Slávistky – Letní X-Challenge 2024

Poslední kus proudu jsme si týmově vychutnaly za pozorování červánek na benzince nedaleko Lipska. Zbylé jsme cestou udály autům, která nám stopla díky ceduli: FREE CZECH BEER.

Tuto výzvu se nám podařilo splnit díky autu z Bulharska, mířícího na Ústí-Bukov, za což mu patří naše obrovské díky!

FunFact: Tímto jsme tak navíc odSTOPOVALY naši stopovací kariÉRU!

Pospojovaly jsme lidskou stonožku z asi 103 lidí!

Dosáhly jsme prvního checkpointu a rovnou jsme tam splnily výzvu na Adama a Evu lehce po západu sluníčka, voda byla příjemná, teplejší jak vzduch. Výzvu jsme splnily společně s týmem V životě jsme se neviděli. Při koupačce byl na pobřeží ještě jeden pár a pán právě točil videjko, takže se možná naše pozadí dostanou i někam dál.:D

První checkpoint juchů! Dojely jsme k Møns Klint trošku hladové, protože jsme celý den nic nejedly, ale natrefily jsme tam na běžecký závod, který končil a pomohly jsme tak se sklízením. Za odměnu jsme dostaly bagetky a zbytky ze závodu. Poté jsme sešly dolu k moři, kde jsme se setkali s dalším týmem V životě jsme se neviděli a společně jsme strávili noc pod hvězdičkami, kterými jsme se kochali při usínání.

Na jedné benzince na směr Møns Klint jsme potkali kluky z australské kapely. Proč tedy hned nepozvat jednoho z nich na pivo? Že nás za odměnu nás o trochu přiblíží k naší cílové destinaci? Juchů!

V IKEA Muzeum ve švédském městečku Älmhult jsme v rámci zabránění vyhazování jídla dostaly v IKEA restauraci zadarmo 2 wrapy. Jelikož je ale rozdávání zbyléjo jídla v rozporu s firemními pravidly, slíbily jsme to nikam nepublikovat. Namísto fotky wrapů přikládáme foto před Muzeum, do kterého nás pán z pokladny podobně, velmi velkoryse, pustil bez placení. Tímto mu ještě jednou moc děkujeme!

KONEČNĚ (6. den!) jsme měly příležitost pozvat některého z našich řidičů na kafe! Capuccino za 30 švédských korun tak mohlo zpříjemnit den jednomu milému Litevci.

Proč si nejít zažehlit do nejluxusnějšího hotelu v okolí?

Všechna odmítnutí přijímáme statečně a šířící naši pozitivní energii široko daleko. Dokonce nám vysloužila i 20 kousků lahodného sushi od paní na fotografii. Díky moc! :)

Tady snad není co dodávat, Standa Řezáč je prostě nej!

Nejlepší na plnění této challenge v jedné realitní kanceláři v městečku Maribo bylo to, že to pánovi, co tam pracoval, nepřišlo vůbec ničím zvláštní a jen si tak pracoval dál, jako by se nechumelilo.

Navštívily jsme místo, odkud pochází IKEA a dokonce se byly podívat i do muzea IKEI (masové kuličky jsme si tam ale nedaly)

Podařilo se nám úplně náhodou splnit výzvu “old’s cool”, což je seznámení s nějakým seniorem, který má fakt skvělou historku, nějaké dobrodružství třeba o cestování, kterou s námi sdílí nebo se s ním prostě pobavit. Výzvu jsme splnili společně s dalším týmem V životě jsme se neviděli, jelikož jsme byli zrovna společně v kebab baru, kde jsme se snažili odpracovat si kebab, když tam přišel starší pán, tak kolem osmdesáti, jako zákazník a slyšel, že jsme z České republiky, hned nás pozdravil „čau” a dali jsme se do řeči. Pán říkal, že v Česku studoval rok a že trochu rozumí, ale neumí mluvit. V Česku byl někdy v 68. roce, když mu bylo asi 20 let. Ptal se nás, co my děláme a my jsme říkali, že stopujeme a on na nás: „no počkejte, to jako to s tím prstem? to byly moje časy! jo to se dělá ještě teď?” a překvapivě a nevěřícně kroutil hlavou a valil oči. Začal nám pak vyprávět o tom, že vlastně dostopoval z Francie až do Indie a trvalo mu to asi rok a půl. Bylo to velmi zajímavé a příjemný pokec, jen fotku jsme si bohužel neudělali:(. Byl to ale velmi cool děda a jeho vnuk je prej známý tanečník!

Měli jsme poškádlit merunu, tak proč se rovnou nepřidat na fotbalový trénink? V městečku Halmstad ve Švédsku jsme byly vysazeny na benzině a zahlédly jsme asi 6 fotbalových hřišť vedle sebe s různými týmy, takže plán byl jasný! Přidaly jsme se do tréninku k dětem a zahráli si match děcka vs my a trenéři, kteří byli moc milí. Nejprve si z nás udělali srandu a když na tričkách viděli nápis DHC Slavia Praha, trenér vyřkl: „Slavia Prague, I quit!”, už si mysleli, že jsme profesionální fotbalistky:D. Trochu jsme si mákly, ale děcka měla převahu a prohráli jsme 0:1, to ale na procesu nic nemění, protože k tomu byl ještě pozitivní den a my si to užívaly, děckám jsme pogratulovaly a vysekly jim poklonu.

Chtěly jsme se ozvat našemu novému kámošovi Dánovi Henkovi, který nám na našich cestách velmi pomohl, a tak jsme mu poslaly pohled. Nechybělo ani pozvání do Prahy.

Tahle výzva se nám velmi líbila a když jsme konečně měly o čem psát, tak již nebylo na co váhat.

Čirou náhodou jsme se ocitly na malé skromné veselce v Lübecku při přípitku v roztomilé kavárně. Daly jsme se do řeči s nevěstou, poblahopřály jí a udělaly společné selfie.

Panu Milanovi jsme napsaly a sdílely s ním naše příběhy z kamionů.

Na zpívání bohužel nedošlo.

Na checkpointu Mons Klint jsme se setkali s týmem V životě jsme se neviděli, s kterým jsme strávili následující 2 dny a v rámci toho jsme se na stop rozdělili a vyměnili si manželky. Kája jela s Aničkou a Kačka s Filipem. První výměna byla velice krátká, jelikož Fíla s Kačkou následně chytili dodávku pro 4, takže jsme se poté zase setkali, ale večer chytali další auta a to už jsme jeli po dvou déle. Bylo to super.

Korvstroganoff, aneb švédská verze stroganoffu, kde je maso nahrazeno salámem podobným masu z levné sekané. Chuťově poněkud zvláštní, nám to však ten den víc než bodlo.

Výměna oblečení i všech věcí s druhým parťákem se nám podařilo splnit. Nejtěžší byly asi boty - velikosti 39 a 41, ale také jsme to zvládly!

Tato výzva nám dala pořádně zabrat, ale daly jsme to! První pokus trochu nevyšel, strmé dlouhé schody u Mons Klint byly smrtelné, tak jsme si to zopakovaly cestou na Milešovku a tentokrát jsme to doběhly!

Se zpěvákem z Austrálie jsme vyměnily náramek za jablíčko.

Je to tam, pravidelně tak ve 23 hod jsme si na sklapovačky vzpomněly, ale poctivě dodělaly každý den.

Cestou na Milešovku jsme v chatkové osadě v Opárně potkaly teenagery, s kterými jsme si zahrály závod ve střihané. Závod skončil remízou!

V krásné vesničce Libochovany jsme pro místní děti uspořádaly závod hobbyhorsingu a účastníky odměnily mrkvičkou, kterou jsme dostaly od suprového řidiče z Itálie.

Jedna poprvé v životě, druhá za tento rok již podruhé, vyškrábaly jsme se na Milešovku (837m) a zdoláním nejvyšší hory Českého středohoří jsme tak splnily výzvu horolezce.

Desátý den jsme se rozhodly pojmou formou jen pěšky (výborný nápad ve 30 stupních), a hned jsme vyrazily na celodeňák, ovšem až po spánku do 11 hodin. Cíl 50km jsme sice nesplnily, ale 30km se nám podařilo.

3. checkpoint juchů!:D Zdolaly jsme největrnější horu v Česku a během toho si daly i výběh se 100m převýšením.

Ve staročeské hospodě na severu Čech se nám (po pár pivech🍻) podařilo roztančit seniora Pepu.

Na dánském běžeckém závodě u Møns Klint se (k našemu štěstí) neukázali domluvení dobrovolníci. Proč je tedy nenahradit z vlastních řad a nepomoct organizátorům sklidit vše po závodu, rozebrat lavice, stoly, stany, bannery, posbírat odpadky atd.

Táta vždycky říkal: "Děvče, žádný strachy,
mámám muselo se trochu vzdorovat."
A tak my slávistky nevzaly si žádný prachy
a na X-Challenge jely stopovat.

Startovaly jsme z Klíčan z Prahy,
Bulhaři s děsivou dodávkou nás vzaly.
První den Ústí, Drážďany, Lipsko,
policajti na nás přišli, když slunce vyšlo.

Mezi bezďákem a cestovatelem je tenká hranice.
Nejlepší spot na stop je stejně dálnice.
Na tento život si rychle zvykneš,
a mýt se každej den brzo odvykneš.

Lidi po celým světě skvělí jsou,
jídlem výborným nás pohostěj.
Sushi, kebab, brunch, káves jsme měly,
o tom jsme si doma ani nesnily.

Párkrát jsme do ruky vzaly i mop.
Házenkář Henk byl top strop stop.
V Kollundu sekačka sežrala karimatku,
Káji táta: "Vole, mohla ti sežrat i ruku."

Německo, Dánsko, Švédsko, Česko,
Odense bylo asi nejhezčí město.
Vápencové útesy Møns Klint nás okouzlily,
potkaly jsme tam... V životě jsme se neviděli.

Pan Němec Jens vzal nás do Älmhultu,
staříček, co byl v Česku, vytáhnul lupu.
"The thing with the finger?" divil se,
v Lübecku měly jsme postel jak letiště.

Malmö, Helsingborg, Gothenburg,
v Maribu byl náš stan z deště durch.
Trajektem z Rødby na Puttgarden,
"Who are you?" Die Leute immer fragen.

S lidičkama jsme v autě pokecaly.
Merunu jsme s dětma poškrábaly.
Trenéři křičeli: "Slavia Praha? We quit,"
z naší cesty se jednou stane hit.

Musíte se tvářit, že to běžně děláte,
jinak to prostě nedáte.
"Stay positive" je hlavní moudro,
a na této planetě prostě konat dobro.

Nejlepší místo na podání přednášky z našich cest? Vesnická hospoda v pátek večer. A tak jsme šly.

Poté, co si s námi celý den nikdo nechtěl zatančit Skibidi, jsme se musely tohoto úkolu (za pět minut půlnoc) chopit samy.

Ještě před tím, než se z toho stala oficiální výzva, jsme plánovaly zbytek našeho budgetu poslat organizaci UA SUPPORT GROUP, která spolupracuje se sirotčincem dětí z Ukrajiny. O této organizaci nám vyprávěl řidič Bellator z Dánska, který pravidelně jezdí na Ukrajinu v rámci misí a úzce spolupracuje se zmiňovaným sirotčincem. Tento pán nám byl obrovskou inspirací a rádi bychom se (nejen jemu) za jeho jízdu odvděčily.