Úprk na dva stopy až do Ústí.
Bylo to náročné...
Naši zlatí Holanďané, kteří nás vezli z Ústí do Magdeburgu, nás nabrali sami od sebe i druhý den. Poté nás přiblížili z Magdeburgu do Hannoveru. Věnovali nám lepší spacák, koupili nám véču v mekáči a i s námi chtěli strávit večer nad pivkem, které jsme kvůli alpačí farmě, kterou jsme musely vidět, odmítly. Máme jejich adresu a kontakt a očekáváme jejich brzký výlet a přespání u nás na jihu Čech.
Dalším člověkem, který nám přirostl k srdci, je pár Danča a David, kteří nás u sebe ubytovali v Kodani a jsou stejně tak očekáváni u nás doma. Tentokrát uvaříme my jim!
Celý den strávený v Kodani stál vážně za to. Vlastně i celý víkend v Kodani by za to stál. Procouraly jsme se centrem s nádhernými monumenty, ale i "nezávislou" Christiánií, které si říká dánský Woodstock, kde si můžeš "legálně" vypěstovat a vykouřit zeleň. Po kilometrech procházení se jsme okupovaly byt české dvojice Danči a Davida, kteří nám nabídli kotel květákovky a my večeři doplnily o čupr lasagne, které jsme dojídaly na cestách ještě další 3 dny.
My se odteď necháváme přezdívat BusQUEENS! Protože triangl a pingpong skoro do rytmu prodává!
,,Chcete vědět víc o tom, co tu děláme?"
Random pán:,,Ne, jen kdy s tím kraválem skončíte, my spíme támhle nad vámi nahoře."
Tak jsme daly poslední tři písničky, za vydělaných v přepočtu 250 korun si koupily chleba a jely směr Götteborg.
Po výměně manželek následoval drastický rozchod, který našemu vztahu upřímně velice prospěl. Adéla procourala píď po pídi Oslo a Verča si užila svůj power nap snad v té nejhezčí knihovně.
Při rozchodu jsem se i omylem nachomítla k poklidné demonstraci před palácem, kterou jsem považovala za obyčejné zpívánky pro váženého krále. Po pár písničkách jsme všichni zdrhali před policií. Bylo to kouzelné.
Ta židle tam na nás normálně čekala! Při courání po Berlíně.
I přes Verči obrovskou dravost a soutěživost bohužel nedokázala pokořit šampiona. Možná to bude Adély dřívějším startem, možná neohrabaností, my ale závod hodnotíme velice úspěšně a doufáme, že si odneseme jen příjemné zážitky, namožené svaly a žádný svrab a neštovice.
Verča si šla dát šlofík, Adéla ještě v 9 hodin tvořila husťáckou výzbroj. V 10 večer se sebrala a šla vyzvat na souboj pár připitých týpků před hospodou. Adéla prohrála na plné čáře, ale jako cenu útěchy dostala dvě pivka a pokec s Berlíňany. Videodokumentace byla zaznamenána na Vasilův telefon, bohužel zatím nepřeposlána, protože se zřejmě hodně ožral a zhulil. Proto postujeme alespoň ukázku luxusních zbraní a štítů.