Zvládli jsme to? Ano, samozřejmě…ale bylo to snadné, když byly jen 2 stopy a pul dne výstup na Barrhorn😄
Povídání s turisty, řidiči, včera jsme jich přes 10 napočítali😉
Výstup na Barrhorn
Naším nezapomenutelným dobrodružstvím se stal výstup na horu Barrhorn, která se tyčí ve výšce 3610 metrů nad mořem a současně se jedná o nejvyšší horu v Evropě, kterou lze zdolat bez horolezeckého vybavení. Když jsme se vydali na toto dobrodružství, už od samého začátku jsme tušili, že nás čeká něco úžasného. Polovinu cesty jsme absolvovali až k horské chatě, kde jsme si odpočinuli a nabrali síly na zbývající a ještě náročnější výstup.
Cesta nám nabídla úchvatné výhledy na okolní hory, jezera, ledovce a vodopády, což nás motivovalo k pokračování. Po zdolání nadmořské výšky 3000 metrů jsme pocítili obtíže v dýchání, což bylo zřejmě způsobeno výškovou nemohoucností. I přes tuto komplikaci jsme se však nevzdali a za krásného počasí jsme výstup zdolali.
Návrat k horské chatě ve výšce čas 2500 metrů nám přinesl příjemné překvapení v podobě znovusetkání s týmem Wonderwall. Vyměnili jsme si pár slov a jejich přítomnost nám přidala na našem dobrodružství ještě více nadšení. Zároveň jsme dobyli ztracenou energii, jelikož jsme podcenili počet výskytu horských pramenů od chaty nahoru a ocitli se tak 3 hodiny bez jakýchkoli, a přitom tak potřebných, tekutin. Co bylo ještě více úžasné, bylo zjištění, že naše věci, které jsme si odložili na začátku osmihodinové tůry (přitom dlouhé pouhých 8 km), zůstaly neztraceny a na svém místě hluboko v lese.
Toto dobrodružství nám přineslo nejen úžasné pohledy na horizont, ale také pocit hrdosti, že jsme zdolali výzvu, a to ještě před západem slunce. Barrhorn nám nabídl nezapomenutelné zážitky a vzpomínky, které nám budou zůstat na celý život a za které pochopitelně vděčíme úžasné X-Challange a jejímu organizačnímu týmu ;).
International mix
První věta básně kokos nič
mňa nenapadá. Ich wünche dich
viel glück! Бажаю гарної дороги
і нехай щастить! Que le bien
vainque le mal, vivi ogni giorno come
se fosse l’ultimo! Veliko sreče v
prihodnjih dneh. That’s it :)
*přerývavý, náhodný a tedy naprosto dokonale dadaistický styl😂
**plus se omlouváme národům za neznalost písma a výslovnost…a i přednes😅
Už jich bylo před X-Challange, tak jsme navázali, popřemýšleli…smysl dával a smysluplný byl🧐
Komentář bude vytvořen umělou inteligencí:
"Úspěšně jsem splnil výzvu a řídil se rozhodnutím ChatGPT při autostopu. Jeho rady mě dovedly k bezpečnému a zajímavému dobrodružství na silnicích. Bez jeho nápovědy bych nejspíš nebyl tak rychle a snadno přesvědčil řidiče, abych mohl pokračovat ve své cestě."
😁
Díky včerejšímu přespání v hotelu jsme dostali i švédské stoly k snídani… takže hlad ani žízeň nebyla… Nemuseli jsme nic kupovat a ještě máme z předchozích dní půl eura navrch… abychom náš plus trochu rozšířili, dali jsme se na vrchu Hochkönigu do práce a dostali jsme euro za výpomoc😂🤗 byl to zážitek po celém tom výšlapu… výzva splněna🦾
V rámci výzvy zastav se a oddechni si na jednom místě, jsme se rozhodli využít ke klidnému výšlapu na tento vrchol… i přes výstrahy místních, že bude odpoledne bouřka, jsme se sami rozhodli výšlap podstoupit… místo avizovaných 10h cesty místními, jsme nasadili tempo a celý výlet stihli před bouřkou za přesných 5h i s přivýdělkem ve skoro 3000m🥵
Po výšlapu na Hochkönig jsme se s Ríšou rozhodli rozdělit… já si zastopovala 3km do města zeptat na wifi, abych naházela výzvy a checkpointy do appky a zjistila pár dalších informací ke zbytku cesty domu… a Ríša zůstal v lese a zatím staví náš dnešní Hilton😎😊… snad dostopuju zpátky k němu😉 16.45-19.45h, tak ještě necelé 2h v centru Dientenu
Jsou dva různé pohledy na krásné památky Vídně, jako je Belvedere - první je samozřejmě kulturní aspekt, druhý úhel pohledu nám ale okem sportovce odhalí dokonale rovné závodní dráhy. Závodu ve skákání na jedné noze se zúčastnili všichni okamžitě se slovy “lets do it” než jsme pomalu stihli odstartovat…sportu zdar!🦾
Mockrát děkujeme za tuto výzvu…stačilo na to myslet věděl dřepů každý den a hned nám bylo lépe po odříkání, ačkoli to šlo někdy lépe, někdy hůře😅
10 dní neznámé X
Než checkpointy do mapy skočily,
moc jsme se na ně těšili.
Cestu jsme zvolili bezpečnou,
aby nám nebyla konečnou.
Důkladně jsme si sbalili,
krosny k okrajům plnili.
Vzalo nám však odvahu,
když dali jsme je na váhu.
Naposled jsme se vyspali
a do Prahy se vydali.
S dvaceti kily na zádech,
těžko se nám lapal dech.
Nakonec jsme na loď přišli,
pobyli a zase vyšli.
Ani jeden předtím stopem,
těžko říci kudy honem.
Přišla první benzinka,
jízda pouze malinká.
Dala nám však náladu,
že můžeme zažít parádu.
Po delších jízdách jsme se smáli,
jak kilometry utíkaly.
Tak řekli jsme si „Kéž až vstanu,
budu poblíž Neuschwansteinu.”
Prvních pět set bylo hned,
to stačilo by na výlet.
A tak byla naše posádka,
vedle hradu pohádka.
Ještě ten den před spaním,
říkal jsem si, že už sním.
Nic nám nedalo povel halt,
tak na večer byl Grindelwald.
Němci nebo Švýcaři,
nejsou žádní žabaři.
Angličtina úžasná,
a ochota až překrásná.
Třetí den dobrý spánek byl,
k další cestě připravil.
Když jsme vyšli, to byl gól,
Hugo a tým Wonderwall!
Po přenádherném koupání,
(yes-man ten mu nezabrání).
Dostali jsme stop jak hrom,
dovez nás až pod Barrhorn.
Díky tomu zázraku,
vyšli jsme až do mraků.
Ještě ten den dolů přišli,
do free-kempu rádi zašli.
Čtvrtý den byl velký posun,
průměr aut stoupnul na osm.
Po francouzském jezeru,
vzdálili jsme se severu.
Čtrnáctá řidička dne usínala,
tak Adélka ji vystřídala.
Za zlepšenou náladu,
poskytla nám zahradu.
Francouzi zastaví vážně jen někdy,
kdy anglicky půjde to, ptáme se kdy.
To stále jsme si říkali,
než Itálii jsme poznali.
Den pátý vypadal hodně špatně,
třicet pět stupňů a stopování marně.
Tak na italsko-francouzské hranici,
málem jsme našli márnici.
Nakonec ale záchrana,
starší pár jede do Milána.
Tak vyškrtli jsme Monako,
ale smutek byl jen na oko.
Milán je sice město krásné,
jedno je tam ale jasné -
Skupina arabských národů
má v zastoupení nadvládu.
Kde tam v deset hledat pelíšek,
to byl věru velký oříšek.
Štěstí v neštěstí znovu zasáhlo
do Bologni v noci nás dotáhlo.
Kam přesně jet jsme už věděli,
dva další týmy polohu sdílely.
Že spali jsme tam bez stanu
nám nevadilo pomalu.
Itálie je debilní,
A dopo opět ve výhni.
Tři hodiny čekání
jak bezmocné volání.
Jak v pohádce to díky bohu je,
světlo na konci beznaděje.
Na konec v autech byla i sranda,
ve dvě pak koupel v Lago di Garda.
Přes to krásné osvěžení,
náš pohled na věc se nemění.
Z Itálie dneska pryč,
to byl náš na sebe bič.
Koncem dne to opět klaplo
a jak slunce zapadlo,
mezi věcmi a na matraci,
vzali nás dva Slováci.
Ten den ačkoli ne bez ran,
byla pokořena Piran.
Sedmý den naše obavy tají,
vlny moře nás omývají.
Slovinsko země je parádní,
obzvlášť v řidičském podání.
Krom hor, moře a krásných jezer,
anglicky umí plynně bez mezer.
Díky dobrotě tohoto národa,
v poledne u Bledu, pohoda.
Ambicí měli jsme nicht wenig,
dostat se až pod Hochkönig.
V kolonách stání starost je veliká,
čas nám tam mezi prsty utíká.
Tak nakonec večer v Rakousku,
postup však kousek po kousku.
Bez provozu silnice,
jsou nepříjemné velice.
Do toho když ještě prší,
starosti se rychle vrší.
Opět ale štěstí vzkvétá,
energie k nebi vzlétá.
Dva lidé do auta nás vzali,
skoro nic nepovídali.
Německy jsem jim vysvětlil,
že na noc je stan a spoustu sil.
Když nás ale viděli,
do hotelu zaběhli.
Tak dostali jsme znenadání,
pokoj zdarma i se snídaní.
Zbytek dne nás bolí nohy,
za to může výstup hory.
Konečně však na den klid,
můžeme se občerstvit.
V lese krásný domeček,
borůvek víc jak hrneček.
Další den snad půjde vlídně,
do Kremže a krásné Vídně.
Velín cítí pohodu,
tak proč nezničit náladu.
Na den nám vezmou mobily,
abychom šťastní nebyli.
I přes to si však poradíme,
zbytky jídla cestou sníme.
Z Kremže nás vzal hodný pán,
dar vzácný nám tím byl dán.
Vlak nám k Vídni zaplatil
a k tomu nám poradil.
Ve Vídni večer každý rád,
zvlášť když čeká kamarád.
Pohostinnost, vstřícnost jen,
Johannes mile překvapen.
Po sprše a posteli,
proč radost bychom neměli.
Snídaně úžasně nám chutná,
cesta vlakem vůbec nudná.
V plánu chůze po Vídni,
jen se dobře rozhlídni.
Checkpointů jedenáct už je,
k tomu žádné výdaje.
Proč bychom se tedy v plusu
neprojeli ve Flixbusu.
Plány v Praze už jsou jasné,
peněženky budou prázdné.
Vodní lyže a kasino
do Chomutova na přímo.
Čtyřicet výzev, to se stává,
že se Vám pak točí hlava.
Přes šedesát aut, málo spánku,
máme celkem na kahánku.
Ačkoli krásná zkušenost,
vážně dobrá, ale dost.
Lidé jsou v Evropě nějací,
většinou zlí, ale i dobráci.
Díky těm milým jsme přežili,
jídlo i peníze nabyli.
Nejen těm ať vděk náš patří,
organizátoři, ať se daří.
Jako tečka týmům velké thanks,
s láskou Vaši X-Plorers!