5. den na mě dolehla těžká krize, kdy jsem si pořádně zabulela s ním, že už nemůžu a chci domů. Na jednu stranu máme krásné zážitky, potkaly jsme spoustu neuvěřitelných lidí ochotných pomoci, ale taky je vyčerpávající už 5. dní žít s tím, že nevíš co se stane za hodinu, kam dojedeš, kde budeš spát, co budeš jíst a čekat na stop. Každopádně krize byla zažehnána, když jsem si vzpomněla, že mám v Itálii příbuznou se kterou jsem se 4 roky neviděla. Ta nám poskytla nocleh, konečně vytouženou sprchu a vzala nás druhý den k moři, kde jsme načerpali síly.
Tato výzva pro nás nebyla vůbec nic nového, protože jsme to praktikovaly hned od začátku. Každopádně zrovna ten pátý den jsme si řekly, že už bychom si mohly něco dopřát, takže nám výzva udělala celkem čáru přes rozpočet. Nepodlehly jsme, výzvu jsme splnily. I když jízda tramvají po celých Benátkách na černo a spaní v krásně upravovaném parku nebylo zrovna žůžo labůžo.