Kdo přežije, vyhraje – Letní X-Challenge 2024

Náš největší první krok byl takový, že jsme se asi po 2 a něco hodinách co jsem byly uvězněni na benzínové stanici jsme se dostali konečně z Prahy ven. Bylo to šílený nikdo nám nechtěl zastavit a tak jsme to nevzdavali a pokračovali dále a pak se to nakonec povedlo. Tak jsme se vídali o kus dál.

Když jsme se konečně po třech různých stopech dostali do Olbramovic, tak jsme stáli zhruba hodinu na autobusové zastávce. Když pořád nikdo nezastavoval, tak jsme se rozhodli, že se půjdeme vykoupat do rybníka vzdáleného dle google map 500m. Když jsem se tam tedy konečně po kilometru a půl chůze dostali, zjistili jsme, že je rybník vypuštěný a je v něm vody po kolena😃 To nám ale nezabránilo výzvu splnit💪🏻

Poloha České Budějovice

Sedíme si takhle na párkovišti s jedním skvělým kamioňákem našeho věku a povídáme mu ,,Hele, co si udělat brnění z kartonů a udělat bitvu?". Neměli jsme papírové trubky, takže jsme si vyrobili kartonové meče a brnění a začali jsme s naší velkolepou bitvou. Nevím, jestli parkoviště zrovna v Rakousku je na to úplně ideální místo, ale nezavřeli nás ani do basy, ani do blázince 😁
Splnili jsme tím zároveň i výzvu Nafoukni svůj tým💪🏻

Z ČB do Linzu jsme stopli super kamioňáka v našem věku a nakonec jsme s ním skončili i na parkovišti za Linzem a přespali u něj v návěsu. Do noco jsme si fikozoficky povídali o našich životech a tak jsme tedy alespoň na den rozšířili náš tým. Rovnou jsme si s ním splnili i výzvu Papírová bitva.

Kvůli nemoci už id prvního jsme nahoru ani nezkoušeli vylézt, ale alespoň jsme se na Triglav podívali, když už nic 😃

Hned druhý den jsme si stopli úžasného kamioňáka. Na chvíli jsme rozšířili náš tým, splnili spolu výzvu a vzali si na sebe kontakt. Když jsme teď přijeli do ČR o tři dny dříve, tak jsme se domluvili a nyní s ním opět jezdíme po cestách. Večer do pořádná grilovačka a české pivko jistí 😉 A určitě se nevidíme naposledy 😁

Dobroděje plníme v podstatě každý den, jen ne ve formě výzvy, ale úplně běžně. Od pohledání věcí a dítěte svobodné matce v obchodním centru, přes vyhledání spoje zoufalé paní na nádraží až po půjčení hotovosti lidem, které jsme si stopli.

Ve Slovinsku jsme zůstali skoro dva dny v Bovci, kde jsme vyzkoušeli poprvé životě kanyoning (wow, to byla jízda!), prošli jsme si okolí, celé malebné město, poslali pohledy, najedli se a celý den si oddechli.

Ze Slovinska jsme se svezli s českým manželským párem už ve středu a tak jsme se ještě vydali po checkpointech v ČR. Vzhledem k tomu, že nás vyhodili v Českých Budějovicích, Třeboňské rybníky byly jasná volba.

Při přespání ve Spittalu an der Drau jsme uvařili za přespání Ukrajince žijící v Čechách, ale momentálně vlastně v Rakousku 😃, typické české karbanátky s pevnými brambory.

Výzvu laskavost za laskavost plníme opět celou dobu 😃
Naše největší laskavost za laskavost byla, když jsme si stopli český manželský pár, který zrovna náhodou potřeboval ještě alespoň jednoho člověka, který s nimi půjde na kanyoning a splní jim tím životní sen a za to nás potom vzali ze Slovinska až domů do Čech.
Další taková situace byla například, když jsme naší hostitelce za přespání uvařili, vyprali a uklidili.
Taky jsme kamioňákovi, co nás vezl celý den a nechal nás přespat v přívěsu koupili a uvařili klobásky na naší polní kuchyni, skládající se z ešusu, vařiče a perlivé vody 😃Pivko samozřejmě nesmělo chybět.

Když jsme byli na posledním checkpointu v Třeboni, museli jsme rozhodně zkusit jejich místní Třeboňské pivo🍻

Není nad to si užít pivečko proud u krásného jezírka kde život teče proudem sám o sobě tak jsme neváhali a pro této příležitosti jsme si to užili plnými doušky

Každý den jsem si tři dobré věci zapisovala zároveň do deníčku, co jsme dostali na začátku.
Za mě je to super návyk, obvykle ho dělám každý den před spaním. Pomáhá to člověku být vděčný za ty dary, co přichází

Včera jsme se ocitli na severní Moravě, kde jsme popili pár skleniček vína a s místními se pobavili o všem možném. Neshodli jsme se ve spoustě záležitostech jako je např politika, či vliv stříleček na dnešní mládež. Vždy jsme zkoušeli hodinu diskutovat a když jsme zjistili, že druhou stranu nepřesvědčíme, změnili jsme téma.

Ve Slovinsku, kde jsme strávili celé dva dny v kuse jsme měli dost času být o samotě. Jeden tedy vždycky hlídal věci, druhý se šel projít. Tuto praktiku jsme také praktikovali téměř každý den, jen na kratší období