Agilní hrošíci – Letní X-Challenge 2022

Do Grindelwaldu jsme dorazili pozdě večer. Na místě už byli další tři týmy (Horalka&Tatranka, Blond Pilgrims a Hrušky naloŽENY), ti mezitím našli místo na spaní a byli jsme ihned přivítáni pivem a něčím k jídlu. I my toho měli dosti, takže vzniknul pěkný bufet. Vyprávěli jsme si naše dosavadní zážitky a bylo to príma. Parádně jsme se vyspali a během balení věcí dokonce asi tak 20 metrů od nás přistál vrtulník, ktery zásobuje chatu na vrcholku. Domluvili jsme se, že se půjdeme projít k nedalekému kaňonu. Výhledy byly parádní, díky za super checkpoint. Poté jsme si prohodili týmy a dali jsme si výzvu získat nějaké jídlo. To se nám povedlo - viz výzva. Výzvu s vybavením jsme tady neudělali, nepřišlo nám to tak zajímavé, ale něco o historii lezení jsme se dozvěděli od staršího páru z Česka.

Po noci strávené u Francouzky Johany v Nancy, markeťačky a profi hráčky horseballu (basketballu na koních), jsme dorazili do Metz kolem osmé hodiny ranní. Přes město jsme došli do kempu, ve kterém spaly další dva týmy - HRUŠKY naloŽENY a SlouHa. Po společné snídani jsme vyrazili na prohlídku města. K obědu jsme v místní restauraci (se spoustou obrázků Malého Prince) vyfásli hranolky se salátem a po dlouhém rozmyšlení jsme místo Paříže vyrazili směr Verdun. Při cestě na výpadovku jsme procházeli skrz jakýsi zábavní park, kde se mimo jine i půjčovali kajaky. Šli jsme se tak optat na půjčení zdarma, byli jsme odkázáni do nedalekého kajak klubu, kde nám nadšeně nabídli vypůjčení kajaku na libovolnou dobu. Dali jsme si půl hodinky na vodě a bylo to super! Z Metzu jsme stopovali na náš vkus dlouho, asi 40 minut, ale vše dobře dopadlo.

Verdun byl po Metz naší další zastávkou. Při stopování se u nás zastavilo hodně aut, většina ale z opačného směru. Do Verdunu jsme přijeli až později večer a jelikož předpověď počasí nebyla úplně příznivá, strávili jsme zde opravdu jen pár minutek. Přemýšleli jsme co dál se životem, když v tom nám zastavili starší pán a vysvobodil nás před spaním v dešti. Budeme spát u něj. Navíc se má konat narozeninová party, jsme fakt natěšení.

Do Leuvenu jsme se dostali stopem z Bruselu asi tak za 3 minuty, zastavila paní pracující v IT v Orange, nabídla nám přespání u ní doma, ale bydlela 50 kilometrů od Leuvenu, odmítli jsme, chtěli jsme se potkat s dalšími dvěma týmy (Seš lost a Nonstopařky). Sešli jsme se, prošli centrum, bylo to skvělý, Seš lost nám dokonce sehnali spaní u místních studentek, takže už třetí den v řadě máme ubytování, a to chceš. Výzvu jsme moc nesplnili, město je v létě bez studentů... ale spaní ve studentském bytě je taky dobrá tradice ne? Ráno jsme se dohodli, že pojedeme na nejvyšší vrchol do Lucemburska a tam se opět sejdeme - Seš lost a Nonstopařky si dokonce i vyměnili parťáky na 3 hodiny. Z Leuvenu jsme stopovali asi 20 minut.

Sem jsme se dostali fakt jednoduše, jeli jsme totiž vlakem a busem, který jsou v Lucembursku zadarmo. Hodinku jsme tu čilovali a a čekali na naše kamarády (Seš Lost a Nonstopařky). Společně jsme pak prošli tohle obrovský město, vylezli na zříceninu a cestou zpátky zastavili u místních starších žen, které klábosily na zahrádce, poptali jsme se na 10 slov v jejich spešl lucemburštině a mazali jsme na bus zpátky do Lucemburku.

Náš luxusní příbytek se nachází v jakémsi lesíku v Lucemburku. Tam jsme se sešli ještě s týmy Nonstopařky a Seš lost, a ačkoli jsme dostali nabídku ubytování a mělo přes noc pršet, s Matyášem jsme byli odhodlání si domeček postavit! Holky jsme poslali pod střechu a my jsme v 1 ráno začali stavět. Přežil celou noc i déšť, no posuďte sami!

Nemáte zač a taky kujeme pěkně

Večer v Lucemburku, byl naprosto geniální, dělali jsme spousty výzev a bylo to Mega! Busking počínaje klasikou jako Riptide a konče Kozlem nebo Hlídačem krav. Moc jsme nevydělali, ale zážitek na max!

Náš pan domácí, u kterého jsme spali, prý potřeboval vyžehlit pár košil.

Šermíř byl naprosto skvělej, dlouho jsme se tak nepobavili. Původně jsme měli v plánu šermovat bagetama ve Francii, ale radši jsme je sežrali. Balónky v Lucemburku byly taky fajn. Ukecali jsme pána hned vedle, zda nám je věnuje, že se pak určitě pobaví. Dal a pobavil se. Díky za výzvu.

Za celou dobu jsme nasbírali kontaktů nespočet, věříme, že některé z nich i dlouhodobě udržitelné. Kluci s dodávkou ze Švajcu, párty ve Francii s pozvánkou do Paříže, Fabian z Německa, milý starší pán z Holandska... lidi bylo moc, někteří utkví v paměti napořád.

Rozhovory probíhaly během cesty neustále, neumím totiž držet pusu. Některé z nich snad byly i smysluplné. A to nejen se Zuzkou, ale i s řidiči.

Výzva těžší než by se mohlo zdát. Na prostou otázku Do you want to play a game? Lidé reagovali jaksi... ostražitě a nejspíš se dost báli. Pár odvážlivců se ale našlo a byla sranda. Největší překonání to bylo pro Zuzku, už od základky tu hru nesnáší

Výzvu XChange jsme splnili ve Švýcarském městě Grindelwald. Po společném přespání u altánku na louce s dalšími čtyřmi týmy, jsme si vylosovali nové parťáky. Vznikly tak týmy Vojta a Vendy, Barča a Zuzka. Tým VV k obědu ukořistil výborný švýcarský šnicl a splnil výzvu Jazykoklam, při kterém se naučil německy moudro … Život je jako bomboniéra, nikdy nevíš, co ochutnáš… Tým BZ dostal mega pizzu v rodinné hospůdce výměnou za zaběhnutí do obchodu. Po obědě uspořádaly mistrovství v kámen, nůžky, papír, kterého se zúčastnili zástupci Kypru, Švýcarska a Dominikánské Republiky.

Výzvu Dirty dancer jsme splnili v Lucemburku spolu s týmy NonStopařky a SešLost. Vojta nám nejdříve dal rychlokurz jive kroků a po rozcvičce v podobě challenge Šermíř jsme se vrhli do akce. Za doprovodu mini repráčku jsme k jivu strhli i několik kolemjdoucích, které jsme naučili kroky. Celou akci jsme zakončili macarenou a českou mašinkou. Byl to parádní večer!

Internacionální klání jsme uspořádali ve Švýcarském Grindelwaldu během výměny týmů s Barčou z HRUŠKYnaloŽENY. Našeho mistrovství se zúčastnil Švýcar, Kypřanka a Dominikánka. Bohužel jsme stihli jen dvě kola, jelikož účastníkům našeho mistrovství právě přijel autobus.

První denní výzva splněna. Tyčinku jsme slavnostně předali Monče na švýcarských hranicích. Dovezla nás sem z Rokycan. Takže První den dva stopy a večer už jsme byli de facto ve Švajcu

Do druhý denní výzvy se nám teda už moc nechtělo, ale nakonec jsme se hecli. Zuzka byla v pohodě, ale já vyfásnul úzký kraťásky, takže jsem vypadal jak dost divnej cyklista. Nejhorší ale byly bágly, zaprvé ho Zuzana má moc těžkej, zadruhé fialovej a za třetí jsme si při každým stopu automaticky vzali každý svůj batoh a pak si je museli měnit. Druhá fotka už je po pár pivech, takhle by nám asi nikdo nestavil

Yes man nám teda docela zavařil, ale naštěstí pro nás byl ten den úplně skvělej! Shodou super náhodou jsme se v pohodě dostali už v poledne do Francie, kde nás pak nabrali dva kluci z Nigérie, naneštěstí se zeptali, zda raději nepojedeme busem? Samozřejmě že ano! Čekali jsme teda hodinu na bus, který nás odvezl 30 kilometrů, stopem bychom tam byli tak o hodinu dřív. Naštěstí nám pak zastavila Johana, která nám nabídla nocleh - ten bychom stejně nikdy neodmítli. Akorát při objednávání večeře jsme se fakt cítili trapně, protože jsme si kvůli Yes manovi naporoučeli půlku měkáče. Jo a spal jsem v dětský postýlce, která měla tak 140 cenťáků, protože jsem samozřejmě moc chtěl říct ano!

Pro nás docela easy, jedeme úplně bez peněz celou dobu a spoleháme na dobrotivost druhých. O jídlo prosíme v restauracích za pomoc, za dopravu neutrácíme, takže klídek

Francie + narozeninová kalba + super lidi + Kája Gottů = víc než 10 rozesmátých lidí, viz videjko

Do Mnichova jsme se dostali po dvou dnech z Lucemburska... proč to trvalo takovou dobu? Nestopovali jsme, nýbrž jeli vlakem. A bylo to peklíčko... plno lidí, zpoždění, zrušený spoje. Zlatej stop.

Slovní zásobu v jiných jazycích jsme postupně sbírali celých 10 dní na cestách. Nejvíc slovíček jsme se ale naučili Holandsky od staršího manželského páru, který se dal po 30 letech znovu dohromady a teď cestují po Evropě v karavanu. Kromě jídla a peněz jsme od nich dostali homemade háčkované plyšáčky. Naučili jsme se proto, co jsme měli na srdci - děkuji (Dank je wel), you both are very nice people (Jullie zyn aardige mensen) a další.

Hod mincí jsme si nechali na 8. den. Díky ní jsme se projeli převozem z Lucemburska do Německa, nebo se rozhodovali zda pojedeme stopem nebo koupíme 9 euro ticket na německé vlaky. Padnul ticket a tak jsne se na zbytek dne totálně zasekali v německých vlacích.

Viděli jste film Kokosy na sněhu? Tak my tuhle výzvu pojali vlastně dost podobně.

Tak takhle vypadaly naše dny. Bylo to skvělý!

Pořád na to zapomínám, ale pečlivě násobím, do Nasavrk dnes těch 120 kliků udělám! Je vtipný, jak člověk postupně ztrácí zábrany a kliky dělá kdekoli a kdykoli si vzpomene... u silnice, na nádraží, ve vlaku