Dwa loki – Letní X-Challenge 2022

Pán nám domluvil bezpečné místo na spaní za firmou, kde pracuje. Dostal za to naši kartičku s poděkováním.

Splněna i výzva, Karel IV. uloven na fotku. Zadarmo jsme dostali bonbónek, večeři v podobě dvou tortill, výbornou zmrzlinu a posezení na pivku s fajn partou mladých lidí.

Večerní rozhovor o problémech vztahů, opadávání prvotních iluzí a vyrovnávání se s vnitřními boji.

Píše se den 12.8.2022. Dwa Loki, tým stopařů, kteří se dostali až na hranice Německa s Nizozemskem vyhlíží další kořist v podobě Nizozemců, kteří by je mohli přiblížit k jejich checkpointu Giethoornu. Na neznámé benzínce se jim vskutku zadařilo a potkali starší pár, který se vracel z dovolené z Norska.
Zprvopočátku to vypadalo, že se dostanou někam blíž k jejich vysněnému checkpointu, avšak ještě nevěděli. Co je jim naskytne.
Při debatě s jejich zachránci jim bylo nabídnuto, že mohou přespat u nich na lodi.
Po nějakých třech hodinách se dostali na místo určení, nejmenší městečko v Nizozemsku; Solten. Zde doopravdy byla loď, ale ne obyčejná loď. Byla stará 250 let a byla nádherná. Nizozemci jim nechali celou loď pro sebe. Co lepšího by mohl kdo chtít že?
Ale každá mince má dvě strany a zde tomu nebylo jinak. Když pomineme skákání z lodi do vody a teplou večeři a víno. Byla zde jedna věc, která to všechno komplikovala.
Pavouci. S postupem času a přibývajícími hodinami začali vylézat ty největší kusy. A tak se z nočního pozorování hvězd stala alegorie na Hady v letadle; Pavouci na lodi.

Do Giethoornu jsme se dostali díky dvěma Nizozemcům, kteří nás předchozí noc nechali přespat u sebe na lodi. Chvíli nám trvalo, než jsme se dostali do středu městečka, když jsme se tam ale dostali, bylo to neskutečné. Žádné silnice, žádná auta, jen cestičky mezi domy, vodní kanály a spousta lodiček. O chvíli později jsme dokázali stopnout hned první loďku, která jela okolo a během asi 45 minut na lodi si plácli s 21 lidmi na jiných loďkách.

Splněná výzva: Cantus - jakýsi studentský ceremoniál, při kterém jsou noví studenti přijímáni do studentské komunity a mohou získat jakési vyšší postavení.
Do Leuvenu jsme dostopovali poměrně snadno. Město je to krásné a měli jsme štěstí i na dobré lidi. V jedné restauraci na náměstí jsme zadarmo dostali luxusní špagety s omáčkou a hromadou sýra. A tak jsme napapkaní a spokojení vyjeli směr Lucembursko.

Po ceste do syr sýru jsme se potkali s dvěma dalšími týmy. Vecer jsme strávioi u jezera kousek od vesničky a rano jsme sem vyrazili. Meli jsme had a tak jsme sli ukovit jidlo do nějaké hodne hezké restaurace a pani byla na holky nepříjemná. Při našem odchodu ale přišla a nabídla nám oběd, kdyz ji vyplejeme chodník. Což jsme udělali. Takze moc zasloužená specialitka šéfkuchaře.

Casper, holandský fotograf, kterého jsme náhodně potkali na benzince nedaleko hranic Holandska s Belgií, nás čistě jen kvůli nám zavezl do Antverp. Mimo tuto cestu nás ještě provedl po kousku města, ukázal nám úžasný výhled, doporučil místa kam jít a kam naopak radši nechodit, koupil nám pivo a snažil se nám domluvit místo na spaní. A to si zasloužilo alespoň to kafíčko. Ostatně bylo to to jediné, co jsme pro něj v tu chvíli mohli udělat.

Giethoorn není jen to staré městečko bez ulic a bez aut. Jedna jeho část vypadá skoro jako běžné město. A přesně v této části jsme narazili na partu mladých černochů, kteří právě točili videoklip k (nejspíš) jejich písničce. Vypadali tak, že by se mohli nechat přemluvit, a tak jsme na nic nečekali a po chvilce se odhodlali je oslovit. Chvíli trvalo, než pochopili, co po nich chceme, ale nakonec jsme to dali dohromady. Oni pomohli nám a my zase jim. Po skončení našeho sportovního klání ve skoku po jedné noze jsme si s nimi zatancovali před kamerou. Třeba nás někdy uvidíte v nějakém raperském videu!

Společně s týmem La Macumba jsme spojili hlavy dohromady a vyrobili pro vás low cost (však ten nejlepší) pohled. Ondra se chopil malování, Terka byla hlavní písař a my, Naty s Filipem, jsme se chopili získání známky zadarmo.

Vytvořili jsme alianci a s týmem La Macumba se dali do bascování. Vydělali jsme celých 12€ a potkali partičku čechů, kteří si s námi zazpívali Kozla.

Velmi originální sněhulák vytvořený naší energií. Chůzí kolem bloků domů ještě sněhuláka nikdo nepostavil! Sněhulák v Metz! Opět s týmem La Macumba

Krásné město, nádherná architektura a uličky plné romantických restaurací a míst. Návštěva místa stála za to, ale dostat se pryč, to byl oříšek. Lidé nezastavovali, troubili a my nakonec ve vypětí všech sil skončili po 2 dnech v autobuse do Štrasburku.

Vyměnili jsme belgickou čokoládu, kterou jsme dostali od Admy, která nás ubytovala, a to za známku, díky níž vám možná dojde za nějakou dobu pohled přímo z Metz!

A tato výzva se nám opět podařila splnit v metz ve Francii. Pomohlo tomu i setkání s týmem La Macumba, se kterým jsme se v Metz pohybovali více než den. Bylo to krásné poznání města i nás samých navzájem.

Rozdělení je někdy fajn. To krásné město Francie jsme si vlastně prvního dne, kdy jsme tu byli, prošli nejdřív každý sám. Každý si mohl na chvíli oddechnout, zařídit si jídlo jaké chce nebo zkusit třeba malovat na ulici.

Yes man nás dostal do zajímavých situací. Od toho, kdy nám muž koupil jídlo i pití a my nemohli ze slušnosti odmítnout, přes nechání se odvézt do Belgie a koupení piva k tomu, až k nemožnosti odmítnutí ubytování v otřesných podmínkách ve špinavém bytě u dvou mladých Palestinců. Zkušenost úžasná, jdem do toho klidně znovu.

Zpíváme si pořád. Dnes to bylo jen ofiko povoleno!

Již od začátku byla tato výzva naším cílem. A taky se nám to povedlo. Poctivě jsme klikovali, poctivě jsme se trápili, kde to zrovna šlo. Bylo to na lodi, před katedrálou v Metz, pod přístřeškem v dešti v parku nebo v bytě s Palestincem, který se k nám přidal.

Po cestě člověk potká spousty různých lidí. Občas je rád, že po těch 2 hodinkách vypadne z auta, ale občas by nejraději s danými lidmi strávil dalších pár dní. A tak jsme si alespoň vyměnili kontakty. Byla to třeba Adma z Francie, která nás ubytovala a nakonec pomohla i s další naší cestou. Byl to Tristan, perský rytíř, kterého jsme náhodou potkali v Liepzig a u kterého jsme strávili naši první noc. Byl to Oscar, fotograf z Nizozemska, který jen kvůli nám jel do Antverp a ukázal nám tam ten nejkrásnější výhled na město. A bylo jich mnohem víc.