Balkan riders – Letní X-Challenge 2024

Jedeme směr Tábor, hurá!

U Kaplice nás nabrali kluci Martin a Tobiáš. Chtěli jsme do Lince, ale zjišťujeme, že máme pár společných cílů. Jsou to drahoušci a koupili nám jídlo. Nejhezčí narozeninový dárek!

Konečně taky nějaký checkpoint

Ranní probuzení kdesi u Mariboru.

Ranní osvěženi v krásné pískovně. Kluci řidiči šli samozřejmě taky.

Naši kluci nás vyhodili v centru města, kde jsme se prvního místního zeptali, jestli lze někde potkat člena kapely. Okamžitě nás odkázali do místní hospody, kam prý chodí pravidelně na pivo. Když majitel zjistil, že jsme Češi, okamžitě zvedl telefon a začal volat a že máme 20 minut počkat. Dostali jsme limču na účet podniku a po chvíli opravdu přišel zpěvák kapely. Bohužel si s námi odmítl zazpívat, ale fotka prošla. Strávili jsme spolu s ním s jeho ženou velmi příjemné 2 hodiny. Pozval nás na jídlo a pití, věnoval nám cd, odvezl nás na benzínu blíže Zagrebu a slíbil, že pokud v září dorazíme na jeho koncert v ČR, vezme nás do zákulisí a na pódium. Protože šílenější příběh, než je ten náš stopovací, prý nikdy neslyšel.

Se Svitlanou, která si kvůli nám zajela z cesty a veze nás až do Mostaru.

Tak jsme po náročném stopování ve vedru dorazili do Mostaru. Tentokrát nás vzal táta se synem takovým starým autem, takže to byla opravdu jízda 😄. V Mostaru jsme sice neskákali atletické kousky do vody, ale naopak jsme byli diváci jednoho skoku ze samotného mostu 😃

Při druhé návštěvě Medugorje jsme znovu narazili na pár, kterým nám držel palce při stopování do Mostaru a dal nám 2 růžence. Z přátelského pozdravu se stal rozhovor o víře, snaha o pochopení našeho ateismu vs. jejich pro nás fanatismu. Nakonec z toho byl příjemný rozhovor a ještě zajímavější životní příběh. Před 9 lety totiž všeho zanechali a opustili život ve Francii, protože je zdejší Panna Marie intenzivně volala. Od té doby zde žijí, šíří víru a neví, kdy se vrátí zpět domů. Jako poděkování nám vtiskli plnou dlaň růženců, které máme v dobré víře rozdat a budou se za nás modlit, ať se nám na téhle cestě daří.

V BaH jsme se zasekli o jednu noc déle, než bylo v plánu, protože nás nikdo nechtěl vzít přes hranice. Po snídani jsme začali v Medugorji, významném poutním místě, obcházet zaparkovaná auta, zda náhodou někdo nejede do Chorvatska. Na chodníku nás pak odchytil zvláštní týpek, že jede do městečka, které je jen 5 km od hranic, tam že někoho chytneme spíš. Nakonec byl moc fajn, anglicko- německo-chorvatsko-rukonoho kombinací jsme se snažili komunikovat, až nám u benzínky poděkoval za společnost, popřál šťastnou cestu a vtiskl 40€ se slovy, ať si koupíme něco k pití na oslavu přejezdu hranic.

Prohlídku Zadaru poslepu jsme si moc užili 😁

Chlapci nás vezli hned první den z Čech až do Chorvatska. Vyměnili jsme si kontakty a vydali se každý vlastní cestou. Ale za pár dní jsme se znovu potkali v Pakoštane. Psali jsme si, jak se komu daří a zjistili, že náhodou budeme ve stejném městečku ve stejnou dobu. Prohlídli jsme si Zadar (jak kdo 😁), přečkali spolu brutální noční bouřku v autě na benzíně, navštívili společně Plitvičky a pokračujeme do Záhřebu. Ještě si domlouváme sraz v Čechách.