Two potatoes – Letní X-Challenge 2023

Nádherný střed městečka, jinde jsme zatím ještě moc nebyli, ale jak se ráno objeví sluníčko, tak se určitě ještě pokocháme.
Brčka jsme si ukořistili od dvou mladých holčin, které sice uměly pěkně anglicky, ale zase docela silně bojovaly s trémou... takže jsme je v duchu xchallenge přesvědčili, ať jdou naším příkladem a zkusí se jít do restaurace alespoň zeptat... nejhorší co se přeci může stát je, že budou odmítnuty, nemám pravdu? :DD každopádně foto v příspěvku a my jdeme konat dobro jinam
-two potatoes

Yes man byl pro nás dnes dost jednoduchý, protože jsme se dorozumívali víc rukama a nohama, než slovy :DD ale v duchu xchallenge se pokusíme prodloužit si ho i do dalších dní, ať nás trochu vyvede z komfortu. Vlastně když si teď vzpomínám, tak nás yesman přinutil příjmout mňamózní sváču od milé paní z chorvatska... né že bychom ji jinak odmítli :DD
foto v příspěvku
-two potatoes

Hilton resort jsme se z části z donucení rozhodli udělat v lesíku v Érdu na jihu Budapešti, když jsme se v depkách šli někam schovat před lidma, jít si pobrečet a na zbytek dne už odpočinout... celý den se nám totiž povedlo stopnout jedno jediné auto a dojet ze severu na jih budapešti.
Kaaaždopádně jsme vytvořili slámové opevnění na zdech z dřevěných klacíků, pod střechou z korun stromečků a podlahou z nafukovacích karimatek. Rosa na nás nedosáhla, podlaha byla měkká a nenavštívilo nás, pokud vím, nic :DD takže ubytko 10/10, poměr cena výkon úplně ideální
foto v příspěvku / možná videjko
ps. kdokoli viděl barbie tak musi uznat ze na nas mojo dojo casa house nikdo nema :D

-two potatoes

Tu nejlepší řidičku na světě (naši záchranu a dopravu z budapešti) jsme nemohli alespoň trochu neodměnit... utrácet peníze za něco, co druhým vykouzlí úsměv na tváři je ta nejlepší forma investice (jako budoucí ekonom můžu potvrdit

)
foto v příspěvku
-two potatoes

Smysluplný rozhovor plný zpytování svědomí, traumat z minulosti a nesplněných dětských přání, už máme po včerejší krizi za sebou, to samozřejmě neznamená, že jich během dovči nebude víc, každopádně si s čistým svědomím odfajfkováváme úkol ;)
ps. to byste chteli vedet o cem si tak bramburky povidaji, ze ano
-two potatoes

Začali jsme po záchodové pauze přesně v 12.05 odchodem z lodi tajemství, a hned jsme se vrhli městskou dopravou na dle nás nejlepší benzínku pro stop směrem Brno... stejný plán mělo samozřejmě asi 10 dalších týmů, se kterými jsme se tam hodinu později hned setkali. Měli jsme obrovské štěstí, že naši nově nejlepšejší a nejšikovnější kamarádi -tým "Drobné si nechme", si hned našli fajn pána s rychlím autíkem, který byl tak ochotný a všechny čtyři nás svezl na další benzínku, kde měla být konkurence o dost menší. A taky byla :D, naši nově nejlepší a nejšikovnější kamarádi se hned zapovídali s božím párem, který se hned svolil, že je aspoň o 20(později tak 50)km popoveze... a světe div se, zase si nás vzali s sebou a zařídili nám další dopravu absolutně za nic... za což jim jsme celý výlet vděční (zatím, možná nás to přejde :D). Byla to doprava na gauči obytňáku u stolečku s přáteli, takže to uteklo jak voda a na rozloučenou jsme dostali i vínečko :oo !děkujeme Michalovi a Terce! Poté už jsme se bohužel museli vzhledem k našim rozdílným plánům do budoucna oddělit. Jak se jim dařilo, to už ví jen Bůh. My jsme si každopádně téměř hned domluvili dopravu s původně odměřenou a mírně podezřívavou Němkou, ze které se vyklubala ta nejusměvavější řidička, kterou jsme zatím měli, na náš fajnový pokec kvalitní angličtinou budu ještě dlouho vzpomínat. Dovezla nás až téměř před hranice Česka a Slovenska a my začali hledat někoho směr Bratislava, hned co viděl řidič frajer Míra naši krásnou Terezku, vyskočil mu úsměv na tvář a nabídl nám odvoz do Bratislavy, tak jsme naskočili do dodávky a vyrazili... po cestě jsme se dozvěděli, že má konečnou v Budapešti a dokonce nám rovnou nabídl spaní u něj vzadu v dodávce, tak jsme vzorně přijali a silně děkovali. Tak každopádně náš první den zkončil ;)
Fakt by mě zajímalo, zda toto někdo čte, nebo je to jen finta jak nás donutit dělat si vlastní diář :D
-two potatoes

Na celý den jsme se velice nečekaně zastavili v Brčku, potom co nás probudil pán který nás vzal do kavárny a potkali jsme fajn partu lidí... bohužel už jsme se s nimi poté znovu nesetkali, ale brčko bylo i tak nádherné.

pár fotek do map jsme nafotili v Brčku... :>
nakonec jen asi 20 ale třeba nafotíme další na jiných místech

joooo konečně moře a pořádná koupel ;)
akorát spaní tady na šutrech nebylo moc příjemný....
uvidíme ještě ohledně lokální výzvy povozit se na lodi, už je jedenáct a od pláže se zatím ani nehneme :DD

na ostrůvek jsme sice nejeli, ale u jezera jsme byli :DD snad to vynahradí fakt, že v Pirani se nám místní výzvu nakonec splnit podařilo :o (neměli jsme kvůli tomu na bled tolik času)
foto v příspěvku
-two potatoes

v Pirani jsme se spojili s dalšími dvěma týmy (v klídku medvídku a tajné očko) a společně jsme zpívali táborové písničky na náměstí a ráďa žongloval, bylo to úplně super a dohromady jsme utržili 50€ :>

v Pirani jsme potkali tohoto moc fajnového Brita jménem Max, který s námi strávil celý večer buskování, povídání a nočního plavání a dokonce se i ráno znovu přidal na přespolední plachetnici, kterou se nám podařilo si stopnout.... byl to mega frajer a těšíme se až se zase potkáme
foto v příspěvku
-two potatoes

během Buskingu v Pirani silně splněno, sice jsme se o úsměvy dělili s dalšími teamy ale vůbec nám to nevadilo ;)

Bez mobilu si člověk věci vždycky víc užije... akorát co se stopování bez map týče, není to vždycky úplně jednoduché... třeba když se omylem dostanete do centra Vídně a musíte se z tama vymotat :DD
všechno jsme zvládli protože jsme nejšikovnější
-two potatoes

už k vám míří, snad doběhnout dřív než my!

přispěli jsme pár euro paní, která pracuje jako uklízečka několik hodin týdně a snaží se tak vydělat na důchod
-two potatoes

kuřecí nožky stále plníme, ale rozhodli jsme se, dát je předem, ať na to pak nezapomenem ;)
-two potatoes

tři dobré věci plnil pouze jeden člen týmu a říká, že mu to ukázalo, že i když se den moc nevyvede, pokaždé je něco, za co může být člověk vděčný

45 sekund 😎
maminka Ondra nám to uznala za nejhezčeji povlečenou postel co kdy od týnejdžerů zažila

Den desátý, je tomu tak. Mám z celé x-challenge silně smíšené pocity... Vzhledem k tomu, že jsem nikdy předtím nestopoval, jsem do soutěže šel bez jediné představy toho, jaké to bude. Začalo to nádherně, první den asi 500km, hned druhý den se ale ukázala i stinná stránka stopování, kdy jsme se pohli jen asi o 20 kiláků. Tímto stylem by se dalo říct, že stopování pokračovalo po celou dobu... jednu chvíli to jde krásně, pak zase hůř a rozhodně to není příjemná forma dopravy. Na druhou stranu je super ten pocit uvědomění, že jsme se dostali až sem (kamkoli) úplně zdarma. Byly dny, kdy jsme to oba chtěli už zabalit a jet domů, ale vydrželi jsme a alespoň za mě musím říct, že ať už jsem si to užil jakkoli (sám ani moc nevím :DD) tak ta samotná zkušenost jaké je to stopovat a buskovat mi stála za to. Rozhodně se ještě někdy vydám cestovat stopem, ale asi si spíš vyberu jednu zemi, kterou celou projezdím a budu mnohem více zastavovat. ;)

terezka nikdy předtím palcovanou nehrála, ale od té doby, co jsem ji to ve vlaku do prahy naučil jsme odehráli tak 100 zápasů :DD