Hladoví už na startu – Letní X-Challenge 2023

Dnešním dnem začala naše low cost cesta Evropou v soutěži X-chalenge. Náš start byl z lodi Tajemství na Náplavce. Po jednoduchém a velmi laxním startu jsme se přifařili k jednomu z favoritů tohoto závodu, carcoolkám. Po ceště jsme ještě potkali dvě soutěžní skupiny, které se taky mile rádi k nám přidali na cestě k prvnímu stopu. První sekunda stopováni, první sotva zvednutý palec a hned nám zastavil sympatický všeprodal z Plzně, který nás vzal až na, jeho slovy: ,,supr čupr místo na stop 😃.” Na tomto supr čupr místě jsme však strávili necelé dvě hodiny, ale čekání se vyplatilo. Zastavil nám velmi milý Rumun z Bucoviny. Ten nás vzal až do centra Norimberka, kde jsme vyhráli pseudo soutěž o hostel. Hostel jsme sice nezískali, ale kluci pozvali nás a znovu nalezené carcoolky na prima večeři. Dnešní noc přespáváme ve stanu spolu s dalšíma zavodníka. Zatím se máme dobře, hlad nás jěště netrápí.

Druhý den
Další den jsme začali v chladném Norimberském parku, kde se jsme se probudili s dalšimi šesti závodníky. Naše cesty směřovali spolu s Carcoolkami do malé vesničky Swabachen, odkud by se mělo dobře stopovat. Němci jsou však velmi pilní a uzavřeli nám cestu, kam jsme potřebovali. Naštěstí nás vzal milý Němec na nejdbližší nájezd na dálnici. Zde jsme zastihli dalšího Rumunského řidiče, ten však neporozumněl naší prosbě a vysadil nás na odpočívadle na dálnici, kde jsme nepotřebovali být. Po krátkém přelezení plotu a pár kilometrech jsme stopli dalšího Němce, který nás vzal k jezeru u města Gunzenhausen. Z Gunzenhausenu nás nabrala super italská rodinka, kdy jsme při jízdě rozebírali krásy italské kuchyně. Po znovu shledání s Carcoolkama jsme si došli pro pizzku zdarma k milému asiatovi a poté na do prvního checkpointu, zahrnujicí pití piva s přáteli. Tak to máme, to byl unavný den, který jsme zakončili spaním na nejvyším kopečku ve městě nebo za meštem s Carcoolkama. Doufejme, že další den přinese dalši skvělá dobrodružství a lepší zvednutý palec. 😀❤️

Done 👌🏻

Trětí den jsme se probudily do nejspodnějšího bodu naší morální nálady. Carcoolky ráno oznámily, že nějací šťastlivci získali šek na sto euro a naše hladová bříška si posteskla. Nevadí, jdem stopovat, bude líp! Hm… nebude, zjistili jsme, že další cesta z Nordlingenu je rozkopaná a musíme jít další dva kilometry s těžkou krosnou. Naše nálada se dostávala už i pod pomyslnou hranici, stejně tak, jako naše zásoby vody. Náš první stop byl německý řidič s pečivem, bohužel mu neupadl ani kousíček chleba a tak naše hladové oči naposledy viděly Carcoolky. Odteď už každý po svém :(. Další stopování nás zavedlo na dálnici A7, kde jsme dokázali sehnat pár rychlých stopů vždy po pár kilometrech. Po posledním stopu, řidiči značky BMW( poprvé stop v lepším autě), jsme si sedli u mekáče. Otevřeli jsme naší svačinku a silně depresováni úspěchy ostatních jsme si jedli jogurt.,, Už toho mám dost! “ postestkla si silně depresovaná Nelča. Nevzdali jsme se a konečně se na nás usmálo štěstí. Zastavil nám mladý tesař Benedikt, otec čtyř dětí. Benedikt nám nabídl přespání za menší pohlídáni jeho ratolestí. Lehká práce, řekli jsme si. Byli jsme, ač nechtěně pozváni na koupaliště, kde jsme se seznámili s jeho milou ženou Natalii a naštěstí jen třemi dětmi. Po lehké dávce šikany, kterou Nelča dostala od malého ďáblíka jsme se přesunuli k nim na venkov. Čekala nás milá noc plná smíchu a výborných těstovin s rajčatovou omáčkou. Po prosmáté noci jsme poprvé zalehli do postele.
PS: koněčně jsme měli sprchu po třech dnech 😁

Čtvrtý den
Ranní budíček v podaní nepravidelného bušení do bicí soupravy, která ležela vedle naší postele, nás velmi namotivoval do dalšího dne. Malý dáblík našel paličky a velice si to s nimi ráno užil. Byli jsme pozváni na velkorysou snídani. Poté jsme byli odvezeni k Bodamskému jezeru, kde jsme se kochali krásnými výhledy a hlavně skvělým pocitem, že jsme po třech dnech opustili tu velkou Říši! 😁 Dali jsme si poslední sbohem s Benediktem, Natalii a malými ďábliky. Po krátké svačince, bez které ani ránu,jsme se vydali na stopování. Naše cedule přilákala pozornost mnoha lidí, neboť jsme začali stopovat již ve městě. Nakonec nám zastavil německy mluvící táta s dcerou, kteří nás vzali na slavné vodopády Rainfall, které jsou tesně spojeny se Sherlockem Holmesem. Odtud už byl pouze jeden stop od obytné dodávky, kterou si sama sestrojila mladá německá cestovatelka. Spolu s jejím argetinským přítelem nás vzali do malé Švýcarské vesničky Immensee, kde jsme stravili noc u jezera v malém přístřešku. Dokonce se v přístřešku vyskytovala sprcha i záchod s toaletním papírem. Zároveň se nám podařilo splnit směnovací chalenge, kde jsme vyměnili nově zakoupený hřeben za hydrovak a propanbutonvou láhev za čerstvou rajčatovou omáčku. Aspoň že jídla máme hodně 😁

Pátý den


Naprosto úžasný den začal probuzením u jezera Zugersee za zpěvu racků a mladého pána, který si ráno přivstal a rozhodl se udělat jogu na padleboardu uprostřed jezera. Není náhoda, že tento pán po své lekci jógy prohodil pár slov o krásách Švýcarské jezerní vesničky. Po chvili se debata stočila směrem k naší cestě a k menšímu postestku, na drahé mobilní služby operátorů, hamba jim! Naštěstí byl Stefan velmi všímavý a nabídl nám využít jeho wifi v malém švýcarském baráčku, který patří jeho bratranci. Když jsme dorazili do čtyřpatrové vily, spadla nám čelist až k zemi. Seznámili jsme se zde s jeho synem Canem ( doufáme, že píšeme správně) a neteří Lenou. Pohostili nás snidaní a po ní jsme směnili hydrovak za svačinku. Později nám byla představena Stefanova žena Esin, která vlastní firmu na organické čaje.Následně jsme uspořádali sportovní klání ve spikeballu, při kterém jsme se náramně nasmáli. Po miniturnaji následovalo zchlazení v jezeře. Po delší debatě jsme zjistili, že Stefan, je bubeník legendární německé kapely The Jeremy days, která zlomila srdce nejedné německé, ale i české dívce. S těmito velmi inspirujícími lidmi jsme strávili celé dopoledne i odpoledne. Nakonec ale byla potřeba se rozloučit a proto jsme odmítli i přespáni asi v nejluxusnější vile. Po krátkém stopu do Lutzernu, se nám podařilo stopnout další stopařský majšrštych. Na náš stop zastavil mladý Elia, s kterým jsme strávili úžasnou noc v jeho chatce v horách s výhledem na ledovec. Takové šteští, které se nás ten den drzělo nás donutilo zůstat další noc ve Švýcarsku. Z Elii se vyklubal vášnivý hŕač karet , a proto neodolal naší nabídce na naučení naší oblíbené karetní hry. Šestý den jsme se sice moc neposunuli, ale to nám vůbec nevadí. Podle Elii není kam spěchat, život si najde vlastní cestu. Tímto motem se s vámi dnes loučíme.

Šestý den začal velice příjemně za příjemného zvuku Eliahovi handpanu (hudebni nástroj). K snídani nám Elia upekl výborný čerstvý banánový chléb s čerstvou marmeládou z divokých borůvek. Snídali jsme na bálkóně s úžasným výhledem na velkolepý ledovec Jungfraujoch. Elia si nás trochu adoptoval a proto naplánoval společný výlet k jezeru. Jezero oplývalo nádhernou tyrkysovou barvou. Konejšivšá barva nás však měla připravit na extrémně mrazivou vodu. Po další partičce karet jsme se rozhodli, že je čas na obídek. Nejdražší Elia nás velkoryse pozval na tradičcní švýcarskou indii. Díky tomuto daru se naše hladová bříška opět usmála. Po obědě jsme zvládli ješte malou procházku k řece, která proteká Interlakenem. Elia si už nejspíš myslel, že toto bude naše poslední chvíle, ale však v zápětí přišel se skvělým plánem, výletem k vodopodádu. Vodopád byl úžasný a během čekání na fotku u samotného vodopádu jsme zvládli další naší chalenge a to uspořádat mezinárodní turnaj v kámen, nůžky, papír. Tohoto velkolepého turnaje se účastnilo 6 týmu: USA, Polsko, Česko, Švýcarsko, Jemen a Austrálie. Vítězem tohoto turnaje se stal zástupce Švýcarska-Elia. Ten byl v zápětí vyzván zástupcem Singapuru a tak pomyslná trofej odjiždí s nimi do Asie. Elia nás později vysadil na silnici směr náš druhý checkpoint(Grindewald) odtud už bylo velmi jednoduchý jeden stop přimo do Grindelwaldu. Naše radost, že jsme se po čtyřech dnech dostali na druhý checkpoint vystřídal strach z přicházející bouřky. Proto jsme se zdrželi jen pár minut, udělali důležitou fotku a opět se vydali na stop. Po nějaké době se nad námi, stojícími v dešti, slitovali dvě auta Maročanů, kteří mířili do Interlakenu. Jejich dobrosrdečnost nám přinesla nejen cerálie, mléko a deštník, ale i první malý příspěvek na cestu v podobě 20€. Velmi děkujeme. Když se naše cesty s Maročany rozdělily. Nevěděli jsme co dál. Proto bylo nutné vylosovat další místo naší cesty. Los padl na Itálii. Jěstě v 10 hodin večer jsme šli zkusit naše štěstí na místní kruhový objezd. Ani jsme nečekali, že se na nás opět usměje švýcarské štěstí. Zastavil nám řidič Pieter, který nám řekl, že do Itálie se už nedostame a proto nám nabídl ubytováni ve svém nádherném srubu. Této nabídce nešlo říct ne a proto jsme noc strávili seznámením s jeho ženou Käthi a kouskem výborného švýcarského sýru. Náš plán byl původně jednoduchý, a to zdržet se maximálně jeden den ve Švýcarsku, avšak poznali jsme zde spoustu skvělých lidí, proto se naše cesta prodloužila na 4 dny. Jak se řiká, v nejlepším se má přestat, proto zítra pojedem směr Itálie! Držte nám palce, musíme překonat celé švýcarské Alpy.

Počet stopů: 3 + Elia
Budget: +20€
Počet banánů: 2 + banánový chléb
Ubytování: ✔️

Nikde už neměli otevřeno, tak se snad šnůra na prádlo s karabinkou počítá, jako horolezecký matroš 😂

Done it, no more

Sedmý den
Protože Pieter je ranní práče a stale pracujíci člověk, stejně tak i jeho drahá žena Kathi, chtěli jsme brzy vstát. Naši Švýcarští hostitelé byli však natolik milý a důvěřivý, že nás nechali ve svém nadherném baráku úplně samotné. Toho jsme si velice vážili a tak jako správní stopaři jsme po sobě vše řádně uklidili a nechali poděkování na stole. Stopování ze Spiezu bylo velmi jednoduché. Nejdříve nás vzala milá maminka od čtyř dětí Carolin. Výběr jejího místa pro další stop byl vynikající. Hned po pěti minutách čekání nás vzal postarší pár, s kterým jsme se vrhli do tajemného autovlako tunelu skrz alpy. Náš další stop se odehrával u vesničky Visp, zde si nás všiml francouský pár jedoucí na dovolenou. Bohužel však jazyková bariéra byla přiliš velká, a proto jsme byli vysazeni na ne nejlepším místě. Zkusili jsme ještě uprosit vlak do Milána, ale paní průvodčí byla neuprosná, jako italský mafianský zákon. Naštětí se stačilo projít asi 5 km a dostali jsme na výpadovku do Itálie. Zde si nás všimla americká rodinka z Minesoty. Společně jsme překročili zrádné Alpy a ocitli se v Itálii. Na benzínku jsme přijeli už trochu v pozdní hodinu, a proto Domíno nedával moc šance dalšímu stopu. Avšak se zadařlo, zastavil nám Izraelec, který zabývá nejnovějšími polovodiči, zajímavé téma u kterého Nelča vytuhla 😂. Milánem jsme rychle profrčeli, protože proč nebýt ve městě módy na váguse. Zároveň jsme se stali bufetem pro zdejší komáry, takže rychle splnit checkpoint a zmizet. Vzali jsme si trochu na sraba vlak na Lago di Garda, kde jsme přenocovali na snad jediném zeleném plácku u parkovište v celé jižní části jezera.

Počet stopů: 5
Počet bananů: 1

Osmý den
Ráno jsme probudili a vydali na stop k checkpointu na Lago di Garda. Povedlo se nám získat stop od místního metalového zpěváka, kterému se nás zželelo, a proto si snáma udělal milostivou dvouhodinovou zajíždku. Na našem checkpointu jsme splnili úkol (skok do vody z útesu) a vydali se směr Padova. Proč Padova, když tam není checkpoint? Vzpomínáte na tu úžasnou rodinku co jsme potkali druhý den. Oni jsou tak skvělý, že nás pozvali k sobě na přespání a slíbili i nějaké italské dobroty. Tak jsme se vydali na cestu. Jako první nám zastavilo uplně poškrábané auto od klíče, později jsme zjistili, že řidič je italský umělec a toto poškrábané auto bylo součástí jedné jeho projekce. Umělec nás vysadil před mýtnou bránou a tak začalo stopování do toho známého města od Shakespeara, Verony. To nebyl ještě takový problém, neboť nám zastavil mladý klučina jezdící pro Amazon. Bohužel jsme se při jízdě vášnivě zapovídali do tématu o svařeném víně, a tak jsme přejeli naší dohodnutou čerpací stanici. To byla konečná. Od této chvíle se naše cesta na horské dráze překlopila směrem dolů. Nemohli jsme se z Verony dostat, hodina a půl čekání však obměkčila mistního řidiče, který slíbil lepši stopovací flek. Bohužel jeho neštastný výběr nás zavedl na dálnici, kde je samozřejmě zakázané stopovat. Ani jeho dárek v podobě výborných Rikolek nám pomohl jen chvilkově. Jelikož byla denní výzva neutratit ani korunu, musela se naše hladová bříška spokojit s jednou miskou cerálí s mlékem k obědu. Docházející voda, hlad, a vedro nás však donutili koupit si vlak a vzdát tak denní výzvu. Naštěstí jsme se v Padově setkali s italskou rodinkoi a věčer jsme zakončili studeným bufetem v jejích nádherném domě. Moto dne: když si nahoře, může tě čekat strmý pád.

Počet stopů : 4
Počet banánů: 0

Vemčerní pivečko s Carcoolkama ❤️

Modní přehlídka pro přihlížející komáry 🦟

Skok asi z 5 metrů

Poprosili jsme tu loďku o odvoz 😁

Done ✔️

1 mim 03 sekund - video dostupné na vyžádaní 😃

Vodní přestřelku jsme obě přestřelily a nebylo z toho nic 😀

Uspořádali jsme turnaj ce spikeballu

S Carcoolkami před Mekáčem někde v Německu aneb smaha byla

Ve frontě na vodopády jsme uspořádali championship v kámen, nužky, papír mezi Australany, Američany, Jemeny, Poláky, Švýcary a Čechy

První jsme vyměnili hřeben za hydrovak a peppermintky a plynovou bombu za rajčatovou omáčku a čokoládu , hydrovak jsme dále směnili a dostali oříšky a limitovaný ledový čaj , takže nám nakonec zůstaly svačinky , které jsme snědli 🤷🏻‍♂️, ale byla to skvělá výzva

Setkání s italskou rodinkou, která nám stopla týden předem v Nördlingenu a znovu jsem se setkali v Padově

Krácení času na cestě autem

24 hodin s Eliou❤️🇨🇭

Navnímali jsme energii bohatého městečka Immensee strávením celého dne s jednou rodinkou

Hned druhý den jsme porozovali jestli se s námi zasměje nebo se na nás usměje aspoň 10 lidí a myslím , že to tak bylo každý den

Básnička:
Naše cesta horská dráha jesť, naděje je však poslední co opustit tě má,
Incontrarsi lasciarsi e riincontrarsi ē il gusto vita,
Auf dem hleg nach Hawe, wars ne große sawe, če ni boga, da sečuva mesto, zastani se stražaji, ki ne spijo.
I Ruzsylismy w dal w strone zachcdzacego stonca,
Wenn der öper en Banane get, mach es Brot drus ond teile die Freud met andere,
Legalább 10 éve nem vettünk fel stoppost örülünk hogy a ti utazásotoknak részei voltunk.

Kazdý náš rozhovor je přece smysluplný, ale při této cestě jsou více smysluplnější 🤷🏻‍♂️☺️

V krizi nám pomohli se zvednout a jít dál. Vždycky je naděje.

Tenhle den jsme pozvali na ledový čaj legendárního bubeníka německé skupiny The Jeremy days, který velmi ovlivnil životy mladých lidí. Zároveň i jeho ženu, která vlastní firmu na organické čaje určující trendy v Evropě.

Z Itálie až k Bledu bez map za jediný den.

Máme Dobbyho ponožku ve stylu našich milovaných banánů

AI není budoucnost pro stopování, teda možná zatím ne

Jeden naprosto úžasný den začal probuzením v přístřešku u jezera Zugersee za zpěvu racků a mladého pána, který si ráno přivstal a rozhodl se udělat jógu na padleboardu uprostřed jezera. Není náhoda, že tento pán po své lekci jógy prohodil pár slov o krásách Švýcarské jezerní vesničky. Po chvíli se debata stočila směrem k naší cestě a k menšímu postestku, na drahé mobilní služby operátorů, hamba jim! Naštěstí byl Stefan velmi všímavý a nabídl nám využít jeho wifi v malém švýcarském baráčku, který patří jeho bratranci. Když jsme dorazili do čtyřpatrové moderní villy s výhledem na jezero, spadla nám čelist až k zemi. Seznámili jsme se zde s jeho rodinou a strávili s nimi úžasný den, při kterém jsme je zapojili do našich 2 challengí. Uspořádali jsme sportovní klání ve spikeballu , vyměnili hydrovak za svačinku a koupali se v jezeře. Ze Stefana se vyklubal bubeník legendární německé kapely The Jeremy days, která zlomila srdce nejedné německé, ale i české dívce. Manželka Esin naopak vlastní firmu na organické čaje. S těmito velmi inspirujícími lidmi jsme strávili celé dopoledne i odpoledne. Jak se řílá v nejlepším se má přestat, a proto jsme se navečer rozloučili a rozhodli se jít stopovat. Při stopování nás zastihl slejvák a umíte si představit jak jsme si nadávali , že jsme odmítli přespání asi v nejluxusnější ville. Nakonec se ale na nás usmálo štěstí a podařilo se nám stopnout další stopařský majšrštych. Na náš stop zastavil mladý Elia, s kterým jsme se prosmáli celou noc v jeho chatce v horách s výhledem na ledovec. Švýcarsko nás učarovalo nejen krásnou přirodou, ale i skvělými lidmi. Původní plán byl projet Švýcarskem co nejrychleji, ale nakonec jsme zde strávili 4 skvělé dny.