Blond pilgrims – Letní X-Challenge 2022

Oko za oko aneb já svezu autem tebe a ty zase mě. A k tomu prosté občerstvení v podobě lahve vody a krekrů. Jako ze stopařovy bible :)

Ahoj z nadpozemskýho Grindewaldu!

Je libo náplast na puchýře, kondom, müsli tyčinka, blikátko na kolo, pětikoruna nebo ionťák? Ve vyměněných týmech jsme daly jsme dohromady vše, co jsme byly ochotné sdílet a postrádat a vydaly se do ulic Grindewaldu pokořit lidskou podezíravost a otevřít mysl! Oslovily jsme cca 10 lidí a sklidily rozhodně nadpoloviční úspěšnost. Bavilo nás měnit komunikační strategii podle typu lidí a ještě jsme si zamlsaly! Tak co vy? Vyměníme třeba pohled ze Schweizu za kvalitní podovolenkářskou masáž?!

Čtyřhodinová výměna parťáků ve Švýcarsku? Žádnej problém. Možná proto, že jsme se 4 týmy sešli večer předtím, poklábosili a všichni jsme si sedli skvěle, byla tahle výzva pro nás jako čokoládový bonbonek. Žeby proto, že x-challenge je prostě zárukou dobrodružných lidí s otevřenou myslí a povahou psů Zdeňka Srstky? Asi! A tak se náhodným losem ze Sany a Fany stali Sany a Dáda a Fany a Vojta. V nových týmech jsme splnili výzvy Ok dining 1 a Návrat směnného obchodu. I přes to, že vše klapalo super bychom ale neměnily, protože Sany a Fany zní prostě líp :D

Vzpomínáte, jak Fany psala, že moc neumíme přijímat pozornosti od lidí, protože už tak si moc vážíme, že nám zastavují a víc vděku už nás prostě rozkládá páč nám to přijde neuvěřitelný? Tak organizátoři jako by se domluvili, že nás v tom proškolí a proto zlomyslně zadali výzvu čtvrtého dne YES MAN. Tedy kdo by náhodou neznal, tak odpovídat na vše YES. Legrace začíná!

Hladové ráno jsme chtěly před stopem vyřešit poptávkou v mekáči, kde nás odmítli. Hlavu si z toho neděláme a napadá mě, že možná vesmír zamýšlí nějakého štědrého řidiče. Objednávka přáni potvrzena. Asi za 15 minut si to valíme v BMW na Lyon s dvěmi naprosto pohodovými francouzi. Hned při nasedání přichází otázka: Dáte si vodu? YES, thank you! I přes to, že máme 2 litry v batohu. Croissant? YES. Lehké drogy? Propám se do sedačky, za zvuku Fany smíchu se plácnu se do čela a říkáme jen YES. Tu štědrost jsme v našem přání asi nedomyslely 😅 Chcete zastavit na snídani? YES. Dortíček? YES. Pepsi? YES. A tak se z nás stávají ty nejrozmazlenější stopařky, co se vůbec neupejpají. 🙈 K tomu všemu svačinu a při vysazení na místě dáváme fotku na památku, objetí, tisíckrát díky, bylo to super a přijeďte za náma do Prahy nebo my dovalíme do Lille v Nizozemí! S tou štědrostí pánové opravdu nešetřili. Kontrastem oproti této jízdě se potom k Lyonu vezeme s prima rodinkou se Slovenskými kořeny a dalším stopem přímo do Lyonu. Půjčujem si kola, na kterých profrčíme centrum a po siestě v parku valíme stopovat směr jih, páč dnes chceme spát na pláži 😎
Do Montpelliér se dostáváme na 4 stopy. Do třetího přemluvíme řidičku, aby vzala taky kluky stopaře, co jsme potkaly na stop spotu a oplácíme tak dostávané dobré skutky. Čtvrtým stopem byl skvělej francouz, kterej mohl být už druhým stopem dne, ale bohužel jsme zjistili, že má v plánu jinou trasu. Však díky prima rozhovoru jsme si vyměnili kontakty a on později trasu změnil a napsal nám, na které benzínce na nás počká a že nás zaveze až do Montepelliér. YES MAN nás donutil přiznat, že máme hlad a tak ke stopu na míru přibyla i večeře. Jeden z našich nejoblíbenějších stopů díky nekonečnému smíchu a skvěle plynoucí konverzaci. A tak tu jsme, po 450 kilometrech stopování. Ta štědrost v přání opravdu zaválela. Ptáte se, jestli to byl super den? YES! Vskutku rozmazlené stopařky.

Bonne journée, Montpelliér! Ahoj moře, už se těšíme na východ slunce na pláži! Jestli teda nebude pršet 🤷🏼‍♀️

Tímto pravidlem se samy snažíme řídit co nejvice, takže to nebylo až tak náročné, ale zrovna nás výzva potkala v náročnější (čti hladový) den. Snažily jsme se a nakonec se na nás usmálo štěstí v podobě ranní kávy s džusem ve francouzské pizzérii a milého španělského řidiče, který nás pozval na piknik! Krize zažehnána, bříška plná a vše ostatní jde bez peněz! :)

Barcelona je opravdu město kontrastů. Nová i stará, krásná i špinavá, přátelská i s kriminalitou a dovolenkově naplňující, ale i zadek nakopávající. Na naší cestě byla naší horskou dráhou a vyžádala si dost našich sil, abychom se dostaly zpět do dobrodružného nadšení. A tak, abychom si dobyli baterky, si koupíme skvělou snídani v plážovém baru, kterou nakonec zapíjíme sangrií. Zvuk latinské hudby nás dostává do ultrachillu a konverzace spontánně přichází. Uvědomujeme si a probíráme podstatu x-challenge. Přicházíme na to, že události v Barceloně nám nastavují zrcadlo, které nás nutí k uvědomění si podstaty naší cesty. Je to jen o nás a o naší spokojenosti. Ne o tom, zda se stihneme včas vrátit a nebo o tom, že trochu flákáme výzvy a neděláme jeden check za druhým. Jediný Damoklův meč je ten náš v podobě našich očekávání od sebe samých. Otevřenost k sobě samým a přijetí je svoboda. Náš jediný závazek je k sobě samým. Magie je všude, jakmile uvěříte, že existuje. Odevzdáváme se summer moodu a na rozloučenou blbneme hodinu v moři, kde se potápíme a hledáme mušle. Na památku, na vlastní DIY memento, že co tě nezabije, to tě posílí. Díky, Barcelono.

36 hodin v Barceloně. Hodiny smíchu, obdivu, údivu, zmatení, strachu, frustrace, únavy a obav, nadšení, uvolnění a úlevy, zloby i vděčnosti. Dovolenkovej mód na pláži, láska k východům slunce, skvělej písek, kterej nezalízá všude, fascinace nad nikdy nevypínajícím a věčne pulzujícím městem, posazení se na zadek z místních památek a olizování prstů nad místním jídlem, kroucení hlavou nad omezeností a chování dosti lidí, nadšení z takového množství cizinců zde žijících. Je tam všechno a my si vše vezeme domů v batůžku vzpomínek. Dokázaly jsme sem dostopovat a tak jsem si čas zde řádně užily a nechaly si zamotat hlavu.

Dobré zpěvné ráno z Metz! Náš Zpatytrnvytrhávající noční stop nás zavezl na super nonstop benzinu, kde jsme si v 5 ráno daly sprchu a po odpočinku jsme stoply hned druhé auto! Po 30 km jsme v tomto hezkém městečku, jehož příběhy lze dnes pouze zpívat! Tak čau a příští ahoj už v Německu!

Rychlokurz barové francouzštiny při cestě stopem? Tomu říkám efektivita cestování! Představujeme vám našeho milého lektora, Najita, který s námi měl dost trpělivosti na to, aby nás naučil větu, kterou potřebujete při každé správné francouzské události. Hádáte správně: naučíme vás, jak si objednat víno!

Já s písničkou jdu jako ptáček, div si u cesty nevyzpívám zobáček!

Co více říct obrázkovým pozdravem než ahoj? Přidat pracantům ještě víc práce a oplatit jim stejnou mincí alespoň menší výzvy! Výzvu přijali a splnili a protože pod anonymním pohledem z indícií dokázali najít autory pohledu, tak u nás mají pivo!

Když jedete na dovolenou letadlem nebo vlastním autem, je to o vás a o navštíveném místě. Když ale jedete stopem, je to především o lidech. Lidé jsou ti, kteří vytváří vaše zážitky. Na naší x-challenge jsme stopli 43 aut, ale láska na první pohled proběhla jen v některých z nich a také při navštívení měst. Bohužel nemáme fotografie se všemi, ale skvělé vzpomínky nám tvoří úsměv na tváři. Hope to see you again!

Den první jsme poznaly Jasmína, se kterým jsme si hned sedly a byl naší první neuvěřitelnou x-challengeřskou zkušeností typu Jetoolidech. Vzniklo nové přátelství a když tedy naše zpáteční cesta vedla opět přes Stuttgart, tak nebylo o čem! Good to see you again my friend! Poslední den jsme tedy opět strávili společně a už teď se těšíme na příště!

Bouřku z předešlé noci jsme si nakonec náramně užily a probudily jsme se plné energie i dobré nálady. Vrátily jsme se zpátky k útesu, abychom si vychutnaly snídani od našeho anděla z předešlého dne a vyčistily svoje klofáky, ať nám aspoň voní z pusy, když už nám smrdí veškeré oblečení.😂 (Cestování lowcost má i svoje mouchy).
Tradiční španělský dezert s nutelou, meditace, zvuky šplouchajících vln o útes, zpěv ptáků a my dvě.
Hluboký nádech, výdech a můžeme pokračovat.🤩

Ranní procházka po silnici nám přinesla dostatečné množství vitamínů do břicha i batohu. Hroznové víno ze zahrádky, zralé fíky a čerstvé mandle? To je snídaně šampionů❣️

Se stopy jsme neměly žádný problém.. dostaly jsme se do centra Marseille, kde to strašně smrdělo a lidi byli sociální barbaři - jediné na co jsme myslely: ,Ať už jsme prosím na dálnici směrem severovýchodní Francie.
To se nám naštěstí zanedlouho povedlo! Svezly jsme se s mladými Francouzi, poté jsme pokračovaly s kamionem a nakonec nás vzal starší pár na benzínu v Givors.
Nojo, tohle zní jako hladká, jednoduchá cesta a taky že byla.

Teď se prosím usaďte..
Na místní benzínce jsme potkaly další tým, který tam postával už nějakou hodinu.. počasí nám vůbec nepřálo a protože po ztrátě batohu, jsme moc teplého oblečení neměly, bylo to buď teď nebo nikdy.
Věděly jsme, že hodinu stát v dešti nemůžeme a že za každou cenu se potřebujeme dostat dál směrem na Dijon..
Hurá! Stoply jsme auto, to jsme ale ještě nevěděly, do čeho jsme se to namočily..

Další Francouz Salah, který neuměl ani slovo anglicky. Překladač odmítal použít, ale vypadal, že se nám snaží pomoct. Řekly jsme mu, že naše trasa je Dijon a on začal mluvit o vlaku. Vysvětlily jsme mu, že nemáme žádné peníze, což ho nijak nerozhodilo a naznačil nám, že nám ho zaplatí..
zůstali byste v dešti a čekali dál nebo byste jeli s Francouzem, kterému nerozumíte?
Naše analytická mysl zariskovala a rozhodla, že jedeme..

Bylo kolem desáté hodiny večer, když nás dovezl k nádraží, koupil pochoutku na cestu, vyprovodil na vlak a DOPRDE.. vlak jel až v šest hodin ráno.😀 Salah vypadal velmi odhodlaně, že se nemusíme bát, vše zařídí. Nechaly jsme to tedy na něm a pobíhaly za ním jak ocásci.. (velmi nepříjemný pocit, být na někoho vázaný).
No nic, řekl nám, že se nemusíme ničeho bát a že nám zaplatí hotel, ráno pro nás přijede a odveze na vlak.
Úplný princ na bílém koni, co?

Poslušně jsme za ním chodily s představou teplé sprchy a měkkých peřin.
Nejprve jsme navštívili nedaleký 4* hotel, kde jsme se cítily jako vagabundi. Francouzsky sice nerozumíme, ale selským rozumem jsme odvodily, že byl nějaký problém s platbou.. měl sice hotovost, ale při rezervaci pokoje byla zapotřebí platební karta. Recepční hotelu nás nasměrovala k jinému místu, kde jsme narazili na stejný problém.. Salah byl hrozně rychlý a nedal nám žádný prostor ke komunikaci.. když jsme se vraceli k autu, zadní dveře měly rozbité otevírání, takže jsem čekala jako vždy, až mi Salah otevře. Sany i Salah v klidu nastoupili, ale jaksi zapomněli, že jsem tam taky.. překvapená a vyděšená koukám a běžím v dešti za nimi s voláním: Sany, Sany, počkejte!! Nechali jste mě tu!
Což se proměnilo v obrovský výbuch smíchu, když jsme se na sebe se Sany v autě později podívaly. Když už jsme objíždeli čtvrtý hotel, zničené a unavené ujišťujeme Salaha, že nás může odvést na benzínku na dálnici směrem kterým potřebujeme.
Tak to jsme si pouze vysnily teda..
Vyhodil nás na velmi pofidérní benzínce v centru Lyonu.. Zima a slejvák jako prase nám v tom moc nepomohly.
Unavené, naštvané, plné frustrace jsme hledaly nejlepší místo na stopování zpátky na dálnici.. po nějaké době nám zastavil mladý klučina Louis, odvezl nás kam jsme potřebovaly a tam už nám zbývalo jediné.. sehnat noční spoj, kterým se dostaneme co nejdál.
Oslovily jsme první anglicky mluvící pár, velmi ochotný, ale bohužel měli plné auto.
Zkoušely jsme štěstí i u jiných řidičů, ale bohužel.
Pro naše štěstí se k nám vrátil první oslovený pár. Uvolnili nám celý zadní prostor a dovezli nás až za město Nancy.
3 hodinky spánku v autě opravdu stály za to, děkujeme vesmíre!❤️

Píseň je více, než 1000 slov

To nejlepší nakonec! Vydělat si na dobrou věc a nebo na závěrečný fesťák? Challenge accepted! Jak to dopadne? To nevíme, ale rozhodně to bude randaaaaal! A společníci v podobě dvou dalších týmů? To je přidaná hodnota ❤️