Triste Gesichts 😨 – Letní X-Challenge 2022

Tyčinku jsme předali pánovi, co nás vezl do Mníšku pod Brdy, nebylo to sice za hranicemi Česka, ale pan jel naštvaný z práce, zastavoval stopujícím lidem poprvé a tak jsme mu chtěly zlepšit den a zanechat dobrý dojem na stopaře. Za hranice jsme se o 5 stopů později stejnak dostaly ještě tentýž den. A kdo ví, možná by to právě bez tohoto pana nebylo takové dobrodružství.

Prohození obleceni nás moc nezasáhlo, tím ze máme všechno stejný. Horsi bylo prohození batohu. Anny vrzajici batuzek s trcicim ukulele Lindě trochu lezl na nervy. Zkousely jsme si prohodit i osobnosti, ale to zas Anička nezvladla důvěryhodne tvrdit lidem, ze je z Prahy a že ji má rada.

Se splněným výzvy nám nesmírně pomohl pan Jörgen, který nám predchozi noc nechal svůj volný byt k prespani. Následující den Anička nepodcenila přípravu a poctivě trénovala žehlením Jörgenovo vypraného prádla při sledování Rákosníčka… Díky Jörgenově lodi a žehlícímu prknu a především extrémnímu nadšení a nasazení jsme mohly v poledne vyrazit na jezero Walchsee vyžehlit pár košilí na palubě kajaku 😁

Výstup z polka zóny - dnešní výzvu jsme splnily, díky naší nejmladší řidičce Viki. Naučila nás tradiční tyrolský tanec, co se tančí na svatbách (Zillertaler Hochzeitsmarsch). Čirou náhodou s sebou máme i vršky českého kroje, tak jsme s Viki hezky ladily.

V rámci dnešní Yes man výzvy jsme se obě hodně překonaly, v Grazu jsme poprosily hudebníka Domenika ať nás naučí hrát písničku na ukulele, když nás vyzval, ať tuto písničku zazpíváme nahlas na veřejnosti před Uhrturmem. Později nás vyzvali pánové loučící se se svobodou, abychom budoucímu ženichovi podepsali pupek. No byl to teda pořádný pupek.

Konečně první checkpointu, doteď jsme se jim úspěšně vyhýbaly. Vyzvaly jsme hudebníka Domenika, aby se v kresbě připojil k nám. Jako model pro nás všechny byla socha na Schlossberg. Obrazy jsme pak úspěšně prodaly za 15€ pánům na rozlučce se svobodou.

Tak jsme zas uvízly, tentokrát na benzince na hranicích. A tak jsme si čekání na ten správný stopovací moment zkrátily plněním další challenge. Zvedlo nám to hnedka náladu. Všem ostatním týmům můžeme jen doporučit. Když se zrovna nedaří stopovat, zastavte, zdřímněte si pod stromem, snězte svoje omezené zásoby jidla a nebo udělejte něco šíleného, jako třeba snowbordění v létě. Stačí vám k tomu jen stopovaci cedule a nějaký pořádný kopec. Nic víc netřeba.

Zvládly jsme to! Celý den jsme neutratily ani korunu. Najedly jsme se ze zbylých zásob z předchozího dne a v bodě největšího zoufalství na benzínce ve Slovinsku se na nás doslova usmálo štěstí. Byl to Blerim, který se nám nabídl, že nás odveze směrem do Chorvatska. Když jsme zjistily, že má cestu až do Kosova, souhlasil, že nás vyhodí u hranic Srbska s Kosovem a zaplatil nám i ubytování v hostelu. V průběhu cesty jsme ho zasvětily do pravidel závodů a systému chcekpointů, stal se čestným členem našeho týmu a společně jsme navštívily dva checkpointy.

Společně s naším řidičem se shodujeme, že by tenhle checkpoint měl byt rozhodně za více bodů. Daleko, uprostřed ničeho, kde za celou cestu proti nám projelo jen jedno auto a jedna motorka, se nachází náš druhý checkpoint Padgarić. Kdyby nás tam býval Blerim vysadil a odjel bez nás, stopujem tam ještě do Vánoc. Na kopci se pak tyčil tenhle památník, trochu random. Ale sálá z toho silná nepopsatelná atmosféra. Až nám přijde i poněkud nevhodné si z tohohle místa dělat legrandu a natáčet tu parodii na starwars. Proto přikládáme jen fotku s Blerimem - s člověkem, který nám tak neskutečně pomohl a který je nám do budoucna obrovskou inspirací, abychom konaly více dobra a šířily ho tak mezi lidmi dál.

“There is another checkpoint on the road? Shall we stop there?” “Sure, lets do that!!” Odpovídá Blerim s nadšením v obličeji. Tenhle muž nám opravdu chce tenhle závod pomoct vyhrát. A tak se stalo, že jsme o půlnoci dorazily do Niše, rozespalý zastavily v centru podél řeky, porozhlédly se po někom, kdo by nás mohl naučit tančit “kolo”, ale krom tlupy toulavych psíků, nikde nikdo. A vlastně už teď chceme vyhrát, ani ne tak kvůli nám, ale kvůli všem těm lidem, co nám tenhle sen pomáhají realizovat.

Zvládly jsme to! Našim cílem bylo dostopovat do Řecka a jsme tu! Po prohlídce Meteory při zlaté hodince jsme si ustlaly na jednom z výhledů a šly spokojeně spát.

Naší výzvou na dnešní den bylo postavit sněhuláka. Od sněhu jsme byly na míle daleko, proto jsme musely hodně improvizovat.

Zvládly jsme to a dorazily jsme k cíly naší cesty a to do Řecka! Lidem, kteří nám po cestě pomohly jsme slíbily, že jim pošleme pohled z nejvzdálenějšího místa kam dorazíme. A samozrejmě nesměl chybět pohled pro organizátory celé akce! :)

Hod mincí byl skvělé řešení na naši nerozhodnost. Vždy, když jsme stály před důležitým rozhodnutím a nevěděly co dál, vytáhly jsme svoji šťastnou minci a ta rozhodla za nás. Díky ní jsme dostaly klíče od prázdného bytu, kde jsme mohly prespat nebo jsme na jeden stop odjely ze Slovinska až na jih Srbska!