Tekutý chleba 🍻 – Letní X-Challenge 2023

Dobyho ponožka: Jelikož z Pražského Chodova bylo nemožné se vymotat v tom úžasně obrovském návalu týmu, po 2 hodinach volám me drahé polovičce co má cestu na chodov, ať nás hodí alespoň za Prahu (a taky jsem si doma zapomněla oblíbenou košili). Domí nás i dva němce co tam stopovali snad celý dem odváží k Mekáči a nás dva pak ještě o kousek dál. Z fotbalové tašky mu tahám ponožku a on že tu ne a podává mi fusku spoluhráče co omylem zabalil v šatně. Tak jo no, aspoň je vypraná.

Těžko říct zda si ho zasloužíme. K vrcholu jsme se kuli okolnostem (čas, zlá paní, zima atd..) jsme se sice nedostali ale i tak jsme s týmem el_topo_topi velice překonali, zdolaly jsme 6 “vrcholu” a převýšení 900 m nahoru a 1000 dolu na 9 km (tam a zpět) a v horách celkem ztrávili dva dny. Byl to poradně užitý čas a viděli jsme i medvědy ale hlavně tisíce oveček. ps. Foto bude na instači, sem mi nejde přidat ☹️

No tak tuhle výzvu si připisujeme bez ostychu také, dva dny v horách a fakt to bolelo!

I přesto, že naše hudební nadání a hra na foukací harmoniku posluchače moc neoslovila, dokázali jsme si, nabídnutím našeho obětí a triček k podpisu, vydělat 15 lei. Zvládli bychom i více, pokud by nás polda z náměstí v Sibiu nevykázal.

Kávičku jsme samozřejmě zakoupili řidičovy Michalovy který nás vozil dva dny. A byl skvělý parťák

Tuhle výzvu se nám daří plnit skoro každý den např. na naší cestě z Temešváru do pohoří Fagaraš z nás měli dělníci dobrej den, nebo na horské chatě svými historkami z X-Challenge nebo o dvou vopicích, co se vydali v kraťasech do hor.

Před dvěma dny jsme dojeli do Banátské vesničky Eibenthál a uplně nás dostala. Krajina zde je tak krásná a lidé ještě krásnější. Popili jsme pivka a kluci si i vyběhli za tmy na kopec Kovárna, tančilo se a zpívalo do rána. 🍻

No náš YES mam byl dost nanicovatý, sice jme nic nedomýtil (ostatně jako žádný den) ale do žádnych extremu nás tedy nedostal 🥰 i když nam dodal odvau si řict o teplé jidlo alespoň.

Posíláme fotečku před Rumunským decathlonem (video jsme bohužel nestihli) .. A co pro nás znamená Decathlon? No celou naší výbavu! Karimatky, spack, batohy, polštářek, lahev na vodu, oblečení, čelovka, dehydratované jídlo, atd..

Ai nam pomohla se rozhodnout zda a jak dlouho zůstat v Banatu, díky!

V Banatu jsme strávili krásných 38 hodin, první večer jsme si dali trochu mejdan s organizátory festivalu, druhy den ráno dost pršelo a tak jsme využili čas a kreslili si na trička. V poledne jsme vyrazili do místní nové restaurace na oběd, servis trochu vázl a tak se stala z oběda večeře a my se zde seznámili se skvělou rodinkou, za mlada to byli stopařský mazáci který by si dávali všechny výzvy s prstem v nose, z X-challenge byli tak nadšeni že až odrostou děti vydají se taky! Večer už jsme byli dost unavení a do vesničky se valili učastníci festivalu a začala být jaksi přeplněná. Na doporučení rodinky jsme došli k přístřešku na vesničkou s tím že tu budeme mít klid a pujdeme spát. Na milstečku bylo však pár čechu a taky pár (slečna němka, muž argentinec) se kterými jsme prokecali večer, oni vubec nevěděli o českých vesničkách a byli hrozně překvapeni když najednou slyšeli jen češtinu.

Na instagramu jsem již zmínila naší lež že nemáme žadné peníze aby jsme se svezli autobusem zadarmo. Pár dobrých lidí v autobuse to ale vyděsilo a dali nám v přepočtu 25€… částku zdvojnásobujeme a posíláme na stavbu fotbalového hřiště v česko rumunské vesničce Eibenthal.

Toto výzvu jsme splnili také v Banátu, kdy šel honzík dříve spát a já dál popíjela a tančila s partou co stojí za Banátským festivalem a pak u nich i přespala.

Tak naháníme ve vlaku do české nemocnice poslední bodíky!

Easy 💸… Ještě jsme si ani nepřečetli jaká je denní výzva a už jsme od jednoho svérázného čecha dostali skvělé ranní combo: kyselé okurky, konzervu guláše a tmavý božkov (ten jsme chtěli vyměnit za večeři). Po cestě dal jsme si stopli nejmilejší rumunský pár, ti nás nacpali koláčem, grilovaným masem a pivem. Ani dál už by nebyli peníze potřeba, čekal nás Honzuv známí, i turecký kamioňák nabízel večeři … nakonec Honzík dostal asi nějakou dobrotu z kapačky a já si v 0:02 koupila fantu v nemocničním automatu.

Náš obrázkový deník na tričku

Krásný návyk, který jsme si občas říkali opožděně ale i tak to byla fajn rekapitulace předešlého dne a uvědomění si věcí za které jsme vděční ❤️

Letní X-Challenge 2023

1. den
Den začal zcela nevinně,
ráno jsem smažil kuřízky v Karlíně,
kdežto Terezka se vracela teprve z Brna
na Loď Tajemství přišla značně unavena.
Když pražský zvon poledne udeřil,
svou šéfku jsem navigací pověřil.
Zvolila vážně místo skvělé ta chytrá holka,
čeká nás první stop, chodovská MOLka.
Po dlouhém čekání přijíždí přítel její,
ať jsme z Prahy co nejrychleji.
Hned jsme splnili výzvu první, sláva!
Domčovi chutnala McKáva.
Máme i jeho ponožku, skvělé!
popovezl nás ještě 30 km a jel do 🍑.
Na Benzině ujal se nás divný maník, no tvl,
dovezl nás ale blbě, do Brna-Královo Pole.
Přes město to byla štreka dlouhá,
ale u Ikey jen minutku čekání pouhá.
Tam si nás všiml Michal, hustej týpek,
který má v autě snad i vinný sklípek.
Má opravdu fakt super káru,
ta nás dovezla až do Temešváru.

2. den
Dnes jsme se vzbudili ve stanu v Blavě
a denní jóga výzvu zvládli jsme hravě.
Ovocnou kapsičku jsme posnídali
v Maďarsku jsme si i oběd dali
a než by řekl Kecskemét
byli jsme v Temešváru hned.
Zde zaplatili jsme si útulný byt
takový si ani nedovedeš představit.
Byla to opravdu skvělá noc
zažili jsme toho vážně moc.
Na náměstí jim stojí květinové lešení,
navštívili jsme i galerii umění,
poslouchali mouřenína, jak na kytaru hrál
a všem lidem kolem rady rozdával.
Dali jsme pár piv a nějaký drink,
my lungs said “Never more weed smoking”
Po půlnoci jsme konečně šli spát
a sladké sny si nechat zdát.
Jenže Terka mě z postele vytlačila
a chrápala jak motorová pila.

3. den
Ráno nás Michal odvezl za město k poli
a sám odjel kamsi na techno do údolí.
Za chvilku na to stopli jsme němce,
nebyla s ním moc bujná konference.
Dovezl nás do Sibiu města,
dlouhá se zdá býti naše cesta
párky už neměli, dáme si s kečupem hrany
hlady už šilháme na obě strany.
Dělníci v autě měli z nás dobrý den,
že mají instagram byl jsem fakt překvapen.
Řízek v hospůdce zadarmo nám dali
my jim na oplátku recenzi napsali.
Když jsme na náměstí buskovali
lidé nás potajmu sledovali,
v tom přišel místní policista
a vykázal nás z tamního místa.
Pak na Transfagaraš vedly naše stopy,
kde připojil se k nám tým El Topo Topi.

4. den
Přes okna refuge budí nás sluníčko,
z dřevěné lavice záda mě bolí maličko.
Z údolí přes hory doly musíme jíti
teď právě začíná boj o přežití.
Po třetí hodině blýská se střecha
a pod ní Corina šťastná jak blecha.
Dobrá to cena 15 lei za podlahu
vrchol Moldoveanu už je na dosahu.
Na půli cesty od chaty k vrcholu pánská dvojice
s příznačným jménem domestikovaný vopice,
spěchají na vrchol nemaje data,
z horské refuge zbyla jen morganafata.
Po 9. hodině vylezla potvora stará,
60 lei za postel, no ta mě nas💩.
Nic horšího nemohlo se už stát,
po 10. hodině hajdy všichni povinně spát.

5. den
Rychle mizíme v opačném směru,
ať jsme co nejdál od mama hotelu
opět šplháme přes hory doly
spěcháme k silnici do údolí.
Kupujem preclíky a auto stopujem,
medvědům po cestě srdečně děkujem.
Dneska jsme dojeli zas o kus dále,
zdravíme Matyho, našeho krále.
Grilované maso a brambory k večeři
komáři u vody se mnou furt soupeří.
Naproti rybníku bordel je v lese
tohle to můj zrak a čich fakt už nesnese.
Jen tak pod hvězdami leželi jsme spolu,
usnul jsem u smysluplného rozhovoru.

6. den
Co je to za fóry tak brzo po ránu,
grilovat baklažán u mýho altánu?
Zabalit krosnu a šup s ní na záda,
za chvilku do vody, to bude paráda.
Lezeme tajně na molo cizí
ve vodě s šamponem špína hned zmizí.
V dalším městě, pták posral mě trusem,
máme to štěstí jedeme busem.
Za malou lež získal jsem prachy
karma je zdarma, umírám strachy.
Večer už chlastáme v Rumunském Banátu
s občany původem z českého státu.

7. den
Ráno mě deštík trochu smočil,
pod ledovou sprchu jsem skočil.
24hodinová výzva je fakt sranda,
rychlejší obsluhu zvládne i panda,
když čekáš na oběd půl dne v hospodě
tak je ta výzva defakto v pohodě.
Večer u ohně sedí se hezky
než začnou po nebi lítati blesky.
Terka si ve spánku potichu mručí
zatímco venku sršni si bzučí.

8. den
Tomu co se stalo, věřit se mi nechce,
a to to šlo celkem do večera lehce.
Když už nevíš co by a nemáš jinou šanci,
zkus zavolat maďarskou ambulanci.
Je to celkem lehké,
když máš kosti křehké.
Na mou duši, na mou věru
naše cesta končí v Györu.

I přes ty všechny útrapy,
zažili jsme zábavu,
a těšíme se na příště
na X-Challenge výpravu.