Yesman nás dostal k moc hodným lidem na zahradu, kde jsme stanovali, popíjeli a povídali si spolu až do hluboké noci.
:D:D:D
Čtvrtý den je vždycky...
Jak už to tak bývá X-challenge je jedna velká houpačka emocí. Po úspěšném startu a rychlém rozjezdu vždy příjde ten den. Ten osudný čtvrtý den. Ráno jsme se vzbudili na rozkvetlé zahrádce rodinky, která nás včera vytáhla od rozpálené silnice. Mile nás pohostili, nabídli nám sprchu a večerní zábavu. Ráno nám nabídli bohatou snídani a zabalili svačinu na cestu. To jsme ale nevěděli co nás čeká... Hostitelka nás odvezla na frekventované parkoviště u dálnice Zde jsme se rozloučili a my slíbili za milé pohoštění poslat pohled od moře. Následovaly dlouhé hodiny čekání, než nás odtud někdo vysvobodí. Stopování jsme měli na směny. Chvíli on, chvíli já. Slunce bylo neúprosně horké a nebylo se kde schovat. Proto vždy jeden stopoval a druhý čekal ve stínu a odpočíval. Vyšťavení od sluníčka jsme se rozhodli dát si malou pauzičku a naobědvat se. Mezitím padlo pár slz z únavy a smutku. Chvíli po přestávce si nás všiml postarší pár, který ukazoval na naší ceduli, která byla opřená o batohy. Hurá, jedou směrem který potřebujem, tak jsme hupsli do auta s baťohama na klínech a vyrazili na dvouhodinovou cestu k cíli na benzince kousek od Innsbrucku. Minulý ročník nás Innsbruck pěkně vytrestal, tak jsme se tomu chtěli postavit čelem a vyzvat ho na odvetu. Ale bohužel... 2:0 pro Innsbruck. Po několika hodinách stopování jsme se rozhodli že ráno moudřejší večera a tak jsme začli hledat místo na spaní. Všude kolem nás byly buď louky nebo domy, k tomu ještě řeka a železnice. Neměli jsme jinou možnost než strávit noc v kukuřičném poli. Byla to nejposlednější z nejposlednějších možností, protože neradi ničíme úrodu cizím lidem. Naštěstí máme malý stan a tak padlo za vlast pouze 12 kukuřic. Až jsme měli připravené místo na spaní tak to začalo... Hřmění a blýskání v dálce. Ach ne, snad nebude pršet! Pršelo. Ale jak... Prohnala se nad námi obrovská bouřka, kdy létal jeden blesk za druhým a ve stanu jsme si přišli jako na diskotéce. Naštěstí vše do hodiny ustalo a my mohli v klidu usnout. Znavení, vyčerpaní a teď už i od bláta.
Bylo to zajímavé, Tom byl u vody s batohama a já se vydala na poštu pro pohledy, pošta byla ale zavřená. Tak jsem pohledy koupila v suvenýrech a při psaní se zapovídala s Brity, kteří měli namířeno do Srbska za nemocnou tchýní. Bylo zajímavé sedět u jezera ve Slovinsku s Britem mířícím do Srbska. Challenge nám přinesla lehký mentální odpočinek ale taky pojem o tom, jak si sebe vážíme a že jsme rádi, že jsme na závodě spolu. Vzájemně se totiž držíme nad vodou❤️
Chtěli jsme si udělat výlet k moři a tam strávit den. Jenže nám moc štěstíčko nepřálo a tak jsme si řekli, že ten den strávíme tady! Bledské jezero. Moc krásné místo s hezkou přírodou a průzračnou vodou. Noc jsme strávili u řeky ale zbytek dne jsme si užívali romantickou atmosféru jezera. Prošli jsme si město, park a dokonce se i koupali :D.
Tom se odmalička bojí vody... Checkpoint na ostrůvku tedy byla taková dvojitá výzva. Tom má totiž panický strach z vody kde nedosáhne a z ponořené hlavy. Dostat ho tedy na paddleboard nepřipadalo v úvahu, zvolili jsme tedy loď. Tom se naučil veslovat a zvládl i být trochu v pohodě. Měli jste ho ale vidět když nastupoval a loď se trochu zhoupla. Krve by se v něm nedořezalo...
Jeeej! Zvládli jsme to bez mobilů! Bohužel nemáme žádný Proof, protože jsme neměli telefony. :D:D Bylo zajímavé být odkázaní na rady druhých. Ale díky nim jsme se dokázali dostat z Polska až za Prahu. :D
Tak jsme obchodovali až jsme doobchodovali. Měli jsme sexy zrcátko z Budapeště, který jsme vyměnili za mnohem lepší věc... A to za zrcátko od ex přítele jedné slečny. ALE! To jsme potom vyměnili za golfový míček. A to nám přišlo tak unikátní, že jsme se rozhodli si ho nechat. :D PS.: Odehrálo se to v Polsku. :D
Povídali jsme si zhruba dvě hodinky na malé skalce kousek od stanu a koukali jsme na západ slunce. Nejdříve jsme si mysleli že nepůjdeme tak hluboko, ale nakonec jsme se díky tomuto rozhovoru zase o trochu více sblížili. Dokonce padly i slzičky❤️ Výzvu odesíláme teď, ale plnili jsme ji v Kamenné Gore v Polsku:)
Dobroděje jsme plnili po dobu celého závodu. Vždy jsme spali někde odstrčení za benzínkou nebo v keříku, kde byly odpadky, vždy jsme se snažili většinu z nich posbírat a vyhodit u nejbližšího koše. Taky jsme takto sbírali odpadky ve městě když jsme se přemisťovali na jiné místo. Bylo fajn vidět ty místa vždy o něco čistší než předtím:) Fotky nemáme, měli jsme totiž vždy plné ruce odpadků :D