Seš-lost – Letní X-Challenge 2022

Splnili jsme i challenge! Zjistili jsme, že to tam máte špatně napsané, když to nikdo neznal, ale i když jsme na to přišli tak to skoro nikdo neznal:D Naštěstí pak si na nás udělala čas jedna holčina z Černé Hory, která sem šla studovat a pracovat a prošla se s námi po lajně:) Mega nás zaujal kostel bez střechy, kterej byl bombardovanej za 2.sv. války, byli jsme tam už večer a ta atmoška byla krutá! Vstup dovnitř zdarma:) Pak jsme šli i dál a potkali jsme grupu lidí, co dělali uplně to stejný jak my, akorát že v protisměru:D Zjistili jsme, že jsou to mega cool lidi, co se potkali když pracovali v Austrálii a že tu provádí holčinu z NewYorku a tak jsme se k nim přidali a vydali se do víru festivalu, kterej je tady fakt skvělej a i ve středu to tady pořádně žije!

Tak tenhle týpek byl fakt skvělej a extrémně vtipnej a dal nám i 70kč, kdyby měl papírový tak už letíme na Island:DDd škoda ale zítra snad:D

Přes počáteční obavy se nám dařilo stopovat poměrně bez problémů, přestože jeden z nás vypadal, že si zrovna vybírá pohlaví a druhý jako teplý kulturista se zařízlýma kalhotkama. Jo srand to byla, myslel jsem si, že je mi jedno, co si o mě ostatní myslí, když chodím bosky a tak. Ale nyní mi to jedno nebylo a ty pohledy...no zkrátka jsem se těšil na další den:DDD

Plnění této výzvy bylo extrémě spontální, šli jsme s lidma co jsme zrovna potkali na festival v Hannoveru a jen tak jsme si řekli, že proč ne teď. Tak jsme odhodili batohy, vzali každý jednoho a vesele začali učit.

3 denní výzva, docela orříšek, protože guess what. Dánsko nemá žádný národní tanec jak jsme se dozvěděli od všech místních. Dánové prý netančí... Nicméně, zapnuli jsme youtube a poradili si:DD

Mít kamarády po Evropě je prostě božííí! U kamaráda a jeho přítelkyně jsme přespali v Dánském Koldingu a potom jsme je i přizvali k tomu aby šli stopovat s náma na Island! :D Zjistil jsem, že už je delší dobu stopování mega inspiruju stopováním a že to vždycky chtěli zkusit, ale neměli odvahu. Teď jsme jim ji dodali a je to mega bavííí! A dál jsem potkal kamaráda, se kterým jsem se seznámil na týdenním erasmus+ pobytu ve Švédsku před 4roky. Cestoval z Chorvatska přes celou Evropu a my jsme se potkali zrovna na nejsevernějším bodě dánska! Cestuje sám a zrovna se chystá do Švédska a Norska, bylo to božííí!

Lubeck- Marcipánové muzeum- Nečekali jsme rozhodně, že to bude zdarma, plachetnice byla boží a marcipánový bonbón ještě lepší, dole jsme to zakončili marcipánovou zmrzkou a frčíme dál. A btw. město na busking jako dělanýýýý!

Aarhus- nádherný místo a boží jídlo. Zkusili jsme jídlo z 5 restaurací a neutratili ani korunu. Ven jsme se prakticky odkutáleli a málem usnuli na ulici. Zajímavý fakt, Dánům strašně záleží na tom, co si o nich myslí cizinci a dělají vše pro to aby ukázali že nejsou chladní. Nás přesvědčili,:)

Skvělý! Barča sen. Výstup z komfortní zony velký. Zvládli jsme to! Vydělali jsme si 50 euro a tašku plnou jídla, takže skóre za nás dobrýýý! Lidi byli boží, poslouchali, povídali si s náma, jedna holčina nám nakoupila tašku plnou jídla na celý následující den, našli jsme parťačku pro další busking i skvělou holčinu co nás vezme sailovat! Příště zas!!!

Yesmen nas nedostal do zadne patalie, ale slibili jsme, ze splnime jeste nejake ukoly navic dalsi den a tak musime dnes byt cely den bez bot. Stopuje se tak hur, ale snad se nekam dostaneme :)

Stopnout si lodičku? Není problééém! přijeli jsme tam v neděli za krásnýho počasí, což je pro tamní region asi neobvyklé a tak všichni jeli na výlet a lodičky byly vybookovaný na celý den. Hm tak plán přemluvit někoho ať nám ji na chvíli půjčí nevyšel, nevadí! Jdem se projít, vidíme mostek a říkáme si, tak tady si někoho stopnem jak nic! Barča si ještě nestihla ani naladit ukulele, já ani dopsat ceduli "help us win race" a už jsme jeli! S lidma z Arménie co žijí v Belgii..dvě rodinky, repráček, ukulele, pokec, no bomba!

NEJDRAŽŠÍ APARTMÁN V LEUVENU! Leuven 10/10! Přijeli jsme sem s týpkem, kterej nás viděl pobíhat na benzínce před Bruselem, když jsme nemohli sehnat nikoho, kdo by jel do Leuvenu a oslovil nás, že tam jede:) Zrovna se vraceli s manželkou a s kamarádem, protože si byl koupit novou motorku. Cesta uběhla klasicky extrémně rychle, jak to tak bývá, když se zakecáte. Dal nám 20éček ať si zajdem na véču a my jsme chtěli jít ještě buskovat. To byl velice dobrej nápad! Bylo něco kolem 19:30 a hodinku jsme hráli na ukulele a drželi ceduli "like the music? We are looking for accomodation, food or smile". Leuven jsme vyhlásili jako "město buskingu" protože to šlo veeeeelice dobře:) Ale co se ještě přihodilo, z taxíku vystoupil na náměstí pán, co vypadal jak Tony Stark. Přišel k nám a řekl, že by nám mohl nabídnout ubytování, že je to jakoby airbnb, ale že tam teď měsíc nebyl a nikoho tam nemá. Řekl, že se jen vybalí, nachystá to a za 10minut pro nás přijde. My jsme měli radost. Hned potom došly dvě místní holčiny a nabídly nám místo ve svým studentským bytě, protože tam už žádní studenti nebyli- proto nebyl ani žádnej cantus...bohužel...Řekli jsme holkám, že pokud se náš Tony Stark neukáže, že to u nich rádi berem! On se fakt neukázal, asi hodinu. Řekli jsme si, že si to asi rozmyslel. Hmm ne, začli jsme se balit a on opravdu došel, řekl nám kam máme přijít. My jsme řekli, že si dáme něco na véču a dojdem. Potkali jsme se s dalšími dvěma týmy, dali si sushi co jsme dostali a potom jsme šli už na byt. Privátní výtah hmm, pěkný...pod ním bydlí Prime Minister of Belgium a Minister of Justice..hmm pěkný, to bude zajímavej týpek. Ředitel několika obrovských technologických společností a startupů, pocházející ze Švýcarska a žijící v Californii. Fuuuha, nejbohatší člověk, kterýho jsem kdy poznal. Apartmán s nejlepším výhledem ve městě, neskutečný. Nejdražší víno co jsme v životě měli. Nevěděli jsme jak se máme chovat, nikdy jsme takovou situaci nezažili, ani on. Týpek potřeboval pracovat a jeho práce byla celkem tajná...každopádně "if you are chasing the money, it will not come. If you are chasing your dream, you will reach it. And then money will come". Jo povedlo se mi rozlít to extrémně drahé víno na terase...naštěstí jsem nerozbil skleničku a vše zamaskoval:D

Nádherný město i projížďka na kajaku! I vafle, i busking:)

Dojeli jsme sem s dědou, kterýmu bylo 85 ale byl stále ve skvělé kondici! Adaptoval si nás a ukázal nám všechny domovy pro seniory v nedalekém Wiltzu. Dovezl nás do vesničky, která pro mě zůstane oříškem jak se vyslovuje a ještě k nedaleké přehradě. Byla to moc fajn jízda, v Esch bylo celkem mrtvo, podívali jsme se na hrad a pak už jsme měli namířeno na autobus, kterej nás doveze do městečka odkud pojedeme do Lucemburku vlakem. Cestou z hradu jsem si začal povídat s dvěmi místními paní a naučili jsme se spouuustu slovíček v Lucemburštině! Skoro všechno co bylo vidět v jejich okolí na terase a Lucemburština je vlastně němčina a občas Francouzština nám přišlo:D No byla to sranda. Potkali jsme se tam taky s dvěma týmy:)

Potkali jsme tam dva týmy. Říkali, že se celý včerejšek nedostali z Metzu a potom jsme zjistili, že ani celý další den. No, nám to zabralo asi 30minut a pak jsme se ještě se skvělou paní zdrželi v supermarketu, protože nám chtěla koupit jídlo:) Každopádně TGV jsme neplnili. Těšil jsem se, že to nějak usmlouváme, ale vlastně nás už vůbec nelákala po těch ostatních městech Paříž a tak vyrážíme radši do Švýcarska! :D Mysleli jsme si, že Francie bude oříšek, co tak ostatní říkali...nebyla:D Zastavovaly nám tak 3auta za minutu průměrně a my se velice rychle dostali až do Švýcarska :D Jen ta francozština byla teda oříšek, ale hlasovej traductor to zachránil a pokecali jsme si!

Tohle byla celkem sranda. Nic špatného se nám díky tomu nepřihodilo, akorát mi to hnedka ráno zakázalo sníst parťačce Báře celou čokoládu, to mě trošku mrzelo no, ale co už:D No a taky jsme bohužel museli odmítnout večeři od velice milé paní v Giethoornu:/ No co se dá dělat :D

Neskutečných, nezdolatelných 560metrů nad mořem. Když jsem měsíc zpátky vylezl na Matterhorn, říkal jsem si, že je posunout mé hranice trochu dále! Přemýšlel jsem o Jižní Americe nebo horách v Asii. Nic ale nemělo na vrchol Kneiff. Říkáte si, co je Kneiff, neznáte to. To je přesně to, co mě na tom lákalo, vrchol bez davů turistů. Výstup nezačal v brzkých ranních hodinách, jak bývá zvykem, ale v pravé poledne- to je teprve překonání! Abychom se mohli navzájem jistit a pomáhat si, domluvili jsme se na expedici s holkama "Nonstopařky". Holky zvolili jako překonání, jít neuvěřitelných 150metrů na vrchol bosky, to mi přišlo jako nic, po tom co jsem díky Yesmanovi chodil bosky celej den a tak jsem zvolil jinou taktiku- žabáci! Říkal jsem si pohodaaa, to je kousek, kopec nic moc, to zvládnu jak nic. VŮBEEEC! :D Tohle bylo fakt překonání, ikdyž jsem z toho měl celou dobu srandu:D Nahoře už jen pohoda a chillec:)

Ze začátku to taková sranda nebyla, lidé v Lucemburku jsou celkem suchaři. Ale pak se to celkem rozjelooo. Párkrát jsme si zabojovali s někým, ale vůbec nejlepší bylo dát meče dvěma kámošům, to byla teprve bitka potom. Nejenže skončili rozsekaní oni, ale i naše meče. Potom jsme s dalšími týmy šermovali s nafukovacími balonky a to bylo taky top:D

Tohle nebyl žádnej problém, protože jsou lidi zvědaví a berou si instagram a protože jsou lidi zajímaví a my rádi instagram dáme a potkáme se znovuuu někdy kdekoliv ve světě!

S holkama "Nonstopařky" jsme se prohodili z Leuvenu až do Lucemburska. Zatímco holky Bára s Gabčou byly poněkud úspěšné co se jídla týče, tým Matyáše a Emy dostal za celé dopoledne jen vodu. No a asi se při této výzvě nepočítá výzva. Výzva solista že:D Tak jsme splnili výzvu horolezec a vydali se na vrchol Kneiff. Ikdyž tým Barči a Gabči dostaly po cestě víc jídla, byly tam později než náš tým!

V Gentu jsme našli v parku super skupinku právě po večeři, takže nám nemohli nikam utéct:D Pokecali jsme a byla sranda:DDD

Jupííí máme výzvu v rádiu! A jako Brňáci rovnou v rádiu Krokodýl! Až bude záznam tak klidně poskytnu:) Vstupy o xchallenge byly dokonce dva, protože poprvé jsem zapomněl pozdravit mamku:) Nemám moc data, dám jen krátký video. Bylo to tak tak, protože mi měli volat v 19-20hod a to jsme zrovna scházeli ze Schafbergu:) Signál jsme našli a zvládli to!

První Teslaaaa! Jupíííííí. Já (Matyáš) už jsem v Grindewaldu byl asi po desáte, úplne poprvé jsem se sem dostal náhodou, když jsem poprvé stopoval a jedna moc milá paní nás sem vzala a nechala u sebe dvě noci přespat. Tentokrát nebylo času nazbyt, musíme zpátky do ČR, Barča zde byla poprvé a moc se jí tu líbilo. Místním se moc nelíbí kolik je tam turistů...nám naštěstí pršelo, tak tam žádní nebyli:D Zašli jsem do obchodu a jelikož jsme oba horolezci, tak jsme tu byli jak v ráji. No a potom z Grindewaldu do Interlakenu suprovou teslou s ještě lepšíma lidma, to byla mooooc sranda!

Tooohle byla náhoda:D Z Zurrichu jsme chtěli do Mnichova a pak domů. Chtěl jsem totiž surfovat. Byl jsem tak mooc rád, že jsme se dostali z Zurrichu, vzala nás z benzínky za Zurrichem skvělá paní, která jela právě domů ke Grazu za rodinou. Jinak pracuje ve Švýcarsku. Cestu přes Mnichov neměla, ale hádejte přes co ano! Přes Salzburg a tak bylo rozhodnuto. Furt jen sedět v autě už nás tolik nebavilo a tak jsme si chtěli dát pořádnej hike! Paní pracovala v sales a marketingu okolo sportu, takže jsme měli na 6 hodin jízdy o zábavu a konverzaci postaráno, bylo to skvělý! Organizovala například i mistrovství světa ve fotbale v Jihoafrické Republice v roce 2010! Celých 6 hodin ale šííííleně pršelo! Tak jsem si říkal, super, nechám Báru dole, aspoň dopíše výzvy a já to vyběhnu nahoru, ale počasí se nad námi smilovalo! Paní nás vyhodila přímo tam kde jsme chtěli začít hike a najednou bylo hrozně krásně a šli jsme dokonce bez triček. Krávy, spoustu kamzíků a tak. Výhledy. Teda na vrcholu výhled žádnej. No neva, běžíme dolůůů. Po cestě volat do rádia, spát u místních, radost:)

Fuuha na poslední chvíli to máme! Acroyoga a žehlení u super lidí doma. Pořád jsme hledali příležitost, ale nikde se nenaskytla až do noci u Lucernu:)

Náboženství, prarodiče, smrt, vztahy a taak:)

V Dánsku jsme získali jídlo, v Lucemburku spaní a pivo, ve Francii vše:D i němčinu jsem pak mega po dvou letech od gymplu oprášil!:D

To byla srandaaa! Lucembursko, Autsrálie, Indie, Tureckoi, Rusko, Česko! V Lucemburku.

Tohle se nám povedlo! Řidič, co nás vezl z Lucernu a zároveň nás nechal u sebe přespat, ředitel místní školy v Rotkreuz, byl vášnivý muzikant a moc si přál aby mu Barča při večerním pokecu zahrála na ukulele. On i jeho manželka byly moooc hodní a měli jsme skvělou konverzaci:) Hraní jim udělalo moc radost:) Taky jsme mega moc lidem udělali dle nich radost, tím, že jsme jim dělali suprovou společnost:)

Já jsem jich vyhrál dost, Bára moc ne, ale vždycky to byla se všema srand:)

Náš 3.den co sepsala Barča: Probudili jsme se vyspaní snad nejlépe v životě. Na matraci uvnitř se spí nejlépe, bohužel si spánek vybral svoji daň a vyšli jsme až kolem dvanácté. Na výpadovce z Koldingu jsme začínali mít trošku strach, že to nebude tak jednoduché. Kolem projížděli samí senioři, kteří na nás koukali s hmatatelným opovržením a od kamarádů jsme slyšeli, že to asi nebude tak jednoduché. Nicméně netrvalo to ani 5 minut našeho stopování a oslovil nás kolemdoucí pán kolem třicítky, který pracoval jako chiropraktik a ptal se kam jedeme a co máme v máme v plánu. Nakonec nám řekl, že má hned vedle auto, ale že jede jen za město, tak nás vzal alespoň na výpadovku. Tam jsme si ani nestihli položit batohy a zastavila nám malířka, která jela až do Arhusu za přítelem. Cestou nám vyprávěla o Islandu, doporučila na nich horké prameny a naučila nás říct: co byste nám doporučili si dát v dánštině, což byla výzva v Aarhusu. Dala nám taky borůvky z maminčiny zahrádky. Říkala, že dříve stopovala hodně, ale měla jednou špatnou zkušenost a utíkala dokonce z auta. Maria si nás tak oblíbila, že nás vzala navzdory všem překážkám v podobě všech zákazům a silničním předepisům až přímo před Aahrus street food. Navázali jsme s ní udržitelný kontakt na instagramu.
Streetfood v Aarhusu jsme pojali hodně na punk. Neskutečný místo, je to tam krásný. Nejdřív jsme se zeptali normálně v angličtině, jestli by nám dvě holky nedaly nanuka za úsměv. To nám úplně neprošlo.
Pak už jsme se šli ptát v dánštině. Strategie byla zeptat se dánsky co nám mohou doporučit a pak vysvětlit, co děláme a že nemáme budget. Hned první pokus vyšel a dostali jsme dva kusy pizzy. Ta byla luxusní ale rozhodli jsme se zkoušet dál. Pán ve stánku s pivem nás poslal do patřičných míst rychlostí světla, ale rozhodli jsme se to nevzdat a hned třetí pokus byl opět úspěšný. Dostali jsme dvě Em Panadas od slečny z Argentiny. Jedno bylo špenátově se sýrem, druhé slanina a sýr. Během jídla jsme tam uslyšeli ze stánku češtinu, takže jsme pokecali ještě s češkou co žije v Dánsku. Dál jsme zvládli vyškemrat mísu plnou kari. U fish and chips jsme narazili na skvělou dánku, která byla dřív v česku lyžovat a doporučila nám stánek s dánským jídlem, s tím, že pokud nám nedají, máme přijít a najíst se u ní. Vzali jsme do rukou ochutnávky (které Mates stihl hodit po zemi) a šli. U dánského jídla byly dvě mladé holky, které nám daly dvě obrovské porce typického dánského jídla. Mates to vybojoval, ale praskali jsme oba. Pak jsme chtěli jít na chvilku buzzkovat, ale v centru byla profesionální konkurence, takže jsme šli rovnou stopovat.
Po deseti minutách nám zastavil pán v jaguárovi, který tam byl zkusit prodat auto. Ten nás měl vzít na nájezd na dálnici, ale odvezl nás o 20 kilometrů dál, protože tam se prý v Dánsku stopovat nesmí. Bohužel tam to byla bída s nouzí, půl hodiny jsme se pekli na sluníčko a tak jsme pak zoufalí poprosili alespoň paní, aby nás odvezla na odpočívadlo. Paní dělala sestřičku v psychiatrické nemocnici a vykládala nám o schizofrenii a jak to tam funguje. Taky nám říkala, že za mlada prostopovala celé Dánsko. Taky říkala, že když nabírá stopaře, kouká se jak vypadají a že pozná, jestli jsou v pohodě.Vzala nás na odpočívadlo, dala nám 100 dánských korun a dvě chlazené plechovky pití. Skvělá paní. Na odpočívadle jsme na nic nečekali a chopili se příležitosti, protože tam bylo dohromady asi 5 aut. Hned první pokus vyšel. Maminka se synkem se na nás dívala dost nevěřícně, ale nakonec nás vzala. Prý se tam zastavili, jen aby si obědnala na večeři k narozeninám, které měla ten den sushi. Snažili jsme se jí pozvat na kafe a nebo jí dát alespoň jedno z těch pití, ale statečně nás odmítala. Odvezla nás na benzínku kousek před Aalborgem. Tam jsme si stopli také hned první auto asi po minutě. Byla to 23letá slečna, která jela ze školy (kde se učí na učitelku do mateřské) k přítelovi, který dělá na farmě v Aabybro. Prakticky hned nám řekla, že nás tam teda odveze, ačkoliv to pro ni byla zajížďka asi 70 kilometrů jen tam. Tady jsme se už vydali do přístavu, cestou jsme ještě potkali starého pána na kole, co nám vykládal o Islandu. V přístavu jsme zjistili, že na Island je to bída a že žádné rybářské lodě už nejezdí (Filda to zjistil stopem přes producenta Davida Grahama). Matyáš tu pokecal s kamioňákem, který nám nabídl, že nás zítra odveze až do Německa, případně do Rumunska a dokonce nám potom sám od sebe donesl deku. Matyášovi do batohu praskla celá pomazánka, takže to měl všude a bude smrdět celý týden. Rozložili jsme spacáky pod lampou, zahráli na ukulele, zatančili tanec, který nebyl dánský, protože dánové zjevně netančí a čekáme na Fildu a Aničku až dostopují za námi.

Yes tohle bylo skvělýýý!!! Byli jsme totiž v Lucemburku s dalšíma 3týmy a chtěli jsme tam zůstat přes noc. Už byl taky asi 7.den naší výzvy a tak nastal čas trochu na pomluvy ne?:D Ne dělám si srandu. Já jsem si hrozně sedl s Vojtou Láskou a po tom, co jsme všechny 3týmy plnili výzvy dohromady a šli jsme na pivko s místňákama, jsme se rozhodli, že necháme holky spát uvnitř a že si splníme výzvu přístřešku a zároveň víc pokecáme:) Moooc fajne a ráno se Bára už nemohl dočkat až přijdu: Bylo to super a těšili jsme se dál:)

Parkovištěěěěěě! A taky sochy uprostřed parku, lavičky, rozcestí:) Na mapách.cz jsem přihlášenej přes mamčin mail, abych to tam mohl dávat, protože já mám jen gmail a jednou ji přišel mail, že nám fotku neuznali, že je rozmazaná:DDDD

Drtivá porážka! To jsme vždycky všichni chtěli zkusiiiit!

Máme maskotaaa! Na instagramu si lidi zvolili, že to bude Gulliver, my jsme chtěli Ferase, protože to byl jeden Syřan, co nás bral, ale dali jsme rozhodnout lidem. A je skvěleeeej. Všem se líbí, náš méďa pů :) V Leuvenu jsme ho získali za moje tričko na bleším trhu v ulicích. Chtěli jsme hnusnou a vycpanou kunu, ale ta prý měla moc velkou cenu, tak máme Půa:)

S Vojtem Láskou. Byla to srandaa. Byla 2hodiny v noci a byli jsme opilí. No co víc. Nezmokli jsme:D

Koupen v Belgii, napsán ve Francii, poslán ve Švýcarsku. Máte to taaam! Děkujeme, že jsme mohli být součástí<3

Klasika jak další den:) Akorát jsme teda chtěli někoho pozvat na kafe, ale zrovna jsme nemohli:D

Tohle nás baviloo. Rádi děláme vtípky s řidiči, i blbosti na ulici:) Lidí co jsme rozesmáli bylo podle nás i více jak 10. Smějem se rádi a pořád:)

I polštářová bitka pak byla, chudák. Dali jsme mu kšiltovku z Kostariky a rychle se roztekl:D

Škoda, že jsem si dneska nemohl vybrat třeba výzvu bobříka mlčení:DDD Říkal jsem si, ou shit, teď jsme to spolu 9 dní přežili, ale dneska to s mým zpěvem se mnou Bára určitě nedá:DDD Ale yees, tyjo tohle byla fakt sranda, rýmovali jsme si a pozpěvovali a bylo to mooc dobrý!

Barča je skvělá, jen se podívejte. Na spotify a jůtuby s tím! Já si 5hodin z Zurichu do Salzburku povídal a ona měla chvilkui času na tohle dílo:)

Často jsme zapomínali ale nakonec to zdárně dodělali

Na české pouti předčítat německy. No atrakce jsme určitě byli.

Máme vafleee! Se skvělou holčinu na pouti v ČR. Bezdomovci tam nebyli:D

Za práva medvědů a Gulivera

Hod naším maskotem!

Půlku jsme ztratili, ale kreslili poctivě

Sázíme Česko ❤️