Ladíme! – Letní X-Challenge 2024

Že se potkáte až na startu? Pche! My budeme mít v čas startu mezi sebou ještě nějakých 8555 km 😅 Čtrnáctihodinový let z Bangkoku do Prahy naštěstí neplatí můj X-Challenge budget, ale univerzita, což každopádně znamená, že musíme začít akci o den pozdějš. A přitom bych tak krásně mohl při přestupu vybrat checkpoint v Istanbulu!

Moje první cesta vedla k tomu nejdůležitějšímu - vyzvednout zbytek týmu. ❤️🐥A povedlo se, sranda může začít!

Doháníme včerejšek!😂🌊🍻🔗

Lámali jsme si hlavu, jak udělat vodovzlet. Naštěstí ale kachnička ví.🐥

Sice jsem přiletěl do Prahy dneska ráno přes půl světa, ale pravá věda byla teprv vystopovat z Čerňáku 😅 Museli jsme nakonec oželet cestu červeným autem i vysněný přímý stop do Polska, ale povedlo se 💪

A vykoupat jsme se dneska zvládli hned třikrát!

Dorazit k vopádům až pozdě večer má svoje výhody 🤫

Jen kachnička se trochu styděla, tak jsme ji do toho nenutili 😇

Ráno jsem udělala naprosto školáckou chybu, když jsem se zeptala, jestli fakt budeme dělat tu blbost s během do kopce.🤦🏻‍♀️ Nu což, YES man den je YES man den...

Jelenia Góra
Z místa ve stínu nás vyhnalo celkem šest 💩 od holubů (pro každého tři, abychom se nehádali). Přesunuli jsme se proto o pár metrů a stupňů dál a cestou vyprali trička v kašně.
Vybuskovali jsme 58,15 zlotych, jednu studenou vodu a fotku!🎸🎶

Naše druhé hraní nemělo úspěch, zato po sbalení jsem obdrželi 15 zlotých od mrňousků. Peníze jsme vyměnili za zmrzliny a namlouváme si, že to o našich schopnostech nic nevypovídá 🤔.

Smysluplné NE jsme vyplýtvali hned ráno naprosto nesmysluplně, když jsme odmítli svezení asi 3 km, protože by nám bylo k ničemu. Zbytek dne se zdálo, že žádné velké stopovací vykony nepodáme a moc tomu nepřidala ani soukromá výzva - napište si na ceduli cokoliv, co nesouvisí se směrem. S kartonem hlásajícím "SMILE😃" jsme se jali stopovat a u toho s nadšením pozorovali, že některým projíždějící obličej opravdu ozdobil úsměv. Nakonec se štěstí usmálo i na nás, když nám zastavili dva sympaťáci s tím, že nás vezmou do Vratislavi. V průběhu jsme ale zjistili, že jedou až do Rzeszówa, takže jsme rádi změnili původní směr a vezli se až do cíle. Zdendovi se po cestě povedlo zajistit spaní přes Couchsurfing, takže jsme byli ušetřeni hledání vhodného spaní pod širákem v centru města. Nakonec jsme v našem last minute ubytování dostali od hostitelky i ideální last minute otázku a zcela dobrovolně kývli na účast v zítřejším běhu podél řeky. ✔️

"Cože, on je v Polsku ještě další checkpoint?", podivil jsem se, když mi Lenča ukázala modrý špendlík kdesi vpravo dole. Sice jsme původně mířili na severozápad, ale stop 550 kilometrů přímo na checkpoint se prostě neodmítá. A tak jsme zamířili do Rzeszówa - města kousek od východního cípu Slovenska.

Pětihodinovou cestu jsme využili na hledání hostitelů na couchsurfing. Dorazit jsme měli kolem desáté večer, takže jestli se dá něčemu říkat "last minute", tak tohle stopro splňovalo definici. Ale světe div se - ono to vyšlo! Eliza nás ubytovala v útulném pokojíku, ukázala sprchu a šla spát. Zůstali jsme jak opaření v tom nejlepším slova smyslu - už jsme skoro řešili, do jakého parku sebou kecneme.

Ráno jsme si šli s naší hostitelkou zaběhat na rzeszowský Park Run. 5 km pěšky na start, 5 km běhu v šíleném vedru podél řeky a 5 km zpátky. Ehm, díky, YES mane… Ale bylo to fajn a ta sprcha potom byla fakt mňamózní. Hostitelka nám nabízela, že můžeme zůstat ještě další den, ale protože jsme digitální detox stejně porušili už ranním budíkem a chtěli jsme se posunout, tak jsme si jen zlehka zabuskovali v centru města a vyrazili za vidinou menších veder "północnym" směrem.

True story.
…eh, true legend.
…well, a legend.

Ale i legendy se dají ztvárnit 😎

> Legenda vypráví, že Trakai se objevil kvůli ženským rozmarům. Manželka Kestutia, vévody z Trakai a Samogitie, Birute, byla nespokojená s tím, že ve Staré Trakai (asi 3 km od Trakai) je ve srovnání s jejím rodištěm Palanga velmi málo vody. V důsledku toho na konci 14. století začal Kestutis na poloostrově stavět nový hrad a kolem roku 1376 se tam přestěhoval.

https://parsifal.pixel-online.org/legend_view.php?id_legend=OQ==&ref=lithuania

Kibinai, kybyn, kibin, kybynlar, kibinas…? No prostě bylo to moc dobrý a ještě jsme to zapili místním pivem 😋

Když extrém znamená "extrémně roztomilý", aneb když vás zavřou s pidiaturní žehličkou ve školce 😍

Krásný středeční večer z lotyšského jihu Asie! ✌

Vlastně spíš Malá Pardubická... Nešlo nevyužít přiležitosti, když jsme měli k dispozici dřevěné koníky, překážky, minizávodníky a mrkvičku v batohu!🐴🥕

Příběhů o lidech, kteří stopaře zavezou kam chtějí, pozvou je na jídlo, nabídnou nocleh a spoustu dalšího, jsme slyšeli spousty. A všechny zněly fakt nepravděpodobně - dokud se to nestalo i nám 🙈

Kolem poledne jsme stopli litevský manželský pár, který si nás v podstatě adoptoval. Opravdu jsme se chvílemi cítili jako jejich přerostlé děti 😁 Začlo to tím, že nás pozvali ke svým rodičům v Kaunasu na kafe a zmrzku. Vyzvedli tam své dva kluky a do Vilniusu jsme pokračovali v šesti - menší z kluků se vezl na klíně. Po cestě nás vzali na checkpoint v Trakai, kde nás mimo jiné pozvali na místní specialitu kibin a místní piva. Nocleh nám, k našemu úžasu, zařídili v soukromé školce na okraji Vilniusu, kterou vlastnili. Půjčili nám matraci, polštáře i deku a nechali nás tam s tím, že nás další den zase vyzvednou.

Další den jsme se i s kachničkou seznámili s malými obyvateli školky. Asistovali jsme u přípravy snídaně a uspořádali pro děti Vel...mi malou Pardubickou. A tím stále příběh neskončil. Daine (manželka) s mladším Lukou nás hned dopoledne svezli k dalšímu checkpointu - středu Evropy u vesnice Purnuškés. Potom nás hodili zpátky do Vilniusu, kde nás provedli historickým centrem a k obědu nás pozvali na další dvě litevské speciality - šaltibarščiai a cepelíny. Na závěr nám ještě domluvili odvoz do Kaunasu a ubytování poblíž Klaipėdy.

Moc rádi jsme si s nimi vyměnili kontakty, nabídli obdobnou pomoc i v Česku a s velkou vděčností se vydali vstříc dalšímu checkpointu. ❤️

Zmrzlina a ledové latte - nestežujeme si🤭
Ani kachnička si s kupou kuskusu nestěžuje🐥

(celý jídelníček je na fotce)

Po krasojízdě přes litevské checkpointy jsme vyrazili zdolat i Klaipedu - tentokrát už bez pomoci naší litevské rodinky, se kterou jsme se rozloučili ve Vilniusu. Teda, ehm, aspoň bez přímé pomoci. Stihli nám totiž ještě domluvit odvoz do Kaunasu přes jejich kamaráda a přespání v kempu asi 15 km od Klaipedy 😆

Z Kaunasu do Klaipedy to ale bylo na nás. Stopli jsme si nakonec běloruského kamioňáka, který nám dvě hodiny v kuse na plné pecky pouštěl v kabině ruské disco. Jinak to ale byl sympaťák. Lenča si navíc jízdu na postýlce moc užila, zvlášť když se tam musela při průjezdu kontrolou na chvilku schovat celá.

Do domluveného kempu jsme dorazili až pozdě navečer. Paní, se kterou jsme komunikovali, už bohužel odjela, takže jsme si ní psali jen po zprávách. Dala nám ale instrukce a na všechna díky odpověděla "Není vůbec zač, jen si prosím zapamatujte Litvu jako přátelskou zemi." (což rozhodně uděláme ☺). Tak jsme si natáhli plachtu pod stromy a šli se vyspat před tím, než se vydáme pokořit další část tohoto checkpointu - městečko Nida na samém konci Kurské kosy (o které napíšeme zvlášť).

Jelikož jsme s cestou začali o den později, zdálo se, že si další "ztracený" den nemůžeme dovolit. Nakonec jsme si ho ale dovolili a bylo to bájo. 🥰

Ještě v Klaipėdě jsme si přivlastnili třetinu Dorinčiny party a společně s Evčou přepluli na začátek Kurské kosy. Na útulném plácku jsme opět otestovali své buskovací schopnosti a opět jsme nejvíce utržili, až když jsme hrát přestali - to už nemůže být náhoda. 🙃

Po tom, co nás vyměněná manželka opustila, jsme nakoupili mňaminky pro Pejska a Kočičku a pak se vydali k písečným dunám. Na písku jsme ochutnali specialitu místního supermarketu a bez krosen i bot si udělali procházku k místu, kde nás od Ruska dělil už jen kilometr.

Druhý den jsme po dlouhé době půl dne nemuseli nic moc a byla příjemná změna i trochu jen tak být. Našich 24 hodin uplynulo zrovna ve chvíli, když začínalo pršet a nám naštěstí zastavil starší pár, který nás dovezl až do vhodného stopovacího místa v Klaipėdě.

Vlastně jsme toho asi nachodili pěšky víc v Rzeszówě, ale v Nidě ta chůze byla mnohem příjemnější, zvlášť ta po jemném písku při západu slunce. No a především jsme tady poprvé zvládli čistě jen chodit 24 hodin v kuse ☺🚶

Tahle výzva je zrádná. Snažili jsme se o ni hned od začátku na každém delším stopu, ale vždycky se něco našlo:
"My už jsme kafe měli."
"My musíme hned vyrážet pryč."
Případně jsme byli nedopatřením nakonec na kafe pozvaní my 😁
Nakonec bylo potřeba trochu naléhat, ale bulharský řidič náklaďáku, který nás provezl bouřkou, si od nás jedno kafe koupit nechal. (Sice z automatu, ale aspoň z jednoho z těch lepších 🙃)

Konečně se naše Táboř trička stejné velikosti dočkala své velké slávy!

Celý den byl plný otázek "Nevíš, kde mám...?" a ten druhý kupodivu vždycky věděl. 🤔 Celkem nic nám nechybělo, jen mé vlasy se tešily na hřeben. A večer mě Zdenda dokonce nechal spát napravo - a to fakt hodně znamená. 😍

Pohledy se už projely z Nidy do Kaunasu. Snad se teď projedou i na správnou adresu. ✊️✉️

I do Pyšel míří jeden pozdrav. ✉️
(Pan Milan snad ocení, že jsem zvládla neopsat "Milé babičky a milí dědečkové" z předpřipraveného textu.🙈)

Doteď jsme si mysleli, že jde jen o vtipný taneček, ale vypadá to, že má magické vlastnosti 🤫 Myslíme si konkrétně, že jde o prastarý baltský tanec na přivolávání aut. Po pětihodinovém stopování na benzínkách poblíž Kaunasu nám hned po tomhle lehce zoufalém tanečku zastavili Lotyši, kteří nás vzali až za Varšavu. 💪

Kytaru jsme ladili jen chvilku, ale vyladit záběr na výšku, abychom se tam vešli a nepadal nám mobil ze stromu, byla pořádná challenge (👉 speciální poděkování Pachymu a všem těm instagramům 😁) 💙🎵

P.S. Kachnička ještě neumí číst (ani zpívat), takže nám pomáhá aspoň tím, že drží zobák 🐥

Příležitost nám dneska spadla přímo do klína. Poláci, které jsme si stopli, pracují pro neziskovku Caritas Polska (https://caritas.pl/), které přispívá dětem v oblastech postižených válkou jako je Ukrajina, Sýrie nebo pásmo Gazy. Poslali jsme jim proto rovnou z našeho budgetu 300 złotých 👐

S kytarou to bude brnkačka! 💪
...A byla by, kdybychom pokaždé nepromarnili příležitost.. ❌️
Buskingem se nám povedlo v součtu získat poměrně dost peněz, ale zároveň jsme zrovna v dny, kdy jsme buskovali, byli na štíru se zásobami a potřebovali nakoupit.
Nejvíce jsme si věřili v Nidě, kde jsme ještě opravdu v plusu byli. Večer jsme se však kvůli záseku v Kaunasu a s předpovědí propršené noci rozhodli bodíky za výzvu vyměnit za střechu nad hlavou.

Dobré věci si pro sebe říkáme oba pravidelně, ale říkat je tentokrát nahlas i tomu druhému byla příjemná změna.
Většinou jsme se shodli, že dobré bylo za ten den v podstatě všechno, takže jsme pokaždé jednoduše našli více než tři! ❤️‍🩹

Deník Dopodrobna Dopsán Do Devatého Dne💪

Zaváhali jsme jen jednou (a stihli všechno doplnit další den), jinak jsme si poctivě dávali várku lehsedů hned po snídani.

Kachnička se většinou tvářila, že se jí to netýká, takže za nás výzvu úspěšně splnili dva členové týmu ze tří 🐥

Přes dvacet fotek doplněno, tři chybějící místa přidána.

P. S. Benzínka s kupou přístřešků bez fotek je zlatý důl.😄

Celkem jsme si hraním na španělku (převážně náhodných českých písniček) vybuskovali:
- 58.15 zl
- 15 zl
- 29.60 eur
- 18.40 eur
-------
Což po přepočtu vychází na krásných 1632 Kč! 😎

I dnes se ještě daří plnit výzvy!
Páru, který nás vzal do Drážďan, se Zdenda zeptal, jestli můžeme i my na oplátku udělat něco pro ně. "No, kdybyste měli nějakou dobrůtku... Mám rád sladké."
Tak dvě tyčinky pokračují směrem na Mnichov.
A poslední baští kachnička.😋

Jsme na cestě do Pirny! Dorazíme tam ale až krátce po jedenácté, tak přikládáme aspoň záběr z drážďanského S-Bahnu 😁

A pak už plnou parou na Chomutov! 🚀💙