Siblinci – Letní X-Challenge 2022

Včera před jednou hodinou odpoledne začal náš závod a my se lehkým tempem snažili doplazit k výpadovce z Prahy směr Drážďany-Berlín. Udělali první kartonovou značku a šli jsme to zkusit. Štěstí nám moc nepřálo a Prahu jsme opouštěli až okolo páté odpoledne, s milým pánem ve Škoda Octavia, směrem do Liberce. Po vystoupení v Liberci jsme zjistili, že by bylo možná lepší, kdybychom zůstali déle v Praze, protože do Liberce to byla pěkná zajížďka. Pán nás vyložil u benzínky na výpadovce z Liberce, směrem do Žitavy. Bylo už půl osmé večer a my mysleli, že přenocujeme někde v křoví u pumpy, ale přeci jen se na nás usmálo štěstí a nabral nás jeden mlaďák, též ve Škoda Octavia, a odvezl nás blíže ke hranicím do kempu Kristýna u Hrádku nad Nisou, kde jsme to pro včerejšek načerno zapíchli a postavili stan na zapadlém travnatém parkovišti. Při usínání jsme si říkali, že zítra se nám snad zadaří více, a dostaneme do našeho cíle z prvního dne, Berlína.

Tak nás tu sledujte, jak se nám cesta vyvíjí a kam se dostaneme!:) Zítra podáme další hlášení a shrnutí dnešního dne.

Tak AHOJ za tým Siblinců!
-Viki

Den jsme jako spokojená rodinka začali vzýváním Čochtana, pak následovala snídaně králů ve formě rýžové kaše s pořádnou porcí ovoce v povodí řeky Hase. Ve zdárné době oběda jsme se rozhodli, že bychom mohli jít na stopovací spot... konečně. Cestou nás pohostila rodina ze Sýrie, pak jsme si stopli na přechodu BMW. Řidič Fouad se vracel právě z Nizozemska z dovolené, tak se s námi znovu otočil do 200 km vzdáleného Giethoornu, který si nakonec prohlédl s námi. Městečko se mu natolik zalíbilo, že plánuje opětovnou návštěvu tento víkend. Jelikož denní výzva zněla no money for today, Fouad nám vesele ještě koupil zmrzku a frčel domů. Večer se nám na první dobrou podařilo stopnout lodičku se třemi mladíky, kteří nás při odchodu vybavili pamlsky na cestu a vydali jsme se ulovit nějaký bezva spot na spaní. Po delším pochodování, nás už za tmy, oslovil z kanálu postarší pár, nabídl nocleh, pití a sprchu. Nakonec se ukázalo, že nejlepším platidlem je hudba, dobrá písnička a úsměv. Den bez peněz nepředstavoval žádný větší problém a zjistili jsme, že peníze nejsou vždy třeba. Ve světě je spousta dobrých lidí, kteří od srdíčka rádi pomůžou v -nouzi-.

Do Berlína se nám podařilo dorazit v průběhu večera druhého dne závodu. Setkali jsme se zde s týmem Milenci v botaskách, se kterým to od té chvíle táhneme více méňe celý závod. Jelikož kempování v Berlíně není ideální, odjeli jsme na noc do blízké Postupimi.

Challenge v Hannoveru jsme již plnili v novém složení týmu. Spojila jsem síly s Viktorkou (Původní členka Umpalumpové), jelikož parťák Viktor (původní člen Siblinci) a Karlos (Umpalumpové) odjeli domů. Setkali jsme se právě v Hannoveru. Zjistili jsme, co obnáší místní výzva a ve čtyřech se vydali po stopě Roter Faden. Na náměstí se konal protest/festival na ochranu zvířat, čehož jsme využili a přidali se s výzvou Gréta/Gretén (o tom v dalším v dalším příspěvku).

Den v Giethoornu byl snad nejlepším dnem vůbec. Ráno jsme vyrazili z německého Meppenu, kde nás po cestě pohostila syrská rodina. Do Giethoornu jsme chytli stopa na jeden zátah a Fouad, který nás odvezl, si s námi ještě prošel město a koupil zmrzku. Na lodičkách kolem městečka jsme se projeli celkem dvakrát. Nejdříve nás nabrali 3 kluci, se kterými jsme trénovali holandské jazykolamy (viz. výzva Jazykoklam) a podruhé, když jsme nemohli najít plácek na stany, nás zachránil starší pár, projíždejcí na loďce okolo. Nabídli nám jejich zahradu, sprchu (Juchůůů, poprvé od začátku závodu), vínko, pivko, druhý den jsme pomohli dojíst zbytky z grilovačky a vydali se směr Amsterdam.