Domestikovaný vopice 🍌 – Letní X-Challenge 2023

Cesta do Brna probíhala hladce. Během jízdy jsme se seznámili s paní řidičkou a nabídli jí kávu jako poděkování. Nyní pokračujeme směr Balkán.

Po oficiálním startu jsme vyrazili směr Praha Roztyly, kde jsme našli perfektní stopovací spot. První útrata z našeho budgetu putovala na lístky za metro, protože třicet je míň jak tisíc. Čekací doba na tomto místě byla asi 10 minut a dostali jsme se k 9 Křížům, kde jsme po dalších 45 min stopli další auto do Brna. Nejdříve jsme se snažili stopovat směr Vídeň, ale neůspěsně. Zastavil nám chlápek s Teslou a posunul nás na směr Bratislava, kde jsme na čerpací stanici po chvíli stopli hodného pána, který se s námi podělil o večeři a nakonec i přes to že to pro něj byla zajižďka, dovezl na čerpací stanici MOL v Bratislavě. Jelikož již bylo relativně pozdě a aut ubývalo nebylo jednoduché dostat se z Bratislavy do Budapeště. Navíc jsme zjistili, že podceňovat konkurenci se nevyplácí a kdo dřív přijde ten jede 🤷‍♂️.Když už jsme to chtěli zatáhnout a jít spát, na poslední pokus jsme však měli štěstí na kluky z Lotyšska, kteří jeli na festival a byli ochotní nás vzít. Tímto jsme ukončili první den po příjezdu do Budapeště jsme našli první místo kam šlo natáhnout karimatku a zatáhli to ve spacáku.

V průběhu dne jsme např. pomohli jedné řidičce s výběrem a doplněním správného oleje po rozsvícení kontrolky a následně jsme ji a jejího syna pozvali na kafe čímž jsme splnili naši první challenge. Dále jsme během čekáni v Bratislavě splnili 20 dřepů za první den, samozřejmě aji s batohy.

Jelikož stopujeme poprvé tak jsme si vyzkoušeli co funguje a co zas moc ne. Uvidíme co přinese další den

Konečně jsme dorazili na náš první plánovaný checkpoint a splnili výzvu. 💪

První část druhého dne pro nás byla obtížná ostatně jako pro všechny týmy co se snažili dostat z Budapeště. Vystřídali jsme několik spotů a postupně jsme se dostali na čerpací stanici Shell na kraj města směrem k Debrecenu, kde se nám asi po 2 hodinách stopování podařilo dostat do Polgár. Zde jsme změnili taktiku a zkusili stopovat přes nejbližší vesnice do prvního checkpointu (Hortobágy), což se ukázalo jako dobrý krok. Lidé zde zastavovali dříve než jsme vůbec napsali ceduli. Během chvíle jsme byli na checkpointu a následně v Debrecenu. Během toho jsme potkali pána, který sám procestoval spoustu zemí díky stopování. Nabídl nám pomoc při plnění challenge a dokonce nám dal na cestu Rumunské peníze. V Debrecenu jsme si dali pořádnou večeři ze zbytků které vyprodávali těsne před zavíračkou. Chvíli jsme se pokoušeli stopovat přímo na Rumunsko, ale po hodině jsme to zabalili, našli první travnaté místo a šli spát. Zítra nás čeká náročný den 480 km a výstup v Rumunsku.

Oplatili jsme laskavost a přispěli jsme 40€ hodnému pánovi na jeho vlastní charitu, která pomáhá dětem k lepšímu přístupu ke vzdělání. 🙂

YES man nám dnes zařídil luxusní přespání včetně večeře u řidiče kamionu ve městě Sibiu v Rumunsku. Nic víc jsme si ani nemohli přát.

Po dnešní romantické noci v manželské posteli jsme si nemohli nechat ujít tuhle nejvíc dospěláckou challenge. 🫶

Po tom co pro nás tenhle člověk udělal jsme mu nabídli jestli nechce s čímkoliv pomoct či jakkoliv oplatit jeho laskavost. Nechtěl peníze ani pomoc, ale jelikož se nikam moc nedostane, chtěl abychom mu průběžně zasílali fotky z naší cesty. Což je pro nás to nejmenší co pro něj můžeme udělat! 🐒

Tak jsme to taky dokázali 💪

Ráno v Debrecenu jsme se rozhodli, že namísto stopování směrem na Rumunskou dálnici radši dojdeme na konec města a budeme stopovat po menších úsecích přes vesnice. Většinou jsme nečekali déle než 15 minut. Celkem rychle jsme postupovali přes města či vesnice jako Oradea, Beius, Stei, Brad, kde se nám stala nemilá věc a to, že nám došla fixa. 😂 Stěží šlo už napsat jméno dalšího města Deva, kde jsme měli v plánu třeba v Kauflandu koupit další. Naštěstí nám zastavil pán, který uměl dobře anglicky, což se v těchto krajích nestává moc často. Z jeho povídání jsme se dozvěděli, že má charitu, která pomáhá dětem k lepšímu přístupu ke vzdělání a rozhodli jsme se tak přispět. Jeho dcera nám také dala pastelku, abychom mohli napsat další cedulku, což nakonec nebylo třeba. Zastavil nám sám od sebe náš první kamion uprostřed silnice a zablokovat kvůli nám provoz. 😀 S tímto kamioňákem jsme se rychle seznámili, pracoval dříve v Německu. Kromě toho, že nás dovezl velký kus cesty. Nabídl nám ubytováni, sprchu, večeři a ráno nás ještě hodil na kraj města, abychom měli ideálni místo na stopování. Za to mu moc děkujeme a domluvili jsme se, že mu budeme zasílat fotky z naši cesty a v případě, že bude mít cestu přes Českou republiku, tak se za náma může zastavit.

V tento den jsme se potřebovali co nejdříve dostat ze Sibiu co nejblíže k hoře Moldoveanu. Při cestě jsme narazili na jednoho Němce, který nejenže nás dovezl až nahoru po nádherné cestě zvané Transfăgărășan, ale také přistoupil na naší výzvu ať tento výstup podstoupí s námi. Nepřipravený, neplánovaný, ale odhodlaný krok. Společně jsme vyrazili na vrchol. Po 4 hodinách výstupu však nastal zlomový okamžik, na vrchol Moldovianu stále daleko. Zjištujeme, že i přesto, že jsme nasadili rychlé tempo, nestihneme se vrátit zpět za světla. V tu chvíli se naše nová posila týmu rozhodla, že se bude muset vrátit zpět k autu a bohužel tak nesplníme jeden z úkolů o rozšíření svého týmu. To by nebyl až takový problém. Problém byl, že jsme v jeho autě odložili naprostou většinu věcí včetně spacáku, karimatky, teplého oblečení apod. a s sebou vzali jen to nejnutnější na výstup. Domluvili jsme se tedy, že budeme pokračovat v cestě na vrchol a pro věci si dostopujeme další den do města kde byl ubytovaný (91 km). Následně jsme tedy pokračovali s minimem věcí. Po cestě jsme náhodou potkali další týmy, které nám dali informaci o chatě, kde bude pro nás nejlepší přenocovat. I přes to, že jsme věděli, že čas je proti nám, a že za světla to na chatu nestihneme rozhodli jsme se pokračovat. Posledních pár metrů bylo opravdu náročných, ale zvládli jsme to. Před úplným setměním jsme alespoň stihli slézt to nejhorší. Zbývala asi 1.5 h, kdy jsme museli jít s rozsvícenými baterkami. Na chatu jsme dorazili ve 22:30, za patnáct LEI na osobu jsme dostali prostor, kde si můžeme lehnout. Chata byla plná, tak jsme si ustlali na zemi pod stolem. Jelikož jsme s sebou nic neměli nečekalo nás nic příjemného. Rád bych ještě jednou poděkoval člověku, který se snažil o výstup s námi, víme, že do toho dal vše co mohl, děkujeme!

Jelikož jsme vyšli relativně pozdě ve 13:30, museli jsme od začátku nasadit vysoké tempo, abychom stihli dojít na vrchol než se setmí. Posledních pár metrů bylo opravdu nejtěžších, ale ten pocit stál za to! Na vrchol Moldoveanu jsme došli za 6,5 h s celkovým převýšením 1600 m (18 km). Na chatu jsme již museli jít částečně za tmy s převýšením 250m (6,5 km).

Po zdolání Moldoveanu, se příjemným pocitem z dobře odvedené práce, jsme cestou zpátky začali probírat různá témata jako např. přistupování k problémům, sílu správného okamžiku a jak žít spokojenější a bezstarostnější život. Shodli jsme se na tom, že by si člověk neměl dělat hlavu z problémů, které nemůže ovlivnit a mít na paměti, že je to tak, jak to je, a že vždycky se něco stane.

Po těžké noci na zemi v chatě Cabana Podragu jsme lehce nevyspalí a zmrzlí vyrazili co nejdříve směrem k nejbližší vesnici pod horami Victoria, vzdálené přibližně 16 km. Potřebovali jsme se dostat co nejdříve do města Brașov, kde byl náš německý kolega a s ním i veškeré naše vybavení. 😂 Jakmile jsme sešli na první cestu, po které vpodstatě nic nejezdilo, měli jsme štěstí a zastavilo nám první projíždějící auto. Po tom co jsme jim lehce nastínili co tu děláme, zasmáli se. Pracují totiž v Německu a cestou do Rumunska brali náhodou další tým účastnící se X-Challenge. Přiblížili nás k hlavnímu tahu na Brașov. Po cestě jsme vyrobili improvizovanou ceduli z kartónu, který jsme našli v okolí a růžovou pastelkou nakreslili co nejvýrazněji název města. Po 40 minutách nám to vyšlo a už jsme byli na cestě. Po cestě jsme nemohli odmítnou pozvání na kafe a jídlo. Dokonce na nás byli tak hodní, že nás dovezli přímo k našemu místu i přesto, že přímo do města nejeli a nechali nám tašku dobrot na cestu. Následně jsme se shledali s německým kolegou, společně jsme se zasmáli, když nám pověděl, že jakmile konečně došel zpátky z naší výpravy k autu, stáli tam policajiti 😀, ale naštěstí z toho nakonec nic nebylo. Vyměnili jsme si kontakty a fotky. Sbalili jsme si věci a rozloučili jsme se. Byli jsme hlavně rádi, že se mu na cestě zpět nic nestalo. Ve městě Brașov jsme si dali krátkou pauzu, převlíkli jsme se do čistého oblečení a prošli jsme se po náměstí. Pokračovali jsme směrem na Pitești, kde jsme dnes měli v plánu přespat. Zastavil nám 2x za sebou taxikář, který jel domů do dalšího města, takže nás vzal zadarmo. Náhodou jsme se objevili v turistickém městečku Bran, kde se také nachází Draculův hrad. 🧛‍♂️ Prošli jsme se historickým centrem, udělali jsme si fotky hradu a pokračovali jsme ve stopování. Na potřetí jsme měli štestí na pár, který nás dovezl až do Pitești. Vzali nás hezčí cestou a ukazovali nám po cestě známá místa a památky. Po příjezdu do Pitești jsme našli co nejvhodnější místo a šli spát.

Navštívili jsme českou vesničku, dali jsme si pivo z pivovaru Cvikov a vyběhli jsme k vlajkám do dvou minut. Vítězství 🍺💪

Ráno v Pitești jsme se opět potřebovali dostat na konec města směr Craiova. Dalši checkpoint na seznamu byla totiž česká vesnice Eibenthal. Stopování šlo relativně rychle a měli jsme štěstí. Z nejbližšího většího města Orșova nás pán vzal až do české vesničky, do které je jinak obtížné se dostat a nejezdí tam moc aut. Poté co jsme dorazili se nabídl, že nás pozve na pivo. Bohužel jsme mu dříve o tomhle úkolu řekli, takže se nám po druhé nepovedlo splnit výzvu o rozšíření svého týmu. 🥲 Zároveň nám nabízel ubytování v jeho vile ve vzdálenější vesnici Dubova, ale to jsme museli odmítnout jelikož bychom se tam neměli jak dostat a chtěli jsme strávit nějaký čas v Eibenthalu. Zanedlouho dorazil další tým se kterým jsme se již potkali při výstupu (Tekutý chleba). Společně jsme popili a přišel samozřejmě skvělí nápad na vyzkoušení běhu k vlajkám pod 2 minuty. 😀 Bylo to těžší než se zdá, ale zvládli jsme to v čase. 💪 Bohužel oficiálně tato challenge platí až v době festivalu Banáty, takže tento náš výkon zasponzoroval tým Tekutý chleba a pozval nás na pivo, za což jim děkujeme. Dále jsme se seznámili s učitelem v tamní škole, který nám vysvětlil jak to tam funguje, což pro nás bylo hodně zajímavé, hlavně když jsme o tomhle místě donedávna nevěděli. Po pár pivech a višnovici jsme se rozhodli najít nějaké místo v tamních zahrádkách a šli jsme spát. 😴

Ráno jsme využili AI na přípravu jídla, konkrétně na instantní nudle s tuňákem a postupovali podle ní. Byl relativně problém vysvětlit, že nemáme pánvičku, na které bychom si předehřáli olej, ale po chvíli to pochopila. Dále jsme se jí ptali, jaký název města z několika zadaných si máme napsat na ceduli. 🙃

Ráno v Eibenthalu jsme si udělali refresh. Vstali jsme v 9:30, studená venkovní sprcha a uvařili jsme si na improvizovaném vařiči instantní nudle s tuňákem. S přípravou jsme si nechali poradit od chat GPT. Posnídali jsme, vylezli jsme na kopec udělat pár fotek a rozhlédnout se po okolí. Dolů z Eibenthalu jsme vyrazili ve 12:15 a po cestě jsme neměli štěstí na stop. Po hodině a půl jsme slezli dolů na hlavní cestu, kde už se nám podařilo stopnout auto. Celkem rychle jsme se dostali až k Timișoara, kde jsme po 10 minutách stopli řidiče kamionu jedoucího až z Istanbulu. Chtěl nás vzít až do Budapeště, ale na hranicích Rumunska a Maďarska nastal problém. Jelikož Rumunsko není v Shenghenu na hranicích se dělá kontrola. Museli jsme vystoupit a přejít pěsky, ale problém je že to není možné. Museli jsme vyhledat auto, které nás přes hranice převeze. Bylo to trochu divné chodit od auta k autu u hraničního přechodu a prosit lidi ať nás převezou. Byli jsme proto rádi, že nám to vyšlo u druhé dodávky, které jsme se zeptali. Ze začátku z nás měli trochu obavy, což jsme naprosto chápali, ale po chvíli co jsme se zapovídali nám nabídli tradični Bulharské jídlo nazvané Banica a kokosovou tyčinku. Za to jsme je alespoň na benzínce pozvali na kafe. Vyhodili nás po půlnoci na benzínce na okraji Vídně, kde jsme vylezli na nejbližší kopec a tam přespali.

Po Moldeveanu další zdolaný vrchol. 💪

Na chvíli jsme se zastavili a pomohli pánovi s odklízením větví na turistické stezce v Rakousku.

Poté, co jsme chvíli pomohli s odklízením větví, jsme se pána zeptali jestli nás nechce naučit s motorovkou a dát si chvíli pauzu.

Tento den jsme měli trochu problém dostat se z Vídně do Salzburgu a navíc přišla tato denní challenge. 😂 Napsali jsme si ceduli “Low cost race, please help us to get to Salzburg. Přestože lidé nejeli do Salzburgu dostali jsme sem tam nějaké peníze, ale byli jsme stále hladový. K večeru jsme se dostali až pod vrchol Hochkönig, kde jsme lidem, co se nás ptali, jestli se chystáme na vrchol, řekli náš příběh. Byli z toho tak nadšení že nám nabídli jídlo a pití na cestu, takže jsme se plnohodnotně navečeřeli. 😉

Tato challenge přišla v době, kdy jsme zrovna šli na horu Hochkönig, takže jsme neměli problém se orientovat pouze podle turistického značení.

Ráno jsme vstali, došli zpět na benzínovou stanici na okraji Vídně. Potřebovali jsme se dostat do Salzburgu. Po chvíli jsme zjistili, že tento spot není ideální. Hodně lidí zůstává ve Vídni nebo často jedou opačným směrem, ale neměli jsme jinou možnost. Široko daleko nic a jediná cesta dálnice. Napsali jsme na ceduli “Low cost race, please help us to get to Salzburg”, i přes to, že lidé nejeli do Salzburgu, nechali nám nějaké eura nebo nám koupili např. colu. Po 2 hodinách za náma přišel ožralý kamioňák, že sice celý den pil, ale že nám klidně půjčí kamion a můžeme to odřídit. 😂 Řidičská oprávnění bychom na to sice měli, ale… 😂 Nakonec nás zachránil Bulhar, který jel pracovat do Francie. Vůbec netušil co po něm chceme, protože neuměl anglicky. Po chvíli však začal mluvit lámanou čestinou 😂. Vzal nás až do Salzburgu, ale cesta byla psychicky náročná. V Salzburgu jsme již neměli problém a rychle jsme se dostali až k hoře Hochkönig a ještě jsme dostali dva Redbully. Na tomto místě jsme se seznámili s dalšími co se připravují na výstup. Poté co jsme jim řekli o naší cestě z toho byli tak nadšení, že nás vybavili na cestu jídlem a pitím, takže jsme se mohli plnohodnotně navečeřet. Vyšli jsme asi 1,5 km a na prvním hezkém místě jsme šli spát.

Ráno jsme se vydali na výstup hory Hochkönig. Překvapila nás obtížnost trasy od chaty Erichhütte. Převažovalo zde převážně lezení po provazech a stoupání po relativně prudké skále, ale výstup tak byl mnohem záživnější a výhled stál za to. Přibližně po 4,5 hodinách jsme se dostali na vrchol. Nahoře jsme si za odměnu dali pivo a limonádu. Na cestu zpět jsme zvolili lehčí trasu k chatě Arthurhaus, kde jsme byli přibližne za 3 hodiny. Protože jsme si odložili hodně věcí před výstupem na skrytém místě, stopli jsme si autobus, který nás vzal z chaty Arthurhaus k našemu parkovišti. Rozhodli jsme se, že již dnes nebudeme dále pokračovat, jelikož se zdálo, že přichází bouřka. Naštěstí jsme našli propustek, ve kterém se dalo přespat.

Když se ohlížíme zpátky na naše neskutečný dobrodružství, musíme říct, že to byla opravdu jízda. Marně přemýšlíme nad tím, co se posralo, protože ze všeho co nešlo tak úplně podle plánu, se vyvrbilo něco mnohem lepšího, než co bychom vůbec mohli naplánovat. Tento zážitek nám otevřel v mnoha věcech oči a změnil pár pohledů na svět. Od teďka pokud uvidím stopaře, tak ho vezmu kam bude chtít a ještě ho pozvu na žvanec. Jsme moc rádi, že jsme se mohli zúčastnit této akce, která předčila všechna naše očekávání a obohatila nás o mnoho příběhů, které můžeme vyprávět.
Jelikož básnické střevo jsme ani jeden nepodědili, pozvali jsme si na pomoc našeho kamoša Boťáka GPTýčko, aby z našich příběhu složil veledílo.
Pohodlně se usaďte a vychutnejte si libozvučné verše naší básně.

Báseň

Z Prahy za dobrodružstvím jsme vyrazili,
Stopování začalo, cestu jsme si zvolili.
Chlápek s Teslou nás směrem Bratislava poslal,
S párem Lotyšů festivalovou cestu jsme zakončili.

Pomocná ruka řidičce s olejem se stala,
Challenge splněn, káva s přáteli nás spojila.
Dřepy v Bratislavě, odhodlání v očích zářilo,
Co zítra přinese, ve hvězdách se ukrývá, to nevíme stále.

Druhý den dobrodružství začal těžce,
Z Budapešti ven, to bylo zkoušení.
Na Shell stanici směr Debrecen jsme se hnuli,
Díky lidem v Polgáru jsme v cestě pokračovali.

Vesnicemi jsme šli, Hortobágy nás čekalo,
Checkpoint a Debrecen, cesta se rýsovala.
Setkání s cestovatelem, dar i rady v noci,
Rumunsko jsme zkoušeli, ale neúspěch byl na dohledu.

Debrecen nám večeři dal, plnění challenge,
Noc na trávě, odpočinek na obzoru.
Druhý den skončil, zvědavost nás táhla,
Dál na cestě dobrodružství, hvězdy nad námi svítily, snaha nás vedla.

Debrecen ráno, plán nový přináší,
Stopování menšími úseky, vesnice nám svítí.
Fixa došla, smích nám zní,
Kaufland cílem, pastelka dá se nám k ruce.

Pán s charitou, anglicky zde zjevil se,
Pomoc, dary, gesta plná štěstí.
Kamion v cestě, nový přítel nám byl,
Dlouhá cesta, smích i zážitky, jeho příběh nás žene.

Ubytování, sprcha, večeře, ruka kamaráda,
Ráno nás zavezl na stopovací trať.
Fotky, díky, plány na cesty nové,
Debrecen za námi, dobrodružství v srdci se nese.

V horách Moldoveanu jsme stáli,
s novou posilou, odhodláním žili.
Transfăgărășan cestou nás zaved',
čas krátí, vrchol stále doufáme.

Němec s námi, krok držel v týmu,
setmění přichází, naděje v srdci.
Pod stolem na zemi ležíme v chatě,
díky Němcovi paměť zdobí naše kroky.


V Cabana Podragu spíme, chlad probouzí,
do Victoria jdeme, Brașov čeká nás, vízí.
Auto zastavuje, Němci nám dávají šanci,
cíl jasný, název na ceduli má krásnou jiskřici.

Kafe, jídlo a dobrá nálada nás zahřeje,
s německým kolegou se smějeme do noci.
Brașov nás vítá, náměstí krásně září,
Bran a hrad upoutá, fotky zůstanou v paměti.

Pitești, cíl dnešního dne,
taxikář nás vezme, známými místy když vede.
Pitești nám klidnou noc nabízí,
spát jdeme, do snů se ponoříme šťastní.


Ráno v Pitești, Craiova zasahuje,
stopování štěstí, další etapa spojuje.
Orșova, pán nás do české vesnice zve,
pivo a úkol týmu, výzva se připravuje.

Běh k vlajkám pod 2 minuty v nás vzbuzuje smích,
Tekutý chleba, s nimi zážitek naší cesty zdích.
Banáty festival vzdálený, výkon předbíháme,
pivo a vděk týmu patří, jásání nám zní.

Učitel školy, nové poznání nám daruje,
pivečka, višňovice, nálada se zvedá k nebi.
Tamní zahrádky na spaní místo nacházejí,
do snů se ponoříme, odpočinek nám svítí.

Ráno v Eibenthalu, den začíná,
nudle s tuňákem, GPT rady nám dává.
Fotky na kopci, okolí shlédnem,
dole z Eibenthalu, novou cestu jdeme.

Timișoara, kamion nás zve,
problém na hranicích, situace nebezpečná.
Auto na auto, prosíme o pomoc,
Bulharská jídla, sdílíme zážitky veselé.

Benzínka, půlnoc, Vídeň na obzoru,
na kopci přespáváme, dobrodružství pokračuje.

Ráno na benzínovce, nový den začíná,
do Salzburgu směr, cesta se rozvíjí.
Cedule s prosbou, lidé nám pomáhají,
eura a colu, přispívají nám k nápoji.

Ožralý kamioňák, nápad směšný nám dává,
Bulhar nás zachraňuje, slova čestiny se stávají.
Salzburg nás vítá, Redbully síly přidávají,
další cestovatelé, jídlem a pitím nás obdarovávají.

Plnohodnotná večeře, potěšení v srdci cítíme,
pod hvězdami usínáme, dobrodružství pokračuje.

Výstup k Hochkönig začíná, Erichhütte čeká,
provazy a strmé skály, nám zážitky dává.
4,5 hodiny nám na vrchol trvají,
pivo, limonáda, odměnou zůstávají.

Cesta zpět lehčí, Arthurhaus volíme,
3 hodiny pohodlně, k chatě jdeme.
Autobusem k parkovišti rychle se dostáváme,
bouřka blíží se, propustek přespání nám dává.


Dnešní den, spánek nám prospal,
k stopování po obědě jsme se vypravili hnal.
České Budějovice byl náš cíl, štěstí s námi bylo,
do Vídně nás z Salzburgu pán svezl, radostí jsme jásali.

Další stop, pár minut a Budějovice blíž,
sushi jsme si dali, zážitek krásný a vzácný.
Noc na kruhovém objezdu, keře na přespání posloužily,
do závěru dne jsme smíchem a dobrodružstvím putovali.

Zítra do Chomutova, konečná výzva nás očekává.

Na dnešní den jsme se pořádně vyspali a se stopováním začali až k poledni, cca 12:30. Měli jsme v plánu dostopovat do Českých Budějovic, což se nám také nakonec povedlo. Měli jsme štěstí na stop a pán, který jel ze Salzburgu do Vídně nás nakonec sám od sebe hodil skoro až k českým hranicím. Následně jsme po 5 minutách dostali další stop do Českých Budějovic. Tady jsme si řekli, že se za odměnu pořádně najíme a dali jsme running sushi. Celý týden jsme si říkali, že zkusíme noc mezi keři na kruhovém objezdu tak jsme si to dnes splnili. 😂 Zítra nás čeká závěrečná cesta směr Chomutov!!

Splněno. 💪