Tak tohle město prostě chceš! Neuvěřitelná atmoška kombinující historickou architekturu (převážně gotickou a románskou), spoustu městské zeleně v podobě parků, všude protékající řeka La Moselle a romanitka v podobě uliček, zákoutí, kavárniček, obchůdků, streetartu a milých lidí, co tě pozvou na víno i kafe😉 Noc v městském kempu u řeky byla boží 👌
Já (Dáda) odjakživa miluju jak zní francouzština, každopádně jsem jí nikdy nemluvila. Trochu si připadam jako Joe z Přátel v epoizodě, kdy se francouzsky učil. No a když jsem naší překrásné a milé francouzské řidičce Rachel chtěla vyznat obdiv a poděkovat jí, že nás vzala, nastal ten správnej moment změnit se s Joeho na Phoebe😅🗣🇫🇷
V Metz jsme to krutě rozjely. Publika málo, ale to nás vůbec neodradilo. Chtěly jsme původně plavat ve vyschlém kanálu pevnosti Port des Allemands, ale jelikož příkop byl hlubší než jsme čekaly, střihly jsme si plavčo alespoň na hradbách pevnosti 🏊♀️🏰 U řeky La Moselle nás nadchnula boží slalomářská trať pro kajaky, a tak jsme vymyslely Slaloběh proti proudu. Packa! Zkuste taky. Jen bacha na kluzké kameny 😅🏃🏻♀️💦
V Grindelwaldu jsme se potkaly s dalšími třemi týmy a tak mimo jiné bylo dost lidí i na výměnu parťáků. Dáda se spojila se Sany z týmu Blond pilgrims a Barča se Zuzkou z týmu Agilní hrošíci. Dáda a Sany zvládly po zametení parkoviště dostat oběd a společně splnily výzvu Návrat směnného obchodu, Barča se Zuzkou po obdržení a snězení skvělé obrovské pizzy a dezertu zaběhly v rámci Laskavosti za laskavost koupit majitelce pizzerie pytlíky do krámu a pak zvládly zorganizovat Internacionální klání v 'Kámen, nůžky, papír' mezi ČR a Švýcarem, paní z Dominikány (ze které Barča po chvíli udělala omylem Španělku) a slečnou z Kypru. Kypr vyhrál 😉 Bylo to super!
Ani cent. Přesně tolik jsme dneska (ne)utratily. Díky pohostinnosti lidí v Metz (FR) a Ettelbrucku (LUX) jsme hlad a žízeň měly čím zahnat- od ranní kávy, přes oběd u Pákistánce Amira, víno od ukrajinských teenagerů až po zmrzku a parádní véču z lucemburských restaurací. Dopravu máme zdarma sice díky stopu neustále, dneska to ale ještě bylo vylepšeno díky faktu, že v Lucembursku je veškerá veřejná doprava zdarma 😆
Vykouzlit úsměv na tváři je celkově naše primárně nezamýšlený poslání. Daří se nám to každým dnem u hromady lidí. Dneska to platilo obzvlášť….a pouhých 10 lidí to rozhodně nebylo… Ať už se jednalo o vtipný tanečky při stopování, vyprávění dobrodružných historek z cest, výpomoc při pletí zahrádky výměnou za oběd nebo třeba skládání komplimentu za srdečnost 🫶
Eš-sir-sýr (což je mimochodem asi jedna z bambilion výslovností, kterou jsme se naučili) nás i přes deštivý počasí naprosto okouzlil svou polohou a roztomile namačkanýma domkama. Takovej Loket, jen v menšim měřítku. Tak pochopitelně - je to Lucembursko! Předešlou noc jsme strávili v v rámci nečekaný potkávačky s dalšíma 2 týmama na nádherný přehradě na řece Sür kousek od města a jídlo dne nám poskytli v místním hotelu/restauraci výměnou za pletí venkovní dlažby 👌💛
Červenocihlá architektura, malebný výjevy, univerzity a spoty pro studenty, kola (spousta kol!!!), zahrádky, kanály, lodě různejch rozměrů, tvarů a velikostí… Jo, přesně to je Gent. Krásný místo k prochození i žití. O tom nás přesvědčila Verča, která tu studuje a žije . Nechala nás u sebe přespat, udělala vajíčka ke snídani a protáhla po highlightech města. My jí za to na oplátku dali kousek svýho dobrodružství v podobě jízdy na lodi po kanálu, což zatim nikdy neabsolvovala. V přístavu lodí jsme se seznámili se skvělym chlápkem Chirtem a ten nás vzal na plavbou kanálama. Každýmu na chvilku půjčil i kormidlo-volant, tak se z nás stali i řidiči. Fakt zážitek! Hladoví jsme zkusili štěstí v restauraci s bomba konceptem Balls & Glory, kde jsme výměnou za recenzi na webu dostali 2 různý jídla k degustaci. Mňam!👌😉
Ty z vás, který rádi chodí dálkový treky, bezesporu znají kouzelný bytosti s názvem ´´Trail Angels´´. Tyhle (doslova) andělé poskytujou poutníkům podporu starym pečivem počínaje, střechou nad hlavou s teplou sprchou,pračkou a hostinou konče. Jsou to lidi, který vám ze dne na dlouhý štrece s báglem na zádech ve špinavejch hadrech a práznym břichem udělají nirvanu. I X-challenge ale takový bytosti má. Měli jsme možnost na jednu takovou narazit. Jmenuje se Verča, žije a studuje v Gentu. Dostali jsme se k ní přes sdílenej odkaz na našem hromadnym chatu, kde stálo, že celou akci sleduje a ví, že se v Gentu nachází jeden z chechkpointů. Verča nám a týmu Slouha poskytla střechu nad hlavou v podobě božího roztomilýho domku, kterej se spolubydlící sdílí. S Barčou se nám dokonce dostalo privilegia spát v její vlastní veeelký a taaak pohodlný posteli. Vzhledem k tomu, že jsme předešlou noc strávili u přehrady nedalo lucemburskýho Esch-sur-süre, kde jsme pěkně zmokli, možnost sušení věcí na k tomu vyhrazený půdě nám přišla jako luxusní nadstandart. Spali jsme jako zabitý (hlavně teda komárama poštípaná, ale spokojeně odfukující Barča). Ráno nás do kuchyně po schodech nahoru doslova dotáhla vůně míchanejch vajíček. Kafe, čaj, belgický wafle, ovoce… timhle všim jsme v rámci našeho all inclusive pobytu byli obdarovaný. Cejtili jsme ohromnou chuť a potřebu to Verče oplatit. Fajn! Jsme v Gentu, ona s náma chce strávit půl dne. I když tu studuje dva roky, nikdy neabsolvovala projížďku lodí po místních kanálech. A jaká že je zdejší výzva? Projet kanály jakymkoli typem lodi. Super. To zní jako plán. Po neúspěšnym oslovení personálu super drahý půjčovny odchytáváme majitele lodí ve zdejším doku. Pár pokusů, nahození konverzace s ředitelem místní lodní federace a o 5 minut později tradááá…nasedáme do parádního plavidla belgičana Chirta (sorry, za spelling jména neručim). Chirt je fakt typan. Charismatickej vdovec z Brugg, se kterym krom vášně k dobrodružství sdílíme i lásku k Česku a práci ve školství. Ukazuje nám město z uplně jiný perspektivy, nechá nás řídit svojí bárku a sdílí neskutečnej životní příběh. Po týhle hodinový jízdě vystupujeme s rohlíkem od ucha k uchu všichni včetně Verči. Procházíme město, kocháme se, sdílíme dojmy a s chutí po něčem dobrym zapadneme do restaurace Balls & Glory, která tady Barče s přítelem před dvěma lety přirostla k srdci. Po krátkym rozhovoru s majitelem za příslib recenzí na webu dostáváme 2 jídla, který si posdílíme. Mňam! Naše břicha jsou spokojený a Verča jakbysmet. Při naší otázce na její dojmy a zážitky všechno s nadšením a úsměvem reflektuje. Odpoledne se s náma loučí rozdáním belgickejch piv na cestu. Ach! Tady se naše cesty s andělem Verčou rozchází. Odcházíme s pocitem radosti ze společnejch zážitků a vzájemnýho obohacení. Kdo míříte do Gentu a hodláte Verču oslovit, odměňte se jí zprostředkováním nějakýho parádního zážitku, uděláte jí radost. A vlastně to aplikujte pokud možno na každýho člověka, kterej vám na cestě pomůže. Ta odměna v podobě hřejivýho pocitu u sdrce a sdílený radosti je nepopsatelná 🙏💛
Ty z vás, který rádi chodí dálkový treky, bezesporu znají kouzelný bytosti s názvem <Trail Angels>. Tihle (doslova) andělé poskytujou poutníkům podporu starym pečivem počínaje, střechou nad hlavou s teplou sprchou,pračkou a hostinou konče. Jsou to lidi, který vám ze dne na dlouhý štrece s báglem na zádech ve špinavejch hadrech a práznym břichem udělají nirvanu. I X-challenge ale takový bytosti má. Měli jsme možnost na jednu takovou narazit. Jmenuje se Verča, žije a studuje v Gentu. Dostali jsme se k ní přes sdílenej odkaz na našem hromadnym chatu, kde stálo, že celou akci sleduje a ví, že se v Gentu nachází jeden z chechkpointů. Verča nám a týmu Slouha poskytla střechu nad hlavou v podobě božího roztomilýho domku, kterej se spolubydlící sdílí. S Barčou se nám dokonce dostalo privilegia spát v její vlastní veeelký a taaak pohodlný posteli. Vzhledem k tomu, že jsme předešlou noc strávili u přehrady nedalo lucemburskýho Esch-sur-süre, kde jsme pěkně zmokli, možnost sušení věcí na k tomu vyhrazený půdě nám přišla jako luxusní nadstandart. Spali jsme jako zabitý (hlavně teda komárama poštípaná, ale spokojeně odfukující Barča). Ráno nás do kuchyně po schodech nahoru doslova dotáhla vůně míchanejch vajíček. Kafe, čaj, belgický wafle, ovoce… timhle všim jsme v rámci našeho all inclusive pobytu byli obdarovaný. Cejtili jsme ohromnou chuť a potřebu to Verče oplatit. Fajn! Jsme v Gentu, ona s náma chce strávit půl dne. I když tu studuje dva roky, nikdy neabsolvovala projížďku lodí po místních kanálech. A jaká že je zdejší výzva? Projet kanály jakymkoli typem lodi. Super. To zní jako plán. Po neúspěšnym oslovení personálu super drahý půjčovny odchytáváme majitele lodí ve zdejším doku. Pár pokusů, nahození konverzace s ředitelem místní lodní federace a o 5 minut později tradááá…nasedáme do parádního plavidla belgičana Chirta (sorry, za spelling jména neručim). Chirt je fakt typan. Charismatickej vdovec z Brugg, se kterym krom vášně k dobrodružství sdílíme i lásku k Česku a práci ve školství. Ukazuje nám město z uplně jiný perspektivy, nechá nás řídit svojí bárku a sdílí neskutečnej životní příběh. Po týhle hodinový jízdě vystupujeme s rohlíkem od ucha k uchu všichni včetně Verči. Procházíme město, kocháme se, sdílíme dojmy a s chutí po něčem dobrym zapadneme do restaurace Balls & Glory, která tady Barče s přítelem před dvěma lety přirostla k srdci. Po krátkym rozhovoru s majitelem za příslib recenzí na webu dostáváme 2 jídla, který si posdílíme. Mňam! Naše břicha jsou spokojený a Verča jakbysmet. Při naší otázce na její dojmy a zážitky všechno s nadšením a úsměvem reflektuje. Odpoledne se s náma loučí rozdáním belgickejch piv na cestu. Ach! Tady se naše cesty s andělem Verčou rozchází. Odcházíme s pocitem radosti ze společnejch zážitků a vzájemnýho obohacení. Kdo míříte do Gentu a hodláte Verču oslovit, odměňte se jí zprostředkováním nějakýho parádního zážitku, uděláte jí radost. A vlastně to aplikujte pokud možno na každýho člověka, kterej vám na cestě pomůže. Ta odměna v podobě hřejivýho pocitu u sdrce a sdílený radosti je nepopsatelná 🙏💛
Holandský Benátky, jak se Giethornu přezdívá, pro nás byly jasnym cílem už před začátkem akce. I přes to, že se jedná o turistickou senzaci, nechtěly jsme si tenhle malebnej skvost nechat ujít. Díky trajektorii naší trasy jsme si jeho návštěvu nechaly až jako poslední checkpoint a bylo nám jasný, že vzhledem k rozloze místa a počtu obyvatel už tady budou rozhodně o X-challengerech vědět a otevřená náruč místních se asi nechystá. Cíl cesty byl (nejen ke znění výzvy) víc než jasnej: projet kanály Giethornu, který tvoří velkou část místní komunikace, loďkou. Samozřejmě, jak jinak než zdarma, že?! V první řadě nás mile překvapila nízká účast turistů. Po pár neúspěšnejch pokusech v půjčovně lodí jsme se rozhodly tuhle roztomilost obejít podél kanálů alespoň pěšmo s tím, že zjusíme štěstí u místních. Jak už tomu tak bejvá, ptáme se každýho, na všechno, všude. Po pozdravu a optání na možnosti jakýkoliho druhu plavby s první místňačkou Marielle, která zrovna zkrášlovala u branky svojí dokonalou zahradu, jsme o pár minut později brázdily vlny místních kanálů. Neuvěřitelný. Ta nám na první dobrou nabídla k dispozici svoje dvě lodě - motorovou a pak kajak. Ten jsme, soudně vzhledem k našim skills, přijaly. Marielle nám ukázala cestu, popřála enjoy a nechala přes hodinu pádlovat a nasávat atmosféru téměř prázdných kanálů se spoustou leknínů, obestavených typickýma červenocihlovýma domkama s barevnýma zahrádkama a sluncem nad hlavou. Neskutečnej zážitek 🛶🌞😎
Co tě celá tahle naše dobrodružná paráda o sobě naučila? Tohle byla moje otázka na Barču, když jsme po trochu zoufalých stopovacích pokusech dostat se ven z Nizozemska uvízly u dálnice v obci Rogat a rozhodly se dál nepokračovat a zůstat přes noc. Celkem odlehlý místo v podobě poloostrůvku se zelenym parčíkem mezi kanálama a parkujícíma loďkama působil coby nocoviště velmi přívětivě. Ne, že bychom smysluplné deep talky nevedly často, ale tady na to při pozorování západu slunce mezi stromy dlouhé aleje a popíjení pivka z benzinky byla pohodová atmosféra bez spěchu přímo stvořená. S Barčou jsme proplouvaly mezi tématy samostatnosti, strachu a jeho překonávání, odolnosti, umění improvizace, společenských očekávání aj. Vyslovení vzájemného vděku, že jsme do celé letní X-challenge spolu šly a umíme se vzájemně respektovat i hecovat, nám pak pomalu zavřelo víčka a chrrrr….
To, že peníze nejsou jedinym platidlem za věci, služby, ochotu, pomoc a laskavost víme už dávno. Každopádně díky našemu low-cost dobrodružství se nám to jenom potvrdilo a posunulo tenhle win-win systém na úplně jinej level. Laskavosti nejčastěji ve formě jídla nebo jízdy jsme se snažily oplácet jak jen to šlo. Jedna taková situace nastala při výměně manželek (X-change), kdy se Barča se Zuzkou vydaly na nákup pytlíků a toastového chleba coby nezbytného nákupu jedné z restaurací v Grindelwaldu po tom, co dostaly naprosto luxusní pizzu. Chleba sice nakonec nedonesly, ale to už je jiná story.
Po zveřejnění prvního příspěvku o našem road tripu na facebooku se Barče ozvala Jitka, kamarádka z let dávno minulých, současně žijící v Antwerpách, že prej bude ráda, když se za ní zastavíme. Fajn! Go ahead! Antwerpy sice na seznamu nebyly, ale jsou po cestě a Jitku rozhodně rády uvidíme, takže reakce na její nabídku byla vcelku rychlá a jasná. Jitka je neskutečná. V Antwerpách žije aktuálně sama se svym synkem, kterej je v Belgii narodil. Tahle bytost je tu jako ryba ve vodě. Má otevřenou mysl a tvořivou duši, je to umělkyně a oděvní návrhářka. Antwerpy coby město umění a módy jsou fakt jejím rybníkem. Žije tu několik let a zná město do posledního detailu- od historie a legend o jeho vzniku, životě místních, přes architekturu a super spoty, kde se najíst i napít až po nejzatoulanější romantický zákoutíčka a detaily o každym místním pivu i čokoládě. Nechat se jí hostit, přespat a procházet město byl neskutečnej zážitek. Byla tou nejlepší hostitelkou a průvodkyní ever. A já mam další osobu v srdci. Jíťo, díky!!!
Moldavskej pop do uší a pivko německý,
toť poslední stop nás dvou.
Stály jsme zoufalý na benzíně nehezký,
když v tom hoši, že nás až do Čech dovezou.
Tolik zážitků, tolik dobrých lidí,
nohy smradlavý, jo, a ztuhlý zápěstí.
Plout si kanálama ve dvou dnech lodí?
To se málo komu poštěstí.
Švýcarskem, Francií, městem i horama.
Je mi líto lidí, co se jinejch bojí a štítí.
Nejsem ani jednim našim zážitkem zklamaná,
protože svět je prostě krásný místo k žití.
Buskování byla jedna z věcí, na kterou jsme se těšily. Jako fááákt těšily. Každopádně nám to souhrou okolností vyšlo až poslední den ve Žďáru n.Sázavou s dalšími dvěma týmy. A bylo to bóží🤹♀️🎪🎸🎶