Zdravíme do velína a doufáme, že už nám formuláře fungují
Naučily jsme se bavorský tanec jménem Schnuppfen polka, bylo to sice delší, ale jako vzorek vám tohle video snad stačí :)
DOKÁŽEŠ VÍC, NEŽ SI MYSLÍŠ
STOPNOUT SI LETADLO není nemožný! To už víme z akce Objev Česko, kdy si třetina týmů stopla vyhlídková letadla nebo třeba vírník. Nám se tentokrát (i když výzva 》Stopni si letadlo《 vůbec nebyla na letošním seznamu) podařilo přesunout se zdarma letadlem z Zürichu do Nice. Kdo nám s tím pomohl? Roger, zaměstnanec aerolinek, kterého jsme potkaly náhodně na chodbě poté, co už jsme se na letišti zeptaly snad každýho. Snažil se tak moc vymyslet, jak nám pomoct, až nám dal svoje friends tickets. I když nám sami Švýcaři říkali, že je to nemožné, protože oni jsou chladní a nedostupní, nebyla to pravda. Není to pravda! Téměř každej se nám snažil pomoct. A proč? Protože jsme to do poslední chvíle nevzdaly, na každýho se usmívaly a děkovaly snad za každým slovem. Ta radost v očích všech, kdo nám jen poradili, a hlavně radost v očích Rogerových je nepopsatelná. Takže nezapomeňte... dokážete víc, než si myslíte! PS: První, koho jsme na letišti potkaly, byl Alberto. Říká... 》To je můj sen takhle cestovat po světě, ale myslím, že je to fakt těžký. To se vám nepovede!《 Neumíte si představit ten pohled a hromadu motivace do toho splnit si svůj sen, když jsme mu přišly říct, že jsme to dokázaly. A dokazovat, že všechno je možné, a motivovat tím ostatní? To je přeci esence X-Challenge!
Každé cestování je trochu náročný, protože nemáš svou postýlku, ale když ji nemáš po 10 dní vůbec a denně musíš řešit, co budeš jíst a kde spát, je to 100x náročnější. Dát si chvíli čas na odpočinek o samotě je skvelej nápad na takový cestě. Barča šla po památkách v Kostnici a Klárka odpočívala u našich nových kamarádů, protože ji bolelo ucho. Barča si uvědomila, že je fakt hustá, protože i přes únavu pořád drží dobrou náladu a Klárka zase to, že si občas prostě musí odpočinout. Party s bandou kluků samozřejmě potom následovala :))
Myslím, že tahle výzva je tak nějak celá naše cesta ve zkratce. Každý den potkáváme úžasný lidi a od všech máme číslo a těšíme se, že se sejdeme třeba zase v Praze u nás. Už jsme potkali tolik skvělých lidí jen proto, že se nebojíme s každým mluvit. No, a taky jsme z 6 nocí 5x spaly u někoho. Snad to nezní jako chlubení, ale postupně si uvědomujeme, jak jsme hustý a co všechno zvládneme.
Smysluplnych rozhovorů jsme měly po cestě několik, a to nejen mezi sebou, ale i s lidmi, které jsme potkaly. Jeden hostitel třeba Barče poradil, co má její mamka dělat s problémy se spaním, jiná nam zase vysvetlila, jak se divat na umelecka dila. Mimo to jsme zase trochu pomohly jinemu tymu vykomunikovat krizi. Komunikace je vážně gró každýho vztahu, a to i kamaradskyho.
V rámci Yesmana jsme od Vondřeje dostaly výzvu "Natočte videoklip na nejdebilnejsi pisnicku, co znate". Tak jsme ho natocili se 3 narodnostmi - Americankou asijskeho puvodu, Ind zijici od mala v Itálii a Chorvat, co zije v Nemecku (tak to je vlastne 6). https://www.instagram.com/reel/ChMrBJVANs5/?igshid=MDJmNzVkMjY=
Yesman! Díky němu jsme neodjely pryč z Kostnice, nejely jsme ani do Janova, kam nás poslal Mara (to si vypije!), protože se nás někdo zeptal, jestli ještě zůstaneme. A díky tomu jsme poznali bandu kluků, u nichž jsme spaly a byly s nima na ohňostroji a německé šlágrparty - pozvali nás totiž domu na oběd. A taky jsme natočily klip na nejdebilnejsi písničku, co známe (díky Vondřeji). https://www.instagram.com/reel/ChMrBJVANs5/?igshid=MDJmNzVkMjY=
Tuhle výzvu jsme splnily, aniž bychom věděly, ze existuje. Když nás starší nemecký pár dovezl k Bodamskemu jezeru, nikdy by nás nenapadlo, že tam nakonec stravime 3 noci (u nich tedy jen jednu). Johannes, bratr pani, co nás vezla, nám ukázal svou výstavu dřevěných exponátů, udělal nám muzikoterapii s hromadou nástrojů nejen z Afriky (měl jich plnej dům), naučil nás cchi kung a taky schnupffen polku. U Bodensee jsme zůstaly (i díky yesmanovi) ještě 2 dny a bylo to skvělý.
Casino v Monacu byl fakt skvelej nápad. Moc jsme si to užily a navíc vyhrály 20 Euro a potkaly tam kluky, co nás u sebe nechali přespat (mimochodem, zatím jsme ano jednou nespaly venku). Vsadili jsme na černou - to nám poradil Philipp z Německa, kterého jsme potkaly v Kostnici a byly s ním a jeho kamarády pařit. Udělaly jsme to pro něj, už ví, že jsme vyhrály (škoda, že jsme nevsadily milion). Vsadit jen jednou bylo docela těžký... chapem, že tam lidi utratí celej majlant, protože je to fakt návykový.
Když jsme se dostaly z Monaca do Itálie, pršelo jak sviňa a my se snažily někde v prdeli v Itálii pod mostem stopnout někoho směr sever, ale dálnice byla dost daleko. Nevíme, kde se bere to štěstí, ale když po 5 minutách Barča přeskočila na druhou stranu silnice, zastavil nám místní pan, co nás vzal blíž k dálnici a navíc s námi šel do Mekáče, protože sám nejedl. Jeho dcera právě cestuje po Evropě a o víkendu bude v Praze (podobní lidé se přitahují). Po hnusnem jídle, co jsme si tam koupily, ale po skvělém povídání jsme mu koupily kafčo.
I když se na Instagramu jmenujeme buskingirls, zas tak moc jsme si nezabuskovaly. Ale když jsme se do toho pustily poprvé (v Kostnici), zahrály jsme si i s mistnim buskerem a za necelou hodinu si vydelaly 30 Euro... padlo to na večeři, protože Klárka mela akorát svátek :) Krásnej den to byl. Buskovaly jsme pak ještě párkrát, asi nejhůř n to šlo v Nice.