K2 – Letní X-Challenge 2022

Noční život v Berlíně po našem, s dalšíma týmama:)

Kafčo nechtěl, ale vzaly jsme jeho dcerku na zmrzku😊

Pán s jeho dcerou nás dovezl z Prahy až do Berlína, jako poděkování za odvoz a pokec jsme se podělily o sušenky ze startu 🫶🏻

Krásně jsme se prošli po Roten Faden, která nám byla zároveň průvodcem. Po cestě jsme se ptaly místňáků co výraz vlastně znamená, sice jsme dostali pár nepochopených výrazů, ale nakonec jsme dostali hned dvě vysvětlivky. Jedna která je přímo spjatá s Hannoverem -> červená vodící lajna, která provází po městě. A druhou nám vysvětloval týpeček, že prý je to německá fráze pro člověka, který má exaktní cíl. Jako bizárek přidáváme foto s uměleckým pojetím mostu a jedoucích aut a super atmošku pod nimi.

Jelikož měla Klárča svátek, tak jsme jí nechaly zahrát k svátku 🥰 bohužel nám po cestě v kamionu vypadával signál tak jsme moc nestihly říct víc. Video jsme sdílely na instagramu.

YES man day! Supr sranda výzva😄, díky ní jsme zůstaly v krásném městečku v Lucembursku, kudy jsme původně plánovaly jen projet. Přes den jsme se vykopaly do hlavního města, kde nás oslovil chlapík v buse a udělal nám tour po centru, dali jsme pivka a naučili ho hrát prší. A pak jsme se společně vrátili do města Grevenmacher. Místní chlapík nám nabídnul přespání, takže jsme se konečně vychrupkaly v posteli, a v podstatě nám zaplatil úplně za všechno, nechápem😅 a večer nás pozval na party v jeho baru a dával nám pivsony🍻🥳 strašně skvělý lidi, všichni přátelští a šťastný, že jsme zrovna v jejich městě🫶🏻velkaaaa sranda.

Neplánovaně jsme zůstaly celý den v Lucembursku, v malém městečku Grevenmacher, kde byli všichni hrozně milý. Potkaly jsme chlapíka, který pracoval za barem, dals jsme se do řeči a on se pak o nás staral jak kdybychom byli příbuzní, zval nás na jídlo, seznámil nás s jeho kámošema a nechal nás u sebe přespat. Místní byli hrozně nadšení, že jsme u nich zůstaly a mohli se pobavit s někým novým a nám dělalo radost, že mají radost😄

Denní výzva 5 nesla název Na nule, to znamená, že jsme nemohly za celý den utratit ani korunu. Což jsme překvapivě zvládly, díky Robimu z Lucemburska, který nás nenechal odjet hladové a cestou jsme od lidí, kteří nás vezli dostaly nějaké dobrůtky, takže jsme to zvládly celkem slušně.

Smysluplný rozhovor proběhl, detailů vás ušetříme. 😊

5. den večer nás zachránil chlapík jménem Roland a tak trochu si nás na den a půl adoptoval🫶🏻
Moc příjemně jsme si popovídali a probrali s ním všechna možná témata. Druhý den u snídaně jsme se s Rolandem bavili, že dlouho nebyl u moře a chtěl by tam jet, tak jsme mu nabídly, že může jet s náma jestli se mu chce a on z toho byl hrozně nadšený, takže jsme vyrazili. Začal mluvit o přátelích, které neviděl 4 roky, a že bydlí kousek, tak jsme nahodily, jestli se za nimi nechce cestou zastavit a on nadšeně souhlasil. Hrozně skvělý lidi, zašli jsme na véču a nakonec nás u sebe nechali i přespat. Věříme tomu, že se nevidíme naposled😊

Pár zápasů jsme si zahrály, byla to sranda. Všechny jsme i vyhrály. Kolemjdoucí to velice pobavilo a myslíme si, že jim to zlepšilo den. 😁

Byly jsme tam, daly si drahý (ale zasloužený) pivko. Navštívily Casino. A znechucené nafrněnýma boháčema jsme pádily pryč. 😁

Mnichov jsme navštívily cestou do Čech. Dorazily jsme asi se 4 přestupama v 10 ráno, po pěti hodinách ve vlaku. Prošly jsme si centrum města, koupily žebračce sváču, poprosily o karton neskutečně pěknýho němce, který nám pak dal bonbony a vodu na cestu a vzhledem k počasí jsme následně utíkaly stopovat pryč.