Perfect Strangers – Letní X-Challenge 2022

Přiznám se, že k večeru už jsme ani nedoufali, že se nám povede dostopovat za hranice. Vymotat se z Prahy nám dalo zabrat, ale mladý kluk v luxusním Bávu nás nakonec převezl do Rakouska. Můj pokus o odměnu v podobě proteinové tyčinky se nesetkal s úspěchem. Kvůli striktní dietě s díky odmítl. Takže jsme měli odvoz a ještě snídani 😀

Splnění téhle výzvy proběhlo naprosto spontánně a přirozeně. Naše první seznámení proběhlo na lodi Tajemství před 3 dny. Ale přesto jsme hned první večer stihli probrat téměř veškeré otázky ze -seznamu-. Když jsme si další den vůbec uvědomili, že jdeme závod spojený s výzvami a začetli se do jejich seznamu, museli jsme se smát. Takže výzva splněna a svědomitě v ní pokračujeme každý večer před spaním.

S Julií jsme strávili téměř celý den. Provezla nás celým Rakouskem a velkou částí Slovinska. Její cesta pokračovala až do Chorvatska, proto koupit jí na benzínce kafe bylo pro nás potěšením.

Užili jsme si nejen Bohinjské jezero, ale i jezero Bled a přilehlé koryto řeky Mostnice. Počasí nestálo na naší straně. Počasí nestálo na naší straně. Na zpáteční cestě k silnici nás zastihl silný déšť, který jsme částečně přečkali pod přístřeškem. Pláštěnky jsme stejně mohli ždímat a přemýšleli jsme, kdo si vezme 2 vodníky dobrovolně do auta. Když však máte po svém boku člověka, kterého neopouští úsměv i když zrovna nesvítí Slunce, máte vše, co k životu potřebujete. Pak už jen zvednete palec na autobusové zastávce plné lidí a vzápětí odjíždíte autem a necháváte za sebou desítky závistivých pohledů ostatních cestujících 😀. A ještě zastavíte kluka, který má doma vlastní destilerku. Vaše štěstí dosáhlo vrcholu 😀. Ochutnali jsme domácí gin v kombinaci s tonicem a ještě jsme dostali drobný dárek na cestu.

Znáte ten pocit, když se ráno vzbudíte a než se nadějete, je poledne? Nám se to s Lukym stává celekm často. Výsledkem je, že na trek vyrážíte v půl páté odpoledne. 1200 výškových metrů a 1 nefunkční noha, 4 hodiny denního světla, 1 čelovka a 1 litr vody. Tahle kombinace byla důsledkem nočního pochodu, který trval celkem 11 hodin a skončil ve 4 ráno. Každý krok představoval riziko pádu, ale Lukáš mi byl po celou cestu oporou. Jen díky němu jsem dokázala vylézt na vrchol a zažít další neopakovatelný západ slunce v mém životě. Seděli jsme na samé špičce Svinjaku (ano, ten název naprosto vystihuje naše pocity při výstupu i sestupu) a se zatajeným dechem pozorovali nebe barvící se do ruda, velikány majestátně se tyčící kolem nás a byli jsme pyšní na to, že zde můžeme být.