Jančíme – Letní X-Challenge 2022

Oko za oko, tyčinka za tyčinku! Chtěly jsme posádku obdarovat mlsem za svezení, ale stejně jsme dostaly oplatku na oplátku.

Jedna si zabalila nepohodlný boty, druhá zas velkej batoh, a tak si měla každá na co stěžovat. Jedna si vydobyla na startu X-challenge triko, a druhá jí ho hned šlohla. A tak nám to šlo. Prostě den jako malovaný :)

Městečko je to roztomilé a lidi šílenci. Slečny, co nás učily lucembursky, nakonec obvolaly celou zdejší sebranku, aby nám zařídily nocleh. Sice to nevyšlo, ale dostaly jsme napapat. Na videu samozřejmě popisuju výhled od hradu. Neříkám, že jsem těhotná dvacítka Romana. Rozhodně ne.

Francouzský páreček inspirovaný Vysokým jalovcem na nás vybalil tradiční dechovku v podání kníratých chlapíků v bekovkách. Zatančit si s námi bohužel nestihli, “inspirujte se videoklipem” říkali. Jestli je tohle zrovna tradiční tanec teda nevíme, ale rozhodně má něco do sebe! :))

V Metz jsme si vysloužily kebab a colu a posilnily se tak na prošmejdění města skrz na skrz, abychom zjistily, kde hlavu složit. Kebabák byl ale první a poslední, kdo slyšel na úsměv a nabídku pomoci, a tak jsme si aspoň procvičily zvládání odmítnutí. C'est pas possible! Volali všichni, ať už to byli pracanti od TGV, nebo z hotelů. A tak jsme se zármutkem uprostřed noci z města stopem utekly. Ale mají to tam hezký, to zas jo. A umejt si nohy ve fontáně bodlo!

Kafe jsme koupily super Holanďanovi, co se sice pořád mračil, ale byl to frajer, co procestoval celej svět a má doma hezký štěňátka.

Dnešní výzva pro nás byla poměrně snadná, protože se nám dařilo peníze zatím neutrácet vůbec. Dneska jsme si dokonce zařídily soukromou párty na jachtě a drinky k narozeninám!

První den cesty šel jako po másle, než jsme se ocitly u Norimberku. Nikdo se nás nechtěl ujmout a pomalu ale jistě jsme se smiřovaly s tím, že to zapíchneme ve škarpě u silnice. V tom přijel náš princ v černé Tesle, kterou mu předal sám Elon, a rovnou nám nabídl přístřešek. Obývák asijské rodinky se sovětským generálem na stěně sice mohl působit všelijak, ale objednaná pizza k večeři všechny stmelila a z Duca je kámoš!

Druhý den jsme si stoply Turka v dodávce, který po minutě jízdy pronesl: "Máte nůž? Nemáte? A jak se budete bránit? Tady, vemte si můj nůž!" A tak jsme se s lehkými rozpaky nechaly obdarovat. Později jsme přes Belgii dorazily do Lucemburska, kde jsme díky dopravě zdarma snadno dojely z jihu až na první checkpoint. Městečko se nám moc líbilo a jídlo jsme si sehnaly z restaurace i od místních, kteří nám chtěli zařídit i nocleh. Po několika hodinách rozvášněných telefonátů to nakonec nevyšlo, ale na náš romantický koutek na kopci u hradu byl možná ještě lepší.

Za první dva dny jsme neutratily ani kačku, zato jsme o 10 euro bohatší!

Tesne pred obedem jsme vyrazily dobit Francii. V planu byl sice zapad a ocean, nicmene osud nas poslal do Metz. Chvili jsme na nadrazi zkousely moznosti, jak se dostat do TGV, ale bohuzel neuspesne. Pak jsme si daly mensi tour po meste, pochutnaly na darovanem kebabu a umyly si nohy v mistni fontane. Ke konci dne jsme hledaly moznosti, kde si ustlat, nakonec jsme vyhodnotily, ze bude lepsi jeste pred pulnoci prchnout stopem z mesta…nu to nebyl dobry napad 🤨 Po ne zrovna hezke noci, mrznuti a 3h spanku, jsme si zlepsily naladu sprchou na benzince 💪🙏

Po sprse a vybornych darovanych vaflich z predesleho dne jsme mely jasny cil, dostat se k mori! Plnily jsme Yes mana, a tak kdyz jsme stoply Marka, ktery miril do francouzského mestecka u Svycarska, odpoved byla jasna. Dalsim stopem v karavanu jsme se dostaly do Dijonu a pak uz nas cekala poradna jizda s Markem a Timem v jejich cool dodavce! Co vic prat, byla to jizda snů :)) Ocitly jsme se pod Valenci s hromadou jidla a odhodlanim, ze to more do vecera zvlaneme…a taky ze jo, na dva stopy jsme se ocitly na plazi v Cap d’Agde. Po paradni koupacce ale prisla krize, zacalo prset a misto na spani zadne. Nevzdaly jsme se, mluvily s kolemjdoucimi a nakonec nas mila pani vzala k sobe do apartmanu :)

Vcerejsi vyzva nam sedla jak ulita. Jeste po pulnoci jsme shaneli lidi co se pridaji na B-day party v Monaku a pujci nam loď, coz dost lidi rozesmalo! V poledne jsme pak zazpivali jeste Tri citronky

Francouzko-monacký pískulák Albert |||.

Francouzská pláž v podvečer, italské BBQ bez BBQ a 8 vandráků z Česka. Probrali jsme jak kartičky smysluplných rozhovorů, tak jiné otázky života a smrti, jako třeba jestli se hajzlpapír věší ke zdi, nebo ven.

V Monaku jsme se potkali s dalsimi tymy, podívali se ke casinu, ale vzhledem k nasemu oderu a ne zrovna idelalnimu drescodu, jsme se sli radeji vykoupat a hledat jachtu, kde se vetreme a udelame B-day party! Nakonec se tak stalo! Co vic si prat nez oslavu v centru Monaka, sýr Comte a asi tak deci vina :D

Po tom, co jsme se s dalšími týmy probudili na pláži vedle Monaka, jsme usoudili, že odsud nás jen tak nikdo nedostane. Moře, sprchy, pítka, dobrá společnost a mekáč, kde nám dávaj zbytky bylo víc, než jsme si kdy přáli. Poznali jsme místní, nemístní i nemístný a bylo to žůžo.

Pátý den jsme se probudily do stále deštivého počasí a rozhodly jsme se utéct do Monaka. Jedna polovina týmu slavila narozeniny, a tak byl čas to pořádně roztočit. Sešly jsme se s dalšími týmy, sehnali loď i s občerstvením a zařídili Janče supr kůl párty! V Monaku to na spaní ale úplně nebylo, a tak jsme došli do Francie a uvelebili se na pláži.

Šestý den jsme se rozhodli zůstat v Cap d'Ail, protože jsme byli lenoši a bylo nám tam fajn. Sehnali jsme nějaké to papání, dali koupačku a večer se nechali pozvat na italskou beach party s tamním Edem Sheeranem. Boží!

Úterý byl poděl. Chtěly jsme odjet z Monaka a Francie směr Švýcarsko, ideálně tedy přes Itálii. Po tom, co jsme se dostaly na její hranice, jsme zjistily, že tamtudy nikdo nejezdí. Šly jsme pěšky zpět do Francie a stoply si pána do Soplu. Cestou jsme viděly zoufalce Máru s Ádou, a tak jsme je chtěly zachránit a naložit do auta. Měli z toho fakt velkou radost, protože Sopl byl díra a jediný, kam jsme se odtamtud dostali, bylo Monako, kde jsme ráno začali. Naštěstí jsem se pána, co nás vezl zpátky, omylem ve francouzštině zeptala, jestli má peníze, místo děti. Tohle faux pas byl ale nakonec supr trik, co nám zařídil 36 euro a nálož jídla v mekáči!

Ve středu už jsme se vážně chtěly pohnout. A to se nám povedlo. O celých neuvěřitelých 39 km! Zas tak nám to ale nevadilo, protože jsme si stoply nejlepšího Alžířana z francouzské vesničky, který nás pozval k sobě domů, uvařil špagety a palačinky a zachránil nás před nocí v bouřce. Probraly jsme s ním stereotypy, sociální problémy, klimatickou krizi i balení holek v Česku a užily si přespání v pelechu.

Klapka klapla, první den,
svěží ženy odhodlané
splnit si svůj letní sen
vydaly se v nepoznané.

Přišel první trud a žal,
však zachránce v černé Tesle
na nic dlouho nečekal
a vzal k sobě ženy skleslé.

Druhý den se vypravily
Lucembursko objevovat
a dvě dobré mladé víly
jídlem šly je obdarovat.

Den třetí se přikutálel,
odvál ženy do Francie.
Metz, leč přes den slušně válel,
na spaní moc neužije.

Čtvrté ráno k moři chtěly,
vydaly se na jih země,
v noci, když se v dešti chvěly,
paní řekla: "Spíte u mě!"

Pátý den, narozeniny,
chtíč po párty ženy chytí,
Monako pro tyhle činy
poskytlo jim loď i pití.

Den šestý, bez stopování,
lidi, moře, svěží vánek,
načež přišlo i pozvání
na italský beach mejdánek.

Den sedm se kvapem blížil,
směr domů na karton psáno,
osud jim však plány zkřížil,
tři týmy jsou tam, kde ráno.

Osmý den se kousek pohly,
ale málo, žádnej trhák.
V tom naštěstí přišel do hry
Alžířan a jeho bejvák.

V den devátý bylo nutné
rychle kopnout do vrtulky,
ať pak ženy nejsou smutné,
že nestihly Nasavrky.

Den deset, závěr se chystá,
ženy chytly Čecha v práci,
kamioňák a srandista
celý den je domů vrací.

Jedenáctý den je tady,
máme toho plný kecky,
teď se sejdem dohromady,
těšíme se na vás všecky!

Naše umělěcké dílo z každého dne X-challenge. :)

Protože jsme za celý týden dostávaly samé sladkosti, přišlo nám fajn je vyměnit za něco zdravějšího. Naše poslední Oreo jsme tedy vyměnily za hroznové víno. Po chvíli jsme zjistily, že je z poloviny už plesnivé xD Kauf jak prase! Je ale fakt , že Oreo taky už zažilo lepší časy..:)

S Jančou jsme poctivě klikovaly každý den. Je ale pravda, že jsme na to vždycky přes den zapomněly a někdy je udělaly až těsně před půlnocí viz tmavé foto z videa. V den kdy jsme slavily narozky na lodi jsme na to samozřejmě zapomněly úplně, a tak nás druhý den čekalo 125 kliků. Od té doby jsme si na to už dávaly bacha, už tak nás bolely ruce, že jsme nemohly ani zvedat palce na stopování xD Přidáváme fotky z pár lokací (jsou z videí, které dáme na insta později), kde jsme klikovaly. Jednou se k nám přidal i Mára s Ádou, když jsme společně uvízli v Soplu!

Už jsme v to ani nedoufaly, ale dostaly jsme se do Čech a hlavně do Prahy už v pátek večer, tak jsme se rozhodly rozdělit, mít chvilku jen pro sebe a vstřebat všechny zážitky z cesty. Na fesťák už pak pofrčíme zase spolu a pořádně těch 10 dní zapijeme!

Jelikož jsme na celých 10 dní neutratily z budgetu nic, naopak nám ještě přebývají necelé 2 eura :D Rozhodly jsme se peníze darovat na Kočičí útulky a Člověka v tísni. 🙂

Jak se nedostat z Monaka

Bylo úterý, sedmý den závodu a my jsme se společně s dalšími týmy už po druhé probudily na francouzské pláži v Cap d’Ail, pár kroků od Monaka. Do cíle nám zbývalo 1400 km a 4 a půl dne. “Času dost”, pomyslely jsme si.

I tak jsme se ale rozhodly si zabalit svých pět švestek a vydat se pomalu směrem domů. Po zhruba nekonečně mnoho schodech jsme se vyškrábaly k hlavní silnici a zanedlouho si stoply dvě rozverně vysmáté Francouzky. “Jedeme za hranice Itálie, protože tam jsou levnější cigára. Dneska má můj táta pohřeb, ale zlepšily jste mi den. Pojďte si vybrat, co vám koupím k jídlu!” Na adekvátní reakce na některé situace by člověka nepřipravily ani knížky o etiketě.

Spokojené a napapané jsme začaly stopovat v Itálii, načež jsme po půl hodině a 3 kolemjedoucích autech usoudily, že tady to asi nepůjde. S opadlým úsměvem jsme se v úmorném vedru rozhodly dojít pěšky zpátky do Francie, a zkusit své štěstí jinde.

Po pár kilometrech jsme ulovily usměvavého pána, který měl namířeno do místa s názvem Sospel. Bylo to na sever, bylo to přes Francii a mělo to zábavný název. Taková nabídka se neodmítá! Spokojeně se vezeme, když v tom u silnice spatříme známé tváře. Mára s Ádou! Jelikož jsme hodný holky, poprosily jsme řidiče, aby je naložil taky.

Úmysly jsme sice měly dobré, ale v Soplu nám rychle došlo, že se nejedná o zrovna strategickou volbu. Projíždějící pán ve směru Turín nám ukázal ruce do X. Doufali jsme sice v podpůrné gesto fracouzského fanouška X-challenge, ale tvrdou realitou byla uzavřená cesta. Vozidel projíždělo pomálu, ale jedno nám přeci jen zastavilo. Do Monaka. Do toho Monaka, kde jsme ráno všichni začínali.

Vidina osvědčené pláže byla však stále o něco příjemnější, než bezvýchodný Sospel, a tak jsme se naskládali do auta a zoufale vysmátí valili zpátky. Janča, jediná ovládající základy francouzštiny, dostala za úkol pána okouzlit a zajistit něco dobrého k snědku. To se jí povedlo víc než bravurně, když si pána chtěla zpracovat povídáním o rodině. Místo otázky: “Máte děti?” se však ladně přeřekla na “Máte peníze?” a s lehkým červenáním v tváři nám vysloužila stravenky za 36 euro. Co by na to řekla knížka o etiketě nevíme, ale žranici v Mekáči jsme si náležitě užili.

Celý den stopování z Cap d’Ail do Cap d’Ail byl přehlídkou absurdna, ale nakonec jsme se náramně pobavily. A pokud vám někdo bude tvrdit, že všechny cesty vedou do Říma, tak mu prosimpěkně vysvětlete, že je to lež. Všechny cesty vedou do Monaka!