Harry, jdu do baráku!! – Letní X-Challenge 2022

Úkol zněl jasně. Vyměnit si s parťákem kompletně všechny věci. Jeden by si řekl, že to nebude náročný úkol, vždyť jsme obě holky. V tu chvíli si však musíš uvědomit, nestranný pozorovateli, že Nox a její oblečení je lehce šmrnclé alternativní emo a po domluvě, že pojedeme na jih (do tepla), jsou její jedinou obuví pánské policejní boty. Prostě taková bagančata v kterých je hic už od 20 stupňů. Pak je tu taktéž Klarys se svým setíkem, ve kterém by mohla z fleku učit jógu, několikatery leginky, kraťásky, dokonce i jedny šaty a jako hřeb této garderoby, ideální do přírody, jedny pantoflíčky.
I přes tyto patálie a trvající neshodu v názoru na to, co je ideální obuv, jsme tento úkol zvládly na jedničku.

Výzva třetího dne byla opravdu výzva. Nečekaly jsme, že ji splníme, ale po pivkách u Němců na lodi (čtete dřevěné luxusní loďce se 4 ložnicemi) jsme to dokázaly. Už se chýlily chvíle, kdy by každý počestný člověk již hlavu složil. My se však zdatně vydáváme na cestu na pláž za spánkem. Je vzdálená hodinu cesty pěšky. Cestou, povzbuzeni vynikajícím chorvatským pivem, se ptáme jedné alternativně vyhlížející skupinky Chorvatů, zda znají národní tance. Neznají a ještě to okecávají, jak je to složité. Pokračujeme dál. Tam se na nás usměje štěstí v podobě podnapilých třicátníků. Učí nás národní tance a následně i zvou do Srbska. Co více si muže x-challenger přát?

Praha - Písek - Mondsee - Bled
Odbyla 12 hodina a začala x-challenge. Týmy se rozjely z Náplavky a nás nenapadlo nic lepšího, než si zkusit stopnout někoho z centra Prahy s nápisem na ceduli směr MOŘE. Na našem geniálním spotu jsme vydržely přesně 10 minut, než přišla Barča s Márou a Ádou, jestli nechceme do Písku. Jelikož jsme vyrazily kompletně bez plánů, tak jsme si řekly proč ne a už jsme všichni jeli směr Písek.
Barča nás vyvezla do centra, ukázala nám sochy z písku a koupila nám nejlepší kafčo a bonbónky 🤩 Potom si udělala zajížďku až za Budějovice, kde jsme se rozloučili a nachystaly jsme se na stopování.
Kluci nám dali přednost, tak jsme vzaly první místo a šly na to. Po 10 minutách k nám sjela Terka, která se pro nás vrátila a jejíž jsme byli první stopařky. Jelikož měla prázdné auto navrhly jsme, že výměnou za přibrání kluků bude zábava zaručena. Tak jsme zase jeli společně v plném autě. Kluky jsme dojely vyhodit k jezeru Mondsee v Rakousku. Bylo už večer a dost foukalo, ale bylo to tam tak krásné, že jsme neodolali a šli si dát ještě lehké počachtání na rozloučenou. Rozloučily jsme se s kluky a vydaly se za dobrodružstvím.
Pak jsme si daly 4 hodinky cesty na Slovinsko. Byly to hodiny plné zpěvu, smíchu, ale i rozhovorů o životě. K jezeru Bled jsme dojely po 1. hodině ranní a vydaly se na lov místa na přespání. Na Slovinsku se nespí kempovat mimo kemp. Takže jsme nakonec našly parkoviště, které bylo zdarma 20-8 a ve třech jsme se uložily ke spánku v autíčku, které bylo pro maximálně 1,5 člověka.
Pokračování příště.

Dnešní denní vyzvou byl yesman. To znamená, že jsme musely na všechno říct ano. Ráno to začalo panáčkam Rakie jako ochutnávka od paní, u jejíhož baru jsme chillovaly. O chvilku později jsme se díky němu najedly perníku, který chutnal jako od maminky. Byl od Čechů, které zajímal náš příběh a hned nás nakrmili svým jídlem. Později nám stopnul David, který po pár hodinách povídání řekl, že se k nám přidá. Takže už jsme nebyly jen 2 v týmu, ale nově náš tým čítal 3 členy. David musel domů pomoct s něčím jeho mamce, která mluvila pouze chorvatsky. No a po chvilce rozmýšlení se řeklo, že přespíme u nich doma. Byl to dům lehce rozpadající se, ale díky yesmanovi jsme spaly pod střechou, dostaly výbornou domácí večeři a osprchovaly se!

Výzva nepoužívat peníze pro nás nebyl absolutně žádný problém. Sice se začínalo z Prahy s budgetem 2500 Kč na osobu, ale to by si náš nadaný tým nesměl zapomenout směnit koruny za eura. A jelikož v Chorvatsku nejsou české koruny oblíbeným platidlem, nemusely jsme se s touto vyzvou ani nijak přemáhat. Za to nám však byl dopo koupen párek v rohlíku, český páreček nám dal řízky a večer jsme dostaly od burgrárny full menu 🤩

Překvapivě v klídečku si pospáváme v Terky miniaturním autíčku, když tu z ničeho nic slyšíme zvenku alarm. Asi nějaká apokalypsa. Vykoukneme ven a zjistíme, že to není apokalypsa. To jen policie ťuká na auto vedle, kterému to spustilo alarm a už si připravují pokutu. Včera večer zazněla v našem autě věta: Na googlu píšou, že spaní v autě není kempování, takže se to tu může.
Google nám lhal. Spaní v autě je podle slovinských zákonů také kempovaní. Takže jsme každá musely zaplatit 42€ pokutu. Snažily jsme se to ukecat, ale byli neoblomní. Když zazněla zmíňka o předvolání k soudu, vytáhly jsme karty a bez řečí zaplatily. Karty protože jsme si chytře zapomněly vyměnit koruny za eura a nechtělo se nám vracet na Slovinsko jen kvůli takové nudné činnosti, jako je soud.
Vedle dostal pokutu český páreček na svatební cestě. Kuba a Vendy. Byli tak naštvaní, ze řekli ze na Slovinsku už nebudou ani chvilku a vzali nás do chorvatské Rijeky. Tam jsme ze sebe potřebovaly smýt hořkost oněch 42€, tak jsme si skončily do moře a daly si tam zasloužený odpočinek.
Dostaly jsme hlad, tak jsme se rozhodly zajít zeptat ke stánku, zda nepotřebují s něčím pomoct výměnou za jídlo. Omluvili se nám a řekli nám, že nemůžou kvůli kamerám. Taky nám však doporučili jiný stánek, ať to zkusíme tam. Vyšlo to. Dostaly jsme pizzu. Díky hladu to byla nejlepší pizza na světě. Následně jsme se vydaly stopovat k silnici směr Hum, kde je jeden z checkpointů. Po 2 hodinách na sluníčku plných neúspěchů jsme to už vydávaly, když tu nám zastavil páreček italských šedesátníků, ať jedeme s nimi. Reka a Milan (italský ekvivalent tohoto jména jsme zapomněly hned, jak ho vyslovil) neuměli ani slovo jinak, než italsky a jeli na Krk. Před mostem na ostrov jim říkáme, ze vystoupime na benzínce, ale oni na nás: Nono! Čeka! Bier! Aneb, chtěli nás pozvat na pivo. Tak jsme jeli na ostrov. Cestou se ztratili, ale jelikož uměli pouze italsky, takže každý, koho se ptali na cestu, jim nebyl schopen dat uspokojující odpověď, neboť v Chorvatsku mluví italsky málokterý místní. Trosku jsme se i bály, když jsme byli ztraceni v úplně divočině a oni dva na sebe křičeli Italsky. Nakonec však vše dobře dopadlo. Apartmán našli, pivo jsme si dali a pak nás nechali i u sebe osprchovat. Nakonec nás vzali si ještě prohlédnout město a dat si pizzu. Pak už nás jen vyhodili u hlavní benzinky a my se vydali ke kopečku, který ji ohraničoval, za spánkem. Utábořily jsme se v divoké přírodě, před kterou pravděpodobně chodí hlavně řidiči na záchod. Za tímto označkovaným místem však byla ona příroda perfektní. Co však nebylo, byla muzika z obrovské diskotéky, která byla asi jediná na ostrově a k našemu štěstí, taktéž hned vedle oné pumpy.
Pokračování příště

Nejmenší město na světě jsme úspěšně pokořily. Zabralo nám to sice 2 dny se tam dostat a pak nám tam ještě začalo pršet, ale zážitek to byl zajímavý.
P.S. pokud tam pojedete, pozdravuje od nás tuhle nejlepší paní na parkovišti, která nám dala kuny na kafe a domluvila nám odvoz taxíkem 🥰

Dokázaly jsme to! Busking neboli vydělávaní vlastním umem pro nás byl poměrně oříšek. Jelikož ani jedna poradně nic neumíme. Nakonec to však zachránila Nox svými kočičkami a díky nim jsme vydělaly nějakou tu kunu a konečně jsme se i najedly! Je nám neznámo, zda to tomu přidalo, ale za busking by se daly považovat i Klarys komunikační schopnosti, které přivábily další zájemce a dobrodince.

Zastavte se na jeden celý den na místě, na kterém byste to normálně neudělali. Toto doporučení jsme vzaly asi až moc doslova. Naším útočištěm se stal totiž Cejl. Pro Brňáky obávané místo. Přespolním připodobním Cejl k mosteckému Chánovu.
Po našem exkluzivním stopu z Chorvatska až do Brna nám nejlepší tým Ondry a Terky, nabídl přespání u nich v bytě. Jelikož nás však postel a sprcha velmi zpohodlněla, následující den byl ve znamení poznávání Brna a jeho obyvatel. Nox se, jako správná pražačka, kochala orlojem a pak jsme byly pozvány na obědovečeři. Cestou zpět do Cejlu jsme ještě navštívily šestou větev. Podnik nedozírné kvality s nejlepší provozní Klárkou, která se zrovna v rámci x-challenge urputně rvala s chilly papričkami a nealkoholickým pivem na Slovinsku.
Ve výsledku hodnotíme Cejl 12/10 a doporučujeme

Jelikož náš tým je velmi hlubokomyslně zamyšlený, nebylo plnění tohoto úkolu nejmenším problémem. Po pár dnech jsme se dokonce dostaly i na takovou expertskou úroveň, že jsme naše životní problémy řešily u snídaně, když teda nějaká byla. A obyčejný chitchat se pro nás naopak stal vzácností.
P.S. foto, pořízeno po breakdownu v Dubrovníku, kterému následoval nejvíc smysluplný rozhovor

Zeptat se řidiče, co si chce dlouho splnit. Tato challenge se nám líbila moc. Až tak moc, že jsme ji plnily prvních par dní skoro se všemi řidiči. První byla Terka, s kterou jsme pomáhaly vyřešit její milostné drama. Dále to byli další a další lidé, jejichž přáním dne bylo i pouhé kafe, bageta nebo jen sdílet svůj příběh.

Náš tým si strategicky nevyměnil koruny za eura. Ani kuny. Proto jsme se bály, že tuto výzvu nebudeme schopné splnit. Jsme však hrdé účastnice x-challenge a nezalekneme se žádné výzvy. Z peněz, které jsme dostaly od řidičů, jsme Davida po dlouhém přemlouvání nakonec na kafíčko pozvaly.