Naši tyčinku jsme podarovaly ochotnému mladému muži za natočení videa a za psychickou ujmu, kterou při svém skutku utrpěl. Děkujeme
Láska na první pohled ❤
Naše první kroky vedly do Aarhus Street Food, kde jsme splnily výzvu a dostaly neznámé ale velmi dobré jídlo. Při hledání místa na spaní u pláže nás zachránil nejmilejší pár na světě, který nám nabídl nocleh, nakonec i večeři, krásnou snídani a svačinku na cestu. Vyměnili jsme si kontakty, pozvaly je do Česka a k tomu všemu nám koupili vstupenky do Aros muzea, kam říkali, že se určitě musíme podívat. Nikdy bychom nečekaly, že by se nám něco tak krásného poštěstilo. Jsme za takový zážitek velmi vděčné. Děkujeme ❤☀️
V Aarhusu jsme se potkaly s dalšími třemi týmy. Na busking ideální. Začátek byl sice komplikovanější, ale nakonec jsme Dánům zazpívali pár českých vypalovaček. Každý tým si odnesl 100 dánských korun. Pro nás teda byla asi největší challenge tak velký obnos utratit, potom co jsme si zvykly na low cost cestovaní. Byla to velmi zajímavá zkušenost, ale jsme rády, že ji za normálních okolností nemusíme provozovat😁
Na místo jsme dojely až za tmy a byla docela výzva najít, kde přespíme. Naštěstí jsme na to nebyly samy a potkaly jsme se se dvěma dalšími týmy. Po veselém rozhovoru s podnapilou babičkou, která neuměla vůbec anglicky (překladač taky moc nepomohl), jsme spaly vedle hřiště. Ráno jsme procházely Giethoornem, snažily se najít centrum, pak zjistily, že to žádné centrum nemá. Vesnička se začala velmi rychle plnit turisty, takže jsme pokračovaly dál v naší krasojízdě. Dostat se z této riťky světa bylo náročné, ale zvládly jsme to a pokračovaly směr Belgie.
Po probuzení v lesíku, jsme zjistily, že denní výzvou je zůstat na jednom místě v okruhu 5 km. Takže denní plán byl jasný. Celý den jsme se toulaly po městě, objevovaly různá zákoutí, ale shodly jsme se, že nám tu chybí zeleň. Snažily jsme se splnit i výzvu k checkpointu ale neúspěšně. Volný den jsme tedy využily ke splnění výzvy 3 hodiny od sebe.
Pro splnění této výzvy jsme využily volný den v Gentu. Rozdělily jsme se v centru města a každá si udělala svůj program. Potom jsme zjistily, že byl dost podobný. Procházka po historických památkách, relaxace na lavičce. Shodly jsme, že při cestování trávíme radši čas spolu a byly jsme rády, že to byly jen 3 hodiny.
Zprávu o této výzvě jsme nejspíš přehlédly, ale i tak jsme ji nevědomky splnily. Doufaly jsme, že se z Flensburgu dostaneme až do Nizozemí, ale moc šancí jsme tomu nedávaly. Snídani i oběd jsme měly ze zásob z předchozích dnů a štěstí nás potkalo na severu Německa v podobě auta jedoucího přímo do Nizozemí. K tomu všemu nás pozvali na večeři a spaní pod širákem bylo taky zadarmo :)
Neměly jsme moc velká očekávání po předchozím checkpointu v Gentu, ale už při příjezdu jsme byly mile překvapené. Řidič, který nás tam vezl, nám chtěl ukázat skrytou vyhlídku na město, ale byla tak skrytá, že přes keře jsme neviděli skoro nic. Samotné centrum s historickýma budovama a s větším počtem zelených ploch se nám líbilo.
Myslely jsme si, že se do takové prdelky ani nedostanem, ale povedlo se a stálo to za to. Prošly jsme si zříceninu hradu i vesničku a kochaly se krásnou přírodou. Ráno jsme si akčně stouply k silnici připravené na stopování. Po 20 minutách jsme se rozhodly investovat do jízdenky na autobus a pak nám došlo, že v Lucembursku je MHD zadarmo, tak jsme rychle naskákaly do autobusu a vezly si riťky opět zadarmo🥰😂
Ráno jsme si po probuzení přečetly poslední denní výzvu a hned jsme věděly, že ji chceme splnit. Do budgetu jsme se vešly, ale dar jsme poslaly online přes kartu, tak doufáme, že to nevadí. Přispěly jsme na sbírku pro handicapovanou slečnu, která bydlí kousek od nás.
Kdyby byla tato výzva o den dřív, mohly bychom psát jen o pozitivních věcech. Dnešním dnem to ale skončilo. Našim cílem bylo dostat se z Frankfurtu do Česka a našly jsme si mega dobré místo na stopování. Za pár sekund zastavil týpek nadšený, že nám může pomoct, ale spíš nám to všechno posral. Hodil nás sice na dálnici ale na opačný směr. Po několika hodinách jsme se vrátily na stejné místo, kde jsme začínaly. Zoufalství a stres stoupal a věděly jsme, že je to buď a nebo. Vlak, který jel 8 hodin do Drážďan, a nebo pořád stopovat a nevědět, jestli tam nezkysnem. V posledních sekundách se na nás usmálo štěstí a třema autama jsme se dostaly až do Česka, kde na nas čekala sprcha, jídlo, postel. Děkujeme, milujeme ❤😘