovat ještě trošku víc, i když má člověk zrovna den blbec.

V Madridu před nádražím, než mě vykopl sekuriťák, jsem si pomocí ukulele, Slavíků z Madridu a Riptide vydělala celých 11€ a to je na tu chvilku a na první busking a hlavně na Španělsko vlastně asi dobrý.

Na X-Challenge a celkově na stopování je nejlepší to, že člověk od toho nesmí vůbec nic čekat, jelikož se může stát naprosto cokoliv. Nedá se ani nic plánovat, stačí jen důvěřovat vesmíru a lidem a stoupnout si se zdvihnutým palcem k cestě…. A začne se odvíjet příběh, který bude stát za to.
Naše X-Challenge byla už od začátku velký punk. Nevěděli jsme, zdali se vydáme na Balkán, kam chtěl Vojta, nebo hecneme Gibraltar, kam chtěla Vendy. Jelikož jsme se nechtěli hádat, domluvili jsme se hned na začátku, že si budem házet mincí pokaždé, když se budeme takto rozhodovat. Tím pádem nikdo nebude ~vítěz~a nikdo ~poražený~. Všechno to bude tak, jak osud chce. No a tak jsme hned na startu vytáhli minci a hodili… a padl Gibraltar. No… takhle zpětně možná maaaaalinko litujeme, že nepadl ten Balkán, mohlo to být všechno podstatně jednodušší. Cesta dolů byla haluzová. Ve Švýcarsku jsme se měli jako králové. Dostávali jsme peníze, jídlo, krásně se nám stopovalo a v Grindelwaldu jsme se dokonce potkali s 3 dalšími týmy, takže jsme společně strávili krásný večer a následně i den. Od momentu, kdy jsme se opět rozpojili a my ambiciózně zamířili na jih už to ovšem začalo jít trošku ztuha. Pak jsme ale měli den plný štěstí, shodou okolností to byl YesMan den, asi si i osud řekl, že nám pošle trošku víc toho štěstí. Na jeden stop jsme se dostali z Lyonu do Barcelony, takže jsme profrčeli Francií, na kterou jsme se oba tak těšili, ale stále jsme se naivně konejšili tím, že čas na projetí Francie budem mít po cestě zpátky. Do Barcelony nás vzal Mariusz, polák, co stěhoval dodávku z Berlína. Výborně jsme si sedli, takže jsme spolu pak i strávili super večer plný piva a paelly na pláži v Barceloně. Další den se nám opět dařilo, z Barcelony na jeden stop do Málagy!! Říkali jsme si, že to není možný, že přece takový štěstí na tak dlouhý stopy nám nemůže vydržet. No… nevydrželo. V Malaze jsme přespali u kluků, co nás vezli. Dostali jsme najíst a po probdělé noci v Barceloně nám měkká postel sedla. Dál už to ale tak sluníčkový nebylo. Ikdyž teda sluníčka bylo hodně. Pekli jsme se na nájezdech, na kruháčích, na benzínkách a už jsme se skoro obávali, že se na ten nejjižnější bod nedostanem. Nakonec se nám to ale podařilo a my si tak mohli odškrtnout další checkpoint! A navíc, Vojta je teď poprvé na stopu, a na první stopovačku dojet až na Gibraltar, to je ovšem střela!
Zpátky nás ale doběhla karma za předchozí šťastné dny. Nikdo nic, žádný reakce od řidičů, posuny max 10 km do další vesnice, prostě tragédie. Když jsme se doštrachali zpátky do Malágy, celí zničení z nešťastných stopovacích pokusů jsme se rozhodli, že si opět hodině mincí, jestli zkusit štěstí v kasinu a třeba namnožit peníze natolik, abychom se odsud dostali, nebo to vzdát a koupit lístek domu rovnou. Padla první možnost a tak jsme vytáhli všechny naše zbylé rezervy a po dalším hodu mincí vsadili v kasínu všech našich 70€ na červenou na ruletě. Nevěřili jsme vlastním očím, když se kulička opravdu zastavila na červené. Po drobném oslavném tanci jsme si vzali 140€ a spokojeně odešli spinkat na pláž. Dodalo nám to kuráž pokračovat. My se Španělskem zlomit nenecháme. Jak to bude dál? Už frčíme po dálnici ve Francii a doufáme, že nám vesmír pošle do cesty nějaký fajnový Čechy, vracející se z dovolené. Tak uvidíme. Nějak bylo, nějak bude, ale je to jízda, přátelé!

Prakticky každý večer jsme vedli smysluplné rozhovory, než jsme upadli v sladké mikrokóma. Obzvláště smysluplné pak byl ten, co jsme vedli přímo v Tarifě při večeři na pláži, s výhledem na oceán. Neprozradím o čem byl, ale bylo fajn pokecat si i o jiných, než povrchních věcech.

Jelikož se nám náš řidič z Barcelony do Malágy svěřil, že jede už 26 hodin v kuse, pozvali jsme ho bez váhání na jedno dvojitý. Udělali bychom to samozřejmě i tak, ale takto to mělo dvojí rozměr, jelikož šlo zároveň i o naši bezpečnost. Našemu řidičovi totiž s přibývající tmou začala víc a víc padat hlava a my se křečovitě drželi pásů a doufali v to, že ho naše kafe pořádně nakopne. Dokumentační foto nemáme, moc se nám klepaly ruce.

Tak nás to přeci jen zavedlo do Mnichova. Je hnusně, tak zůstáváme na vlakáči a pal vyrazime na stop na nájezd. Hurá domu!

V Mnichově jsme se potkali s mým tátou, který tu žije. Dali jsme Spetzi a kafčo, vyfásli výslužku a pokračujem dál!

Extrémně zmuchlaný trička jsme si požehlili v bavorským kanclu ve velkým stylu!

V autobuse na kraj Mnichova si Vojta střihl veřejnou lekci italštiny… nutno říct, že se to Němcům zrovna nezamlouvalo

Moje poprvé bylo někde za Prahou
nastoupil jsem s myšlenkou váhavou.
Wendy, ostřílený pardál,
chtěla dojet co nejdál.

V Plzni byli jsme cobydup,
byl to klábos asi třicet minut.
Zde stopli jsme jiný tým
směr Mnichov, zde není Rýn.

Pak v Lindau druhou hodinu odbil kostel
a my znavení hledajíce postel
našli jsme tajemnou spirálu
našeho prvního spánku záchranu.

Dalšího dne padnul Grindelwald,
čtyři týmy se sešly, to byl raut!
Noc strávili jsme pod mohutnými štíty,
při tom všem hodovali a pivo píti.

Byla to krása, byl to sen.
Avšak na to další den
rozpadly se naše klany.
Vyměnili jsme si ženy!

My nezaváhali a začali skládat krabice
do věže vysoké (i křivé) jak ta v Pise.
Za odměnu jsme si pizzu upekli
a přitom italským pivem žízeň smetli.

Wendy zatím naučila se tu fráze,
a zjistila jak se tu žije draze.
Ještě ten večer jsme jeli dál,
benzinka před Lyonem byl náš grál.

Někdo vycítil naše k Gibraltaru sklony,
a hle! Ráno chytli jsme stop do Barcelony.
Maruš, ředitel naší nové dodávky
udržel na uzdě své polské nadávky,
když se ve Francii zastavila dálnice,
nevadí, extrémní fotbal, o výzvu více.

Večer užívali jsme si španělskou hostinu
v televizi pozorujíc hrát Barcelonu.
Paella byla k pánvi správně přichycena,
tak jako k židlím naše stehna (byla spocena)

Usínali jsme na pláži za zvuku DnB,
ale naše vědomí o zlodějích vše ví,
takže jsme k batohům byli přivázáni
jako nějací echt bondage veteráni.

Dostat se z města je vždy problém,
ale nám se to podařilo v čase dobrém,
a tak nám neujeli kluci Albánci
našeho Gibraltar snu zachránci.

Ubytovali nás, nabídli špagety,
další den nastal od Španělska čas vendetty.
Španělé nezastavují, blbě čumí.
sen zdál se být tu tam, ale ne pro toho kdo to umí!

Wendy našla skvělá místa,
po chvilce to byla jízda čistá.
Dorazili jsme na Gibraltar!
Neuvědomujíce jaká bude cesta zpátky zmar.

Po dni a půl proklínání,
uspořádali jsme klání.
Klání orla a hlavy panny,
zda zavřeme x-challenge brány
nebo risknem vše a dáme casino.
Když se nás pán před vchodem ptal "el cocaino?"
Asi víte co nám padlo
a ono to fakt padlo!
Výdělek padl na cestu do Zaragozy,
co nejdál od místa kde osli řídí vozy.

A odtud už to šlo lehce,
přece nebudeme vzdávat konce.
Dva frantíci, jeden němec,
zážitků si nesem ranec.
Sice polákovi kolo ruplo,
ale při pomoci od čechů nám srdce ruplo.
Jsme doma.

Společně s kocourem Minčkem by jich bylo jedenáct. Od Poláka až k Albáncům. Bude zajímavé sledovat jaké mají životy oni na instagramu)