Cyril a Metoděj – Letní X-Challenge 2022

osm stopu, ridici peti narodnosti, nova vyzva jmenem X-challenge pred nama. 10 dni bez cehokoli cemu se rika jistota. tesime se na dobrodruzstvi co nas cekaji. muj partak je dobrej, kdyz remcam, tak neremca a kdyz neremcam, tak taky neremca. v rakousku jsme byli za dva stopy. budejky, linz, wels. dnesni zastaveni. a kdyz se pak setmi a bojis se ze budes spat ve skarpe u silnice objevi se nekdo kdo te zachrani. krasa nejistot je ta, ze poznas ze lidi pomahaj. dycky nekdo prijde a ty ses najednou zachranenej. a tak dneska spime ve firme milyho paru a rano mirime kamionem na prvni checkpoint. bude to jizda. evropo jdem si pro tebe! jsem vdecna.

osm stopu, ridici peti narodnosti, nova vyzva jmenem X-challenge pred nama. 10 dni bez cehokoli cemu se rika jistota. tesime se na dobrodruzstvi co nas cekaji. muj partak je dobrej, kdyz remcam, tak neremca a kdyz neremcam, tak taky neremca. v rakousku jsme byli za dva stopy. budejky, linz, wels. dnesni zastaveni. a kdyz se pak setmi a bojis se ze budes spat ve skarpe u silnice. objevi se nekdo kdo te zachrani. krasa nejistot je ta, ze poznas ze lidi pomahaj. dycky nekdo prijde a ty ses najednou zachranenej a tak dneska spime ve firme milyho paru a rano mirime kamionem na prvni checkpoint. bude to jizda. evropo jdem si pro tebe! jsem vdecna.

s týmem 50 ♥

premluvit myho partaku byl boj, ale ve ctyrech se kazda vyzva lepe tahne

vsechny sily vydany!

vylezli jsme nejen na vrchol, ale hlavne nad svoje moznosti.

bohuzel jsme nabyli online, ale tady prikaladame nas ziskany playlist, tanecky jsme bohuzel nestihly. ://

Vyzva nas moc bavila, mockrat jsme teda rict ano nestihli. Ale na otazku jestli si nechceme dat se Svycarama pivo se nedalo stejne odpovedet nic jineho.

Vyzva splnena. Na letisti v bologni.

Stavili jsme se jen na skok. Lae zazili jsme toho vic nez dost. Ted uz smer Milano.

Takze jak to vlastne cely bylo?

Jaky to je, kdyz v jeden moment prijdes o loznici, kuchyn a koupelnu dohromady? Jaky to je, kdyz se to stane ve chvili kdy mas pocit ze jste krizi uz prekonali a bude uz jenom dobre? Jaky to je, kdyz ve vterine musis prekonat veskery svoje plany? Je to desivy, vycerpavajici a totalne beznadejny. Realita je takova ze to vlastne zas tak beznadejny neni, ale ty se toho pocitu nemuzes zbavit. Po vycerpavajicim dnu u more a v Bologna jsme se vypravily za ziskane penize autobusem do Milana. Nakoupili piva a ja, Milan, Barca a Johny jsme se tesili na uzitou noc v Milane. Vystoupili jsme z autobusu a ja nemohla najit krosnu kterou jsem mela v zavazadlovem prostoru. Nebyla nikde. Kdyz je zle poznas to na tele. Bylo zle. Telo poznalo ze neni cesty zpet. A tak jsem stala na Milanskym autobusovym nadrazi v kratasech a tricku s mobilem v kapse a sluchatkama a nabijeckou v ty druhy. To jediny mi zbylo. Tekly mi slzy kdyz jsem volala mame a snazila se zachovat klid. Svet se zpomalil. Kluci zacali obvolavat policii a my s Barcou obchazeli nadrazi a hledali jestli ji nahodou nekde neobjevime. Nikde nic. Italska policie naprosto nefungovala a my zacinali ztracet posledni kousky nadeje. Nic se nevyresilo. Byla jsem v Milane bez dokladu, penez, spacaku, karimatky, kosmetiky a veskeryho obleceni. Proste beze vseho. Ta noc byla probdela a desiva. Ve vnitrobloku uprostred mesta. Nikdo nemel sili a naladu do dalsiho dobrodruzstvi. Druhy den rano po navsteve policie a ceske ambasady na vyrizeni pasu jsem mela dve moznosti, koupit letadlo a letet domu a nebo to nevzdat a pokracovat v ceste. Rozhodla jsem se to nevzdat, hrat X-challenge se vsim vsudy, poznat svoje hranice a vyrazit sice k domovu ale stopem a ne letadlem. Ten den byl dlouhej, dostat se z Milana stopem bylo nemozny, bez vody, sil a vlastne vseho co bych mohla potrebovat jsme stali u silnice. Nezbylo nic, mlceli jsme, vedela jsem ze tohle zvladnout bude jedna z nejvetsich zkousek myho zivota. Stop jsme vzdali a rozhodli se popojet vlakem dve stanice za mesto kousek ke svycarskym hranicim. Ten vecer se nam najednou zacalo darit a kdyz nam pani koupila cerstvej chleba se sunkou chutnal tak nejak jinak. Tak nejak neobvykle krasne. Toho vecera jsme jeli dlouho. Spali jsme v pristresku u cesty. Muj partak mi pujcil obleceni a spacak, vim ze bez nej bych to nezvladla. Byl v tom se mnou a to je odvazny a vzacny. Kdyz jsem se rano probudila promrzla v pristresku u cesty bez kartacku ma zuby, penez a v obleceni myho partaka, najednou jsem necitila nastvani, smutek nebo nestesti. Citila jsem vdek. Za rano. Za odvahu nas dvou. Za partaka. Za svet. Za Svycarsko. Toho rana jsme na stop necekali dlouho, toho rana nas vzal pan Teslou na crossant. A ja byla vdecna a vedoma toho jak malo je potreba k zivotu. A jak noc velkej dar jsou dobri lidi. To vsechno co jsem tusila, jsem najednou zila a touzila se nevzdat. A tak jsme ted v Mnichove po trech dnech na ceste bez veskerych veci ktery zdanlive potrebujes. Jsem tady a za chvili mirim autobusem domu. Myslim ze je cas se tam vypravit. Tesim se tam. O neco vdecnejsi, silnejsi, odvaznejsi a hlavne i pres ztracenej batoh bohatsi. O zkusenosti ktery mi ukazali ze zvladnout se da vic mez si myslime. To vsechno jsem ja. Diky Baru, Milane, pane z Tesly, vsichni co nam stopli, ale hlavne Tobe Johny. Dekuju ti, bez tebe bych byla v pasti. Jede se domu.

tohle bylo krasny, hvezdy byly krasny a byly jsme spolu!

U tehle vyzvy jsme se nasmali. Asi se budeme ptat na jazykolami casteji.

posilame pozdravy z Lidau

Od zacatku cesty jsem si prala zmrzlinu. Tak jsme ji diky nekolika smenam vymenili.

Tahle vyzva byla myslena asi trochu jinak. Presto jsme se ale rozhodli si ji uznat. Tohle zpomaleni bylo opravdu neplanovane a misto jsme poznali opravdu dobre. Poznali jsme mistni policii, ambasadu a procestovali pulku mesta. Diky ukradenym batohum se daji plnit i vyzvy.

Tuhle vyzvu jsme si taky trochu upravili. Rozloucili jsme se totiz na par dni. Ja vyrazila domu a Honza jeste poznava evropu. Brzo se ale uvidime a uz se na sebe tesime!

Mnichov. Posledni checkpoint nasi cesty. Bohuzel jsme nesplnili vyzvu, ale i tak to stalo za to.