Sportsmoudy – Letní X-Challenge 2022

Směnily jsme s naším sedmihodinovým polským společníkem, který nás vezl z Brna na hranice se Švýcarskem, tyčinku za euro na záchod na benzince, což byla naše jediná zastávka.😁

BUSKING v Bolzanu v Itálii. Za hodinku hraní a zpívání jsme si vydělaly 23 € a dostaly jsme pizzu a růži.

Dnešní výzva pro nás byla vpohodě, protože máme spoustu podobných věcí a často věci i oblečení sdílíme. Vyměnili jsme si všechno až na kartáček a kalhotky :D a samozřejmě, že jsme vyměnily i spacáky a karimatky!

Bez peněz. Nebylo to pro nás těžké. Vlastně stejné jako ostatní dny. 😁 utraceno nula. Dostaly jsme snídani, potom konference Bueno a Coca-Coly, potom pečivo i na další den a závěr byl 4 pivka a vodní dýmka! Co víc si přát♥️

✨SORRY ZA POZDNÍ NAHRÁNÍ, JSOU TU DRAHÁ DATA A TAK JE TĚŽKÉ SEHNAT HESLO NA WIFI😁✨
Když stopujem snažíme se tomu dělat nějakou show, ať už i ten, co nás nevezme, má alespoň trochu lepší den. Máme mikrofony s preprákem, takže tancujem, šíleně nahlas a špatně zpíváme, máváme a děláme kravinky.😁 Je zajímavé pozorovat, jak na to lidi různým národností reagují. Někteří mávají zpět, smějí se, troubí, jiní vynaložil všechny své síly na to, aby se na nás ani na vteřinku nepodívali. Mně moc motivuje, když se na mě někdo jen usměje zpátky. Naráz je hned i můj úsměv upřímnější.💓 Nejradši mám, když někomu v autě nohama rukama vykládáme, že cestujem bez peněz a jídla, a on se rozesměje na plné kolo. Jako jo, jsme blázni, všichni.😁 Ale to je na tom nejvíc super. Když procházíme městem, často máme na batohu připnutý nápis Wish u a beautiful day, a včera nás slečna zastavila, a moc nám poděkovala, jak se jí to líbí.❤️ Lidi jsou na téhle cestě stejně nejvíc!

Tak jsme to zvládly! 2643. Černá hora byla náš cíl od samého počátku. Když jsme první den naší cesty dorazily až k hranicím se Švýcarskem, tak jsme se na chvíli obávaly, že do Kotoru nestihneme dojet, ale stále jsme v to věřily. A díky skvělým lidem, kteří nás mnohdy popovezli i několikset kilometrů se nám to podařilo! Jsme za to opravdu vděčné🫶🏻
Teď už k samotnému checkpointu u pevnosti Sv. Jana… byla to teda fuška! Jít nahoru v 32 stupních, s 15 kilovýma batohama a v crocsách nám dalo dost zabrat.. nebo spíš našim tričkům (propotily jsme dvě za tu cestu)😁. Ale stálo to za to! Ten výhled byl krásný, ale ještě krásnější byl ten náš dobrý pocit z toho, že jsme tady. Za pět dní v Černé Hoře, s NULOVOU útratou a s nespočet zážitkama🫶🏻
Proč je na začátku 2643? Protože jsme ZATÍM nastopovaly 2463 kilometrů! A tímto to rozhodně nekončí.

PS: poslední fotka jsou vyfocené naházené petláhve na samém vrcholu pevnosti Sv.Jana… je smutné, že lidi jsou takové hovada. (Chtěla jsem to napsat slušně, ale toto je nejvýstižnější)

Jsme moc rády, že jsme si splnily i tuto výzvu. Podařilo se nám tak v pondělí, 6. den naší cesty. Stopovaly jsme z bosenského Mostaru s nápisem «Montenegro/Crna Gora». Netrvalo to tak dlouho, co nám zastavil muž středního věku s perfektní angličtinou. Zavezl nás až do Trebinje, i když měl v plánu jet jen kousek za Mostar. Během asi hodiny a půl v autě jsme si skvěle popovídali a měli možnost ho trochu poznat. Svěřil se nám se spoustou bolavých a celkem intimních skutečností. Jeho život je opravdu nesmírně zajímavý, ale momentálně je v něm více smutku než radosti. Opravdu nás to chytlo za srdce, jako bychom z našeho obláčku štěstí, na kterém se teď poslední dny pohybujeme, spadly přímo na držku. Bohužel, ne všichni lidé si létají v oblacích jako my, někteří se spíše opakovaně topí, i když si to vůbec nezaslouží. Asi nechceme moc rozpatlávat, o co u Sanjina přesně šlo, ale řeknu vám, bylo toho spoustu. Jedna rána za druhou. Neváhaly jsme ani vteřinu, a jakmile nám řekl, že se vlastně jen snaží zabít odpoledne, hned jsme mu nabídly tu nejdražší komoditu, kterou teď máme, a tou je náš čas. Sanjin se nám s opatrností svou vlastní přiznal se svou domněnkou, že část jeho předků nejspíš pochází právě z Trebinje. Jelikož tam velmi dlouho nebyl, rád by se podíval do místní synagogy, zda by se nějaké informace o předcích nedaly najít v historických písemnostech. S nadšením jsme okamžitě souhlasily.
V Trebinji nás pozval na skvělý oběd, u kterého jsme si povídali o Bosňácích, válce, kterou zažil, a celkově o mentalitě tamních lidí. Bylo to moc zajímavé, vzhledem k tomu, kolik národností a náboženství se v Bosně střetává.
Poté jsme vyjeli nad Trebinje, kde na samém vrcholku hory stála majestátní synagoga Hercegovačka Gračanica. Tu jsme si prošli a začali se zajímat o sklad písemností. Bohužel tam však o ničem takovém nevěděli, a Sanjin se již nechtěl zabývat dalším hledáním v knihovnách. Dali jsme si tedy na vrcholu hory drink, a Sanjin nás pak zavezl na benzinku směr Černá Hora. Jakmile jsme vystoupily z auta, byly jsme jako opařené. Musely jsme nějak vstřebat to množství tak těžkých informací, které se k nám dostalo. Je moc smutné, jakých podob může život nabývat. I když ani jedna z nás není věřící, za Sanjina se budeme modlit a moc mu přejeme, aby vše zlé překonal. Během pár hodin nám předal a naučil nás opravdu hodně.. Děkujeme.

Rády bychom se s vámi podělily o naši supr čupr příhodu v Sarajevu. Stalo se to v neděli, kdy nám nejprve nejhodnější Francouz, který nás v noci hodil asi 500 km z Trieste do Tešanje, přes noc zaplatil hotel. Když jsme přejíždeli bosenské hranice, my jen s občankou a francouzská rodinka s pasy, i když Bosna není v EU, všechno vypadalo dost v pohodě. Jen co jsme se ráno vykopaly z holetu, začaly jsme stopovat na Sarajevo. Tam nás zavezl Bosňák Tom, který byl mimochodem strašně milý, vyměnili jsme si kontakt na whatsapp, a teď mu posíláme fotky z našich dní.😁 Sarajevo jsme si svižným krokem prošly, a kousek za centrem jsme si stouply k cestě a začly stopovat. Moc se nám nedařilo, mávaly jsme, tancovaly, s úsměvem od ucha k uchu. Občas na nás někdo zatroubil nebo zamával, ale upřímně nic extra. No, asi jsme se rouhaly, když nám to přišlo nudné, protože tady nuda rozhodně končí.😁 Policajti. Zastavili u nás, stáhli okýnko a okamžitě chtěli vidět pasy, které jsme neměly... Zatímco si jeden vypisoval naše údaje z občanek (omg!! To jsme byly už trochu posrané), druhý nám sdělil, že jsme tu vlastně nelegálně, protože přes hranice se dá jen s pasem. Nechápaly jsme, protože jsme se sem přece dostaly v pohodě… Začali se nás vyptávat, co tu děláme, proč a jak jsme se sem dostaly. Tak jsme jim vysvětlily, že jsme sem dostopovaly od středy. A typek: od minule středy?? Noo.. Ne.. Od téhle.😂 No oba silně nechápali, jak je to možné, a proč to děláme.😁 Povyprávěly jsme jim o xchallenge, a pak se nás ptali: A co je hlavní cena? A my: no, dobrý pocit.😄 Vůbec jim nelezlo do hlavy, proč by to někdo dobrovolně dělal a jak je to možné takhle rychle, prý jestli někdy i spíme.😁 No když zjistili, že jo a venku bez stanu, byli už úplně mimo.😂 Nakonec nám řekli, že jsme fakt husté, ať jsme opatrné, popřáli nám hezký den, a smekli poklonu stylem It was nice to meet you.😁 My se z toho vzpamatovávaly ještě chvíli, protože to byly doslova emoce jako na houpačce. V jednu chvíli jsme se viděly v Sarajevu ve vězění a o pár vteřin pozděj pomalu s místníma policajtama na pivku.🤣
Zážitek opravdu skvělý, jsme rády, že policisté mohou být přísní, ale zároveň se srdcem na pravém místě.🥰

Už předem, před výzvou, jsme věděly, že chceme vydělané peníze, které nám zbyly u buskování věnovat na dobrou věc. Jelikož jsme při naší cestě v Bosně potkaly Sanjina, který bojuje s těžkou nemocí a jeho osud nás velmi zasáhl, rozhodly jsme se, že peníze pošleme stejným směrem. Aby rodiny onkologicky nemocných pacientů trpěly co nejméně. Na Doniu jsme našly příběh maminky, pěstounky šesti dětí s onkologickým onemocněním. Bylo jasno. Rády a pravidelně podporujeme různé sbírky, tudíž jsme rády, že jsme mohly přispět více, než obvykle.

Bylo pro nás s Eliškou dost složité najít téma, ve kterém o sobě nevíme téměř vše. Známe se přes 10 let, a tak je těžké na něco takového narazit.😁 Při koupání v Balatonu jsme však narazily na nové, ještě neprobrané téma z okruhu naše dětství, které jsme pak klasicky směřovaly k rodičům. Víc asi prozrazovat nechci, ale myslím, že jsme si díky tomu zase o něco bližší.☺️

Na mapy.CZ jsme nacházely fotky různých památek i vyhlídek, na kterých jsme byly. Pevně doufáme, že to někomu pomůže třeba v hledání místa na spaní, protože to jsme tam taky přidaly.

Až teď při procházení checkpointů jsme vlastně zjistily, že jsme splnily i Balaton, i když ne uplně cíleně.😁 Při návratu z Černé Hory domů jsme to chtěly vzít jinama než jsme přijely, tudíž přes Maďarsko a Slovensko. Kvůli absenci sprchy po dobu víc než 7 dnů (fekál) byla zastávka na Balatonu téměř nutností pro nás, i pro naše řidiče (pro ty hlavně😁).