Barabara – Letní X-Challenge 2022

Spodní prádlo jsme vynechali, ale v oblečení jsme vydrželi celý den .. ještě, že máme podobné velikosti

Olympijské město v Mnichově s dalším týmem

Bologna byla uplne vylidnena, protoze vsichni mistni odjeli k mori .. a ani bez lidi se nam moc nelibila :D

Díky Yes manovi jsme skončili na Lago di Garda místo ve Veroně
Odesíláme až dnes, protože jsme si nemohli odmítnout brko od našeho řidiče a pak jsme díky tomu silně unavení úplně zapomněli výzvu nahrát :D

Ráno jsme dojedli ovoce z přezdchozího dne, k obědu byla jablka ze stromu u benzínky, potom nám v bologni dali v pekařství tousty a na večeři jsme byli pozváni od našich řidičů (řidička slaví narozky - dnes to s nimi bude velké)

V Mnichove sme si zahrali prvy krat v zivote pinpongo futbal :D moc nam to neslo

Stopli sme si 2 holandanov z Pisi :) tak boli ochotny a nas tam hodili. Len sme zial nenasli checkpoint vyzvy, motali sme sa okolo neakych villa domov :/.My sme ich namotaly na vyhlad na kriedove steny :) zial nevyslo. Nam sa nechcelo dalej ten chachpoint hladat lebo bola moznost s nimi sa dalej zviest k mori :)

Bohužel jsme se dostali do nehezké situace.. včera v Janově začalo hrozně pršet a spolu s bouřkou nás to vzbudilo a vyhnalo z pláže a nebyla jiná možnost než jít do hotelu. Takže do včerejšího dne utraceno pouze pár euro a včera večer 150 euro za noc pro dva .. ale o to ani nejde, píšu to proto, že zbývající budget byl 10 euro a tak jsme to dneska vsadili a světe div se, vyhráli jsme 13 :D takže 3 eura v plusu :))

Nebyl to celý den, protože ráno jsme byli v Janově a to je podle mě nejhnusnější město jaké může být .. takže opravdu nepřipadalo v úvahu tam zůstat, ale po 3h jsme dorazili do Monaka a zde jsme strávili celý den, prošli jsme si celou závodní trať, zůstali jsme na pláži, pak jsme koukli do přístavu a teď jsme s ostatními na pláži .. super den :)

Lifebar tyčinka výměnou za spaní, pivko a svezení? Tomu říkám výměna :D

Italská věta : dobrý den, kde najdu šeptající zeď? ;)

S tím cigárem to spíš připomíná jednoho nejmenovaného člena našeho týmu :D

X-challange bohužel není vždy jen o krásných zážitcích, ale občas vás může dostat i do nepekných situací. Jako nás 16.8. v Janově. Do Janova jsme přijeli okolo 9 večer a rozhodli jsme se hned začít hledat místo na spaní. Janov na první pohled nevypadal velmi vábně, všude okolo nás byli pochybné existence, před vlakovou stanicí byli zvratky a přejetý mrtvý potkan a v nás to vyvolalo velice nepříjemné pocity. Už od první chvíle jsme se cítili nekomfortně, ale ještě jsme se nevzdávali. Další šok přišel ve chvíli kdy se přes přechod tam a zpět procházela zfetovaná prostitutka. V centru jsme opravdu zůstat nechtěli a tak jsme si našli kemp asi 40 min pěšky od centra a vyrazili tam. Byli jsme už dost unavení a ani s jídlem to nebylo moc slavné, ale ještě stále jsme doufali v zázrak. Očekávali jsme déšť a tak jsme nutně v kempu potřebovali najít volnou chatku nebo stan. K našemu překvapení, stan ani chatku neměli, ale paní nám ochotně nabídla, že můžeme spát na zemi a tak už jsme byli téměř rozhodnutí, že tam zůstaneme, dokud nám neřekla, že po nás za spaní na zemi bude chtít 26€! Unavení, hladoví a naštvaní jsme odešli, sedli si k silnici na chodník a vymýšleli, co dál. Kolem projelo auto a paní přibrzdila, tak jsem za ní hned běžela a ptala se, kde se tu dá přespat a potají jsem doufala, že se slituje a vezme nás k sobě. To se sice nestalo, ale paní nám poradila, že se dá přespat na pláži a dovezla nás tam. Úplně vyčerpaní jsme tedy zalehli na pláž, která byla hned vedle letištní přistávací dráhy a když zrovna něco přistávalo, málem jsme ohluchli a navíc se okolo pohybovali zvláštní lidé a poblíž byl pán s rozloženým stanem a byl nahatý (úplně!). No šli jsme teda spát a modlili se, aby nezačalo pršet. Asi po hodině to přišlo. Začala šílená bouřka a liják jako blázen, museli jsme okamžitě pryč. Hodně rozespalí jsme se pobalili a schovali někam pod přístřešek, koukali do mapy a přemýšleli a hned po 5 minutách za námi někdo došel, ať jdeme zpod přístřešku pryč, tak jsme tedy šli zase kousek dál a ptali se místních a ti nás velice ochotně poslali pod most. Pokračovali jsme od pláže směrem k silnici schovat se pod podchod. V podchodu už byli nalezli všichni, kteří předtím byli na pláži a v parcích a utíkali před deštěm jako my. Jenže to vůbec nebyli lidé jako my, měli jsme z nich strach, šlo o různé bezdomovce nebo uživatele drog a tak podobně a tak nám teda už fakt nezbývalo nic jiného než zkusit najít hotel. Jeden byl hned naproti nám, tak jsme zkusili zazvonit a paní z recepce se ani neuráčila otevřít dveře, ale křičela a mávala rukama okolo sebe přes skleněné zavřené dveře a my rychle pochopili, že nás posílá do patřičných míst. No nic, hledali jsme dál. V dalším hotelu už to vyšlo, byl otevřený, měl volný pokoj. Super, jsme zachráněni! Thank you so much, and the price? 150€ for one room. Ehm.. No přemýšleli jsme, co teď, protože náš budget byl téměř celý a do této chvíle se nám dařilo skoro nic neutrácet. Zoufalost ale v ten moment byla tak velká, že jsme to vzali. Lehli jsme a spali jsme až do rána. Ráno už bylo všechno zase v pořádku, snídani jsme dostali v ceně hotelu, stopování se dařilo a krize byla zažehnána. Tímto příběhem chci všem říct, že i když se nedaří jeden den, člověk musí věřit, že další den bude zase lépe a hlavně nutrácet peníze je fajn, ale ne vždy to jde a někdy je prostě lepší myslet víc na sebe než na počítat každou korunu.

Že našemu řidiči koupíme kafe jsme věděli a byli jsme rádi, ale omylem jsme mu v autě nechali i bagetu a z toho už jsme moc radost neměli :) ale pan řidič byl fajn, tak jsme mu to odpustili a koupili si novou :D

Po noci stravenej na pumpe pred Lyonom sa nam podarilo dostopovat az do Metzu :) takze super zial na vlak TGV do Pariza neostal cas :/

Jako zpívat nám moc nešlo, snažili jsme se to teda alespoň překrýt hudbou ze spotify, ale ani tak nic moc .. message jsme si ale předávali písničkami skvěle :D

Mince dnes rozhodovala o cestě, o stopování, o jídle a i tak skoro vždy splnila naše přání a nedostala nás moc do úzkých :D

Den 1 - vodní dýmka s naším řidičem
Den 2 - nachozeno přes 22 km
Den 3 - dostali jsme hromadu ovoce
Den 4 - rozdělení s týmem Buchty ze shora
Den 5 - ochutnali jsme kozí mléko
Den 6 - Pisa
Den 7 - casino Monako
Den 8 - snaha utéct před deštěm - nepovedlo se

Někteří z našich řidičů naši cestu jen sledují, s některými proběhla jen krátká konverze po chatu, ale jsem si jistá, že minimálně s jedním udržitelný kontakt zůstane, píšeme si o naší cestě už od prvního dne kdy jsme se potkali - jmenuje se Andrej a byl to ten nejúžasnější člověk, co nás mohl svézt :)

Začalo to jako pohádka, všechno šlo z prvu hladce,
mysleli jsme, že stop až na konec světa máme v kapse.
Netrvalo dlouho a sundali jsme růžové brýle,
občas stopování trvalo i hodně dlouhé chvíle.
Německo jsme proletěli, krásy Mnichova jsme viděli, do Itálie pak cesty následovali a teprve tam jsme to pochopili.
V Itálii nic nešlo podle plánu, chodili jsme spát mokří až k ránu, chtěli jsme však vidět v Monaku závodní dráhu.
Po 6 dnech se nám povedlo cíl splnit, na Monackou hudbu mohli jsme se vlnit.
Jak dostaneme se ale zpátky? Snad francouzskými zadními vrátky.
Míříme už rovnou do Čech, snažíme se, ale hlavně žádný spěch.
Čas už se pomalu krátí, tak snad se nám všichni v pořádku vrátí.

Barabara tym sa vola tak preto lebo som sa ja Jozef a Lenka stretli v Afrike. (Swahilsky Barabara znamena cesta).Nas rozhovor bol tym padom o afrike. Nasou snahou tam bolo vybudovat funkcny sirotinec ale neak to nedopadlo a premyslame teda ze co dalej. Nevieme ci mame stale dost sil po tolkych sklamaniach co sme zazili. Tak neak o tom to bol nas hlboky rozhovor :) O afrike by sme sa vedeli rozpravat cele dni :) zaverom nasho rozhovoru je ze budeme sa snazit o Afrike vzdelavat ludi. Ja som uz osobne mal 2 prednasky. Lena posobi hlavne na platforme instagram kde odpisuje ludom na ich dotazy ohladom Afriky

Stopli sme si na ceste do ciech v nemecku kamion. Pan vodic bol Turek. Zobral nas z miesta kde sme celkom nemali vychodisko ako sa dostat prec z benzinky inak ako kamionom. Kedze na tej benzinke nezastavovali ziadne auta, uprosili sme ho aby nas zobral odtial :) suhlasil ale len pod podmienkou ze ked bude prestavka tak si s nim ako s pravym turkom dame caj. Pytali sme sa ho viac krat co by sme pre neho mohli urobit ale trval len na tom ze nas rad odvezie a spolu si vypijeme caj. Pocas cesty sme mu samozrejme robili prijemnu spolocnost. Sme sa rozpravali a vtipkovali v nemcino-angli-turectine :DD sam nam povedal ze je rad ze s nim ideme 200km lebo inak su cesty osamote celkom nudne. Tym padom sme mu tak trochu splnili nepovedal by som ze sen ale minimalne sme mu velmi sprijemnili inak bezny pracovny den :)
Kupili sme mu ako podakovanie za vsetko cukriky

Vybrali sme si spolocne psi utulok :) ( Pes v nouzi )