Agenti na STOPě – Letní X-Challenge 2022

Jako Matfyzáci vyrážíme stylově stopovat hned vedle Matfyzu 😁

Na kalorie jsme prodělali, ale ty vitamíny! 🍎

Na teleport do Berlína stačili 2 Češi, 1 Němka a 1 Libanonec 😁 Sešli jsme se tu s týmy Štanglle a K2 a po romantické procházce na Unter den Linden jsme si dali německý taneček u Braniborské brány. Noc zatím nejistá 🙈

Stačilo se chvíli zmateně rozhlížet po pitné vodě, aby se nám z čistého nebe zjevil průvodce. Naší pochybné výslovnosti -Rotten Faden- rozuměl na první dobrou a dokonce i nás provedl kolem dokola s praktickými tipy. Jen jsme zjistili, že v Německu už asi směnárny vymizely před 10 lety 😅

O den dřív, než bylo v plánu… teda, samozřejmě kdybychom nějaký plán měli 😅

Zeptali jsme se Dánů po parcích a kavárnách na jejich oblíbené tradiční songy. Některé byly tradiční, některé však méně, za to všechny dánské. Přikládáme seznam uložených písniček.
Navíc jsme se naučili místní dánský tanec, který jsme si zatančili se studenty univerzity v Koldingu.

Po večerním příjezdu do Koldingu jsme se nechali uchvátit nádherným západem slunce nad mořem. Oblast Rebæk se nám líbila natolik, že jsme se rozhodli zpomalit.
Zaplavali jsme si v moři, byli přizváni na večerní pokec u ohně a spali na pláži. Další den jsme obědvali na tomtéž místě a odpoledne jsme se v centru setkali s místními studenty univerzity na piknik, ochutnali jejich speciality a naučili se místní tanec.

S prosbou «Můžeme s vámi uspořádat turnaj v kámen-nůžky-papír?» jsme si u skupinky místních studentů nejdřív vysloužili nechápavé pohledy 😅 Pak jsme se ale přidali k jejich pikniku, povyprávěli o svých zážitcích a nakonec i uspořádali turnaj šesti národů, ve kterém v napínavém finále vyhrála Indie 🇮🇳

Na Yes Mana jsme si tak trochu zahráli už včera a místo horolezení na nejvyšší kopec Dánska jsme se nechali vzít až do Aarhusu. Užili jsme si nádhernou noční oblohu pod širákem na pláži a další den jsme od úžasně milých lidí dostali 2 porce Chicken Tikka Masaly za úsměv, doplnění zásoby vidliček a pohled :)

Městečko Aarhus se nám zdálo ideální místo, kde vyzkoušet busking. Původně jsme se domluvily dva týmy společně, nakonec jsme potkali další dva týmy, což byla ještě větší zábava. Utvořili jsme dvě skupinky - jedna buskovala gymnastikou a druhá českými písničkami a hraním na flétnu. Bylo to náročné, obzvlášť v zemi, kde se všude platí kartou, ale vzali jsme to jako výzvu a užili jsme si to. Nakonec jsme vydělali něco přes 500 dánských korun a také jeden malý dortík 😍🥰

Díky Yes Manovi jsme se na severu Dánska projeli vším možným: stopli jsme si třeba Teslu nebo autobus veřejné dopravy 😎 Akorát to nebylo moc efektivní: dostat se vzdušnou čarou 100 km nám trvalo asi 6 hodin a nakonec jsme museli zakempit ještě před cílem. Mimochodem naše cedule NOR má znamenat jak «north», tak «Norway» - bohužel jsme až po čase zjistili, že u Aalborgu si to řidiči vykládají jako «Norresundby», což je hned vedlejší město 😅

Trajekty s Frederikshavnu do Göteborgu nejsou zrovna rybářské bárky, kde by se dalo získat lístek za trochu pomoci na palubě, jak nám vysvětlil pán za přepážkou, když jsme se na to zkusmo zeptali. Protože jet zpátky přes Dánsko se nám ale nechtělo, lístek do Norska byl mimo náš rozpočet a v přístavu jsme byli už dopoledne, tak jsme si nakonec koupili lístek do Švédska za 21 € na osobu.

Jenže… Na palubě trajektu jsme uviděli hrací automaty a řekli jsme si «když už utrácet, tak pořádně». A tak jsme tam vhodili dánskou stokorunu, kterou jsme si v Aarhusu vydělali buskováním, a náhodně zmáčkli pár tlačítek. Na obrazovce se najednou rozzářilo pár pirátských pokladů a začly pršet mince. Nakonec napršelo 442 švédských korun, což je - světe div se - nějakých 42 €. Aneb přesně tolik, kolik jsme zaplatili za trajekt😄 🤑 Škoda, že se základem je čistý výdělek asi o 13 eur nižší. Nulu si tím pádem započítat nemůžeme, ale aspoň na zpáteční cestě snad neumřeme hladem… I když - den ještě neskončil😅

Poločas naší cesty byl ideálním momentem na chvilkovou pauzu. Rozešli jsme se po Göteborgu každý svou cestou a za tři hodiny se sešli odpočatí a s novými nápady. I díky tomu jsme nakonec zjistili, že je reálná šance strávit noc na ostrově kousek za městem.

19:00, neděle, Göteborg. Právě jsme se sešli po třech hodinách o samotě a řešíme kam dál. «Nechceme spát na ostrově?», ptá se Adéla. «Tak jako… jasně že chceme. Ale teď už se tam dostaneme jen těžko.», odpovídám. «No, prý tam jezdí trajekty dost často.». Po pár minutách googlení uznávám, že to, co v první chvíli znělo jako bláznivý nápad, by opravdu mohlo fungovat. Ve večerce se vybavujeme jednodenním lístkem (za peníze těžce vydřenými hraním automatů) a tramvají dojíždíme až na kraj města, kde - stále na stejný lístek - přestupujeme na linku 283. A jak můžete posoudit sami na přiloženém videu, lepší linka MHD se hledá jen těžko.

Na ostrově nejdřív zdoláváme nejvyšší vrchol, kde nám výhledy bohatě vynahrazují body za výzvu horolezec, kterou jsme si (po troše dohadů 😁 ) rozhodli neuznat a pak přicházíme na pláž - naprosto dechberoucí místo na přespání bez jediného človíčka, za které by někdo zaplatil majlant a my ho máme naprosto zadarmo. Čeká nás už jen jediný problém - rozhodnout, na kterém z těch nádherných placů poblíž se nakonec vyspíme 😍

Stopování ve Švédsku možná nemá na stopování v Itálii, ale ani tak to není jednoduchá disciplína. Z Göteborgu jsme nejdřív stopovali přímo ve městě, a když nám po hodině a půl nikdo nezastavil, tak jsme provedli přesun proti trudnomyslnosti k benzíce na okraji města. Řidiči se usmívali, mávali, ale padla tma a my stáli u silnice dál.

Po rychlém průzkumu okolí jsme našli mezi rušnou benzínkou, osvětlenou IKEou a promáčeným lesem jedno opuštěné a dostatečně tmavé parkoviště, na kterém se válela spousta odpadu. Po nocování na pláži na ostrově, no… prostě jak si dovedete představit, nocoviště snů. I když na parkoviště už nikdo očividně dlouho nepřijel, protože jinak by tam stál s pneumatikami propíchaným od střepů, Adéla se i tak bála, že nás v noci někdo zajede. Postavili jsme si proto kolem sebe ohrádku z dřevěných trámů, a navíc jsme na ně i natáhli plachtu proti dešti. To nám posloužilo jako provizorní přístřešek.

Jediným nočním návštěvníkem byli nakonec malí černí brouci a dokonce ani navzdory předpovědi nepršelo. Na místě jsme nechali jen trámy a plachtu si vzali na další cestu, ale parkoviště plánujeme vyznačit na Mapy.cz, kde je vedené jako louka, a doplnit radu pro podobně opuštěné stopaře na hitchwiki.

Od té doby, co jsme v Dánsku a Švédsku, jsme nenašli popelnice s papírem, ze kterých by šly kartony vytáhnout. Po většinu cesty jsme si vystačili se dvěma všeobecným stopovacími nápisy, protože NORTH se hodilo celou cestu tam a následně HH značilo jak Hamburk, tak Hirtshals. Ještě jeden karton jsme použili na Malmö, poprvé za cestu na jih (z Göteborgu). Po pěti hodinách stopování z ceduli Malmö už byl čas spát a usoudili jsme, ze na další den potřebujeme snížit požadavky. Další karton však nezbýval, a tak jsme si o něj požádali švédsky v tamním mekáči.
Větě <<Har du extra kartong?>> sice na první pokus nebylo rozumět, po chvíli jsme však byli obdarováni obrovskou krabicí z kartonu. Napsali jsme další univerzální ceduli SOUTH s ozdobnými obrázky. A to se rozhodně vyplatilo - po 20 minutách nám zastavil Švéd a ne jen tak ledajaký…

Extra karton s nápisem SOUTH nám rozhodně pomohl… Avšak úspěch stopnutí švédského řidiče přisuzujeme především naší snaze udržet vážnou tvář aka Nordic Face, jak se mezi místními sluší a patří. Když se nám to po pár pokusech konečně povedlo, tak nám zastavilo hned první auto. Řidič se jmenoval Pontus a hned po pár minutách rozhovoru nám dal nabídku, která se neodmítá - nocleh na jeho lodi v městě Halmstad. Již kolem poledne jsme přijeli do města a získali přístup na loď. Pontus k nám byl velmi milý a nabízel nám všechny vymoženosti jeho lodě: otočný stolek, dívání se na Netflix, sporák, pět různých míst na spaní a tak dále. Jen ta žehlička mezi nimi nebyla.
Po prohlídce lodi jsme konečně Pontuse pozvali na kafe a tím jsme splnili další výzvu.

Se zajištěným spaním a pár hodin k dobru jsme využili procházku po Halmstadu k fotografování míst na Mapy.cz. Náhodný kolemjdoucí Čech se asi bude hodně divit, jak podrobně je tohle poklidné městečko zdokumentované 😁

(část máme na screenshotu, část jsme fotili na druhý mobil)

V Hamstadu je nádherná prázdná pláž a moře. Ty však oddělují hlasitě čvachtající mořské řasy, na které nám dlouho trvalo si zvyknout. Až večer nám došlo, k čemu tyhle tmavě zelené řasy jsou - ke stavbě sněhuláka!

Pevný základ jsme postavili ze směsi hlíny, písku a řas. Oči a knoflíky jsou znázorněny mušlemi, nos dřevem, pusa bílou řasou a ruce pomocí peří z místních racků.

Po cestě jsme potkali spoustu zajímavých lidí -přes kočovného malíře, farmářku, řidiče kamionu a výzkumníka ve zdravotnictví. Celkově jsme si vyměnili přes 10 kontaktů a všem jsme nabídli, že budeme jejich průvodci po Praze.

Lübeck jsme po cestě na sever tak trochu minuli, ale nezapomněli jsme na něj a zastavili jsme se tam po cestě zpět. Trochu nás překvapila hustota lidí, už jsme si zvykli na dánské a švédské rozestupy 😁 Každopádně do muzea jsme si zašli a dokonce jsme si štědře koupili v rámci budgetu pár marcipánových suvenýrů.

Kliky jsme dělali poctivě, včetně dnešních 70, i když se nám předposlední den zdvojnásobily, protože jsme si na ně vzpomněli až ve spacáku 😁