Let's get lost – Letní X-Challenge 2023

Ve 12:00 jsme zamířili na začátek dálnice D8. Plán byl dojet přes Ústí a Drážďany do Hannoveru. Nervózně jsme si stoupli ke krajnici a začali mávat. Náš první stop v životě. Po úmorně dlouhé době, asi půl hodiny, jsme usoudili, že bude lepší změnit místo a dalším autobusem se posunout o kousek dál. V tom nám ale zastavuje auto: ,,Jedu do Liberce, můžu vás vzít.‘‘ Chvilka přemýšlení a sedíme v autě. Pán, který má miliony v akciích a nemusí zbytek života pracovat, jede do Polska pro levnější jídlo a cigára. Jede podle navigace, sám neví kudy. Takže místo v Liberci vystupujeme v Tanvaldě. Přes Liberec vůbec nejel. Ani ne pět minut a jsme zase na cestě. Otto nás zavezl do Liberce na benzínku. Přeje nám šťastnou cestu a zvětšuje náš budget o 5 euro. Po asi 40 minutách neúspěchu se jedna starší paní slitovala, že nás hodí alespoň do Hrádku nad Nisou. Vzala to přes centrum s komentovanou prohlídkou a vysadila nás na hraničním přechodě. Začínáme přemýšlet, zda se dostaneme alespoň do Drážďan. V tom zastavuje auto. Mladá Němka jede do Hannoveru. Neváháme ani chvilku a po 5 hodinách nás vysazuje ve 22:00 asi 20 Km před centrem. Uvařila nám na parkovišti večeři a nabídla i přespání v autě, bylo ale hodně malinké a zvolili jsme variantu jít stavět přístřešek do lesa, kde jsme přespali.

V Hannoveru ve čtvrtek ráno mají muzea zavřeno a počet lidí kolem vás spočítáte na prstech jedné ruky. Najít někoho koho bychom mohli o fotku poprosit byl dost velký Challenge sám o sobě.

Dřevěný panoramatický přístřešek. Začátek stavby ve 22:30, konec o hodinu později. Čelovka byla nutností. Kvalita a provedení odpovídá dostupným materiálům v okolí.

Vydržel přes noc, vydrží navždy.

52°22'51.875"N, 10°0'3.946"E
https://goo.gl/maps/zajQbYPjXNw6WYct8

První stoplé auto a přímo do Amsterdamu. S díky odmítáme a necháváme se svézt jen do Hannoveru. Nikde ani noha, muzea a obchody zavřené. S cílem dojet do Nizozemska, ještě dnes, si projdeme centrum a během dvou hodin vyrážíme na cestu. Dalších celkem šest stopů. Dvě auta, mladý klučina a usměvavý pán, si kvůli nám každý prodloužili cestu téměř o hodinu. V půl jedenácté, opět po tmě, vystupujeme u benzínky a jdeme spát. Spali bychom, kdyby nepřijeli policajti zjišťovat, co tady děláme. Po osvětlení situace nám s úsměvem doporučují lepší místo na spaní pár desítek metrů stranou. Jsme třicet kilometrů od Urku a pak hodinu od Amsterdamu. Zítra zpomalíme a snad si najdeme střechu nad hlavou.

Včera jsme to nepočítali, dneska ano. Člověk může zlepšit tolika lidem den jen tím, že stojí u silnice anebo sdílí své zážitky.

V noci v lese jen ve dvou se člověk zapřede do hlubších rozhovorů a ani o tom neví...

Probouzíme se za benzínkou a snídáme pečivo, které nám náš včerejší řidič daroval. Najít místo na stop u dálnice je problém, přestože jsme u křižovatky kde auta nejezdí víc než padesát. V jednu chvíli nás kdosi jako dálniční služba vyhazuje a zároveň zastavuje pán, že nás hodí na konec dálnice. Další auto a jsme v Urku. Naučit se vázat uzly by neměl být moc velký problém. My jsme si rovnou stopli loď do Lelystad. Učíme se uzly a v rámci výzvy Yesman i řídit loď. Večer přijíždíme autem do Amsterdamu. Nemáme kde spát, v noci má pršet a není tu bezpečno. Nakonec spíme v hostelu. Nálada je hodně ponurá, budget se tenčí a musíme vymyslet, jak budeme pokračovat.

Naučit se vázat uzly? Ano
Svézt se lodí do vedlejší města? Ano

Najít uličku jde i bez bylinek. Vyzkoušeno. Bylinky pak taky.

Večerní centrum Amsterdamu bylo trochu přelidněné zklamání, druhý den v parku naopak příjemný odpočinek.

Tato výzva a naše pětihodinové odloučení zažehnaly naši první krizi. Jak budeme řešit další krize?

zraloky jsem bohuzel zadny nenasla:((