All or nothing – Letní X-Challenge 2024

Neuvěřitelný vpád do Linz za bleskobytí! Jak krásný kontrast pohodovému popovezení linkovým busem z Chodova, dvěma extrémně pohodlnými jízdamo obytňáky, jejichž posádky nás vybavily zásobami na večer. Potom pár aut polem nepolem a nakonec jsme ukecali finančního ředitele s paní na výletě do Slovinska až do Linze. V Linzi jsme potkali další dva týmy, prohodili vlídné slovo a vyrazili na lov. Šarmem nám vlastním jsme urvali spaní v garáži. Ráno nás velikánský sympaťák otevírající kavárnu pozval na snídani. Laskavost jsme kontrovali uvedením předzahrádky do stavu připravenosti a vyrazili na další dobrodružství směr.. Kdo ví

15.8 Jen RŮŽOVÁ to může být
All or nothing
2024-08-15 19:35:25

Spacák a stan nemaje, plní naivity a neposkvrněných očekávání na sebe šplícháme voňavku a oděni v bavlněnou košili vyrážíme do centra Linz zkoušet štěstí se spaním u někoho doma. Se dvěma skupinami holek pendlujícími mezi bary sice laškovně hovoříme pár minut, ale nakonec je z toho ne. Kluci nezlobte se, ale cizí domů vzít nemůžeme.

Cestou do plážového baru, kde doufáme ve větší odvahu vybičovanou alkoholem slyšíme angličtinu. Okamžitě se chápeme příležitosti, doufaje, že jsou dvě sympaťačky na Erasmus, což v lidech obecně probouzí větší svobodu ducha.

A zase ne. Stejný argument. Kluci, nejde to, jste cizí, neznáme vás. No jo, jenže už je po deváté a pokud tohle neklapne, smrdí to lavičkou v parku. A v této chvíli poslední naděje se v nás budí konsoirátoři a noříme se do jádra pudla a vedeme asi dvacet minut dlouhý rozhovor o tom, co vlastně holky vede k tomu říct ne. Probíráme důvěru, pocit bezpečí, politickou, ekonomickou i sociokulturní stránku věci a když nakonec tasíme největší eso - vyšší principy mravní - hráz se prolamuje a jedna ze slečen se uvoluje nás vzít do garáže.

Krásný kompromis mezi tím, že snažíme předat náš pohled na svět, se kterým jdeme do soutěže, že je potřeba zdravá důvěra v ostatní a naopak zcela jistě odvodněnou opatrnstí.

No, princezna na hrášku by k tomu asi řekla svoje, ale pro nás je tvrdá betonová podlaha vystlaná pocitem, že jsme někoho dokázali přesvědčit, že má smysl důvěřovat dvěma úplně cizím klukům, prostě jenom proto, že je to správný a že je fajn zkusit někomu dát šanci.

Když na pumpě za Linzem postáváme už hodinu, mírně nám tuhnou úsměvy. Náladu drží na stále příznivé úrovni jen to, že se nám lišáckýmj úsměvy a otřesnou němčinou povedlo od personálu pumpy vymámit koblihy ze včerejška.

Hle, polská SPZ, to bude určitě delší výlet! Včera nabitá stopovací zkušenost nám velí vrhnout se do akce. Kiril hbitě přepadává vystoupivšího třicátníka. Sympatický chlapík se mírně ošvívá, ale nakonec slibuje, že se zeptá holek, se kterými jede.

Nač čekat, rádi komukoliv ušetříme práci. Když řidič platí u pokladny, samý úsměv už vysvetlujeme holkám, o co tady běží. Než se kapitán posádky vrací, je rozhodnuto, cestou do Itálie nás můžou vzít až do Innsbrusku.

No a nezaslouží si taková štreka nejlépe hodnocenou kavárnu v Innsbrusku? My si to teda myslíme. Účet 26€ posílá do kopru naši dosud vzornou rozpočtovou kázeň, pod jejíž taktovkou jsme pustili doposud toliko 2€. Zatlačujeme slzu, ale celkově jsou pocity značné pozitivní. Extrémně milý výletníci z Polska říkají, že nemohli přát lepší star dovolené.

Zdálo se být lehké, ale nebylo. U Jirky v práci se domákli, že je pro dnešní den yes man a nedali mu to lehce 😀
Klikoval, posílala pohledy...

Náš běžny způsob obživy. Kontejnery funguji blbě, tak chodime většinou přes "recepci". Naprimo si řekneme o jídlo co se bude vyhazovat. Dnes v Lichtenštejnsku super úlovky od salátů přes dortík po bolonske těstoviny...

Lichtenštejnsko je vesnice. Proove me wrong.
Ale jinak hezký výlet. Zkoušeli jsme si domluvit rozhovor s princem, ale prý je busy. Nechápu 😀
Takže jsme vyzpovidali paní v administraci a slečnu z kavárny. Obě byly spokojeny a neměly výhrad...
...asi to princ drží pevnou rukou 😀

Při stopovani v Kostnici jsme potkali nejvíc nejlepší paní. Půjčila nam kytaru na busking, nakrmila, vzala vykoupat a nabídla přespání.
5 hvězdiček!
A naučili jsme se i německou hlášku!

Slunce je modrý a zlatý, bílá je sluneční záře. Tak nějak to vypadalo, když nás postarší sympatický pár vysazuje co by kamenem dohodil od Bodansee.

Už potřetí se chystám nadepsat Kreutzlingen, název tak dlouhý, že zatím pokaždé, než jsme ho stihl dopsat Kiril někoho stopuje.

Dneka se prostě daří. U písmene L na mě Kiril volá, že máme odvoz. A tentokrát konečně až Kostnice.

Nasedáme do auta k Ivone, od pohledu symoaťačce, která se omluvám, že si po cestě musí něco vyřídit, ale že nás potom klidně vezme. Jaké je naše překvapení, že "něco vyřídit" znamená jít si udělat pár temp do jezera. Samozřejmě se taky prodáváme.

Z Ivon se klube studovaná mistryně hry na flétnu na cestě do hudební školy v Kostnici. Mimo mistryni hry na flétnu je Ivone zatím nejsrdečnější člověk z X challange, a tak neváhá ani vteřinu, když se jí ptáme, jeslti by náhodu nemohla sehnat kytaru. Jakmile bude mít hotové lekce, máme se stavit, majitel školy má katyru na poučení.

Po návštěvě všech možných míst správy spojených s Janem husem vyzvedáváme kytaru a vyrážíme společně s Ivone do přístavu. Na totálně špatným místě rozeznívám struny a vydělávám dechberoucí 2€ a tři plátky pizzy.

Nenecháváme se nicméně odradit a zkoušíme teď už o odst lepší spot. Hodina hraní s naprosto epickým výhledem na obří mraky nad Bodansee nakonec vynáší 15€ a 5 centů, velkou srandu a epickou nálož bodů

No comment 😀 viz foto

Viz komentář k buskingu. Na půjčení kol jsme utratili 10 eur. Na buskingu vydali 15. Dneska jasně v zelených 😀

Ubytovala nás moc milá slečna. Takže jsme se chtěli odvdecit. Ale...
Obchody zavrene a ona měla ze zásob pouze chleba, máslo a vajíčka.
Takže Česká vehlasna specialita "chleba ve vajíčku" byla jasná a jediná volba!

Draha auta, ještě dražší ženy a ještě ještě dražší lodě a my s naším 100 eurovym budgetem 😀

Naše výměna manželek proběhla v Janově. Naučili jsme holky dobývat jídlo. Nyní již nikdy nebudou hladovět.

Dej člověku rybu – nasytíš ho na jeden den, nauč ho chytat ryby – nasytíš jej na celý život.

Zahráli jsme si fotbal v turistickém centru Janova. Doufáme, že až mladej vyroste a stane se světovou jedničkou, bude si stále pamatovat jak to začalo.

Ne všichni popeláři mají velká drahá auta. V Janově jedou minimalismus!

Řekli jste přednášku? Tak rovnou mezinárodní a s překladatelem. Idea cestování autostopem prodána. Příští ročník čekejte příliv španělských důchodců.

Jirka celý den jen jablka. Já koláče a koblihy. Navecer ještě trochu květáku a kuřecího.
Dali jsme navíc v kombinaci se dnem bez plastů. Tak docela výzva.

Den bez plastu v kombinaci s pejskem a kočičkou docela výzva. Jablka se bez plastu kupují běžně, ale u koláčů nesenych v ruce k pokladně se paní divila.

Ve videu je všem netřeba komentáře 😀

Zůstali jsme celý den v Nice.
Prodávali jsme colu. Ztráta 8.64 eur
Jirka buskoval, zisk 1.5 eur
Splnili jsme nějaké challenge a užili si den.

Výzva k boji přijata.

Chtěli jsme papírovou bitvu. Zjistili jsme však, že Old's cool.

Prostřednictvím Rádia Blaník posíláme všem týmům pozdravy a přejeme šťastný návrat domů!

Vezl nás přímý příbuzný Džachara Dudajeva. Tohoto pána:
https://cs.m.wikipedia.org/wiki/D%C5%BEochar_Dudajev

Dostal politický azyl v jedné západní zemi EU.

V tomto módu fungujeme na cestě běžně. Dnes jsme se o to víc posnazili. Dva Čečenci kteří nás vezli budou na dva ufony vzpomínat ještě dlouho 😀

Spát odděleně je vrchol sólismu. Dosáhli jsme vrcholu!

Zimní boby v létě? Se správným vybavením hravě.

Pohled pro babičky a dědečky odeslán. Věřme, že česká pošta doručí

Pohled pro Milana jak jinak než z Milána 😀

Směr výpadovka z Lionu ještě pošilháváme po nějaké té výzvě, co vy se dala splnit. Přirozená volba padá na salon krásy, když se nad každou desátou výlohou točí poznávací znamení holičského řemesla.

Jelikož se jedná o potencialně riskantní úkol, domlouváme se na férovém řešení, že nejenom účes, ale i nešťastníka v křesle vybere barber.

K mé mrztutosti padá volba na mě. Barber bohužel umí natolik dobře anglicky, aby pochopil přesně, o co jde a hodlá si to užít.

Zavírám oči a modlím se.

Když cítím holící strojek a břitvu na temeni hlavy a slyším Kirilův smích, trochu mi zatrne. No co, hra je hra.

Když padne řeč na to, že jsem právník a v pondělí jdu do práce, mírně trne zase barverovi a říká, že to ještě trochu zpraví.

Tak jako tak odcházím s šachovnicí na hlavě a blesky na temeni.

Upřímně mě trochu mrzí, že když říkám, co jsme dlužní, říká si holič o 35€, což je cena výrazně nad standardní sazbu.

Nečekané přání slečny. "Vždycky jsem chtěla někoho vzít stopem."
Tak co? Myslíte, že jsme ji toto přání mohli odepřít?😀

Co k tomuto úkolů říct. Kontakty rozdáváme vpravo vlevo a věříme, že se spoustou skvělých lidí, které na cestě potkáváme se nevidíme naposledy, ale jedena skvělá duše nám z této neuvěřitelné palety prostě vyvstává a nejde jinak než ji korunovat Defibrilátorem.

Detail tohoto okamžiku si chci nechat pro sebe, tak se snad nebudete zlobit, když jméno a místo vynechám.

Jakkoliv ani v nejmenším nepochybuji o morální integritě této osůbky a jedná se tedy o čistě o platonikcou záležitost, po společe stráveném odpoledni naprostého souznění a skvělé zábavy si nemůžu než povudechnout, že jindy a jinde by takovéto soužití mohlo být přesně to, co by si člověk mohl jen ve vztahové rovině přát.

Další den ještě vyměňujeme vzájemné komplimenty a nezbývá, než doufar v setkání někdy v budoucnu.

Proud bez napětí kde jinde než po 10km cestě rovnou pod dráty vysokého napětí.

Na tuhle výzvu jako bychom čekali. Stejná ponča, stejne košile, stejne boty...
Věci jsme si vyměnili, ale změna téměř žádná.

Kiril potřebuje vyřešit pár mailů a hovorů domů. Shazujeme v náměstí v Janově batohy u Kašny, Kiril vytahuje tablet, já vytahuji Letní X challange Passport a přemýšlím, coby.

Kdo ví, třeba na mě promlouvá duch Kryštofa Kolumba, který vyrůstal o pár ulic dál, a oko mi padá na Směnný obchod.

Vytahuji mušličky (dříve využívané jako platidlo) od Bodansee a vyrážím na lov. Brousím si zuby na ostatní batůžkáře, kteří věřím, že budou mít jednak nabitou bagáž cizokrajným zbožím, jednak budou vybavení angličtinou.

Zmatený výraz skupinky místňáků, z nějakého důvodu pověšené batohy, brzy střídá chladný obchodní duch. Jinka si nedokážu vysvětlit, že za mušličku s příběhem dostávám lepík místního fotbalového manšaftu, kterou obratem lepím na památku do deníčku.

No, i Kolumbus beztak začínal na místním rybníku.

Jak už tomu tak bývá, není každý den posvícení. A právě to sem nám trochu děje za Linzem, kde je fakt tragický stop z města směr Vaduz.

Ani sem raději nepíšu jak, ale prostě se dostáváme na benzínku asi 10 km za městem. Vyhlídka na stop je všelijaká, pozdní odpoledne a malý provoz na benzínce v protisměru smrdí tím, že tady chvíli pobudeme.

I když je šance na stop malá, skýtá Benzina jiný bonus v podobě velmi sympatické slečny za pokladnou, se kterou se hned dávám do řeči. Je nadšená z toho co děláme, a když jí prosím o vodu a karton, říká, že nás fakt ráda podpoří, žádný problém.

Zkouším štěstí, jak dalece až sahá nadšení usměvavé blondýnky z našeho dobrodružství. K mému značnému potěšení sahá minimálně tak daleko, že když se opatrně ptám, jeslti nemají cokoliv k jídlu, co by přišlo v niveč, okamžitě přikyvuje, že sice nic nevyhazuje, ale že svou porci Leberkose - tradiční Rakouské sekané se sýrem - ráda udá pro dobro věci.

A my si tak nejen parádně plníme pupky třemi tlustými plátky sekané v housce, ale taky odškrtáváme Místní specialitu.

No coment 😀

Ze 120 Kč na 4500 Kč za za 10 vteřin. S rakeťákem easy.
Recept je vsadit 00

857.358

Řeklo by se, že je to jednoduché. Ale ne až tak. Ďábel tkví v detailu.
Nemohli jsme udělat Nikiho Laudu, jezdit výtahem ani na kole.
Tak aspoň jsme to spojili s 50km výletem.

Půjdeme pod dráty vysokého napětí. Nesmí se pod nimi stavět a kvůli úspoře jdou nejkratší možnou cestou. Tj. rovně.

V praxi to bolelo trochu víc než bychom chtěli. Nohy máme dodrane, ale úkol splněn.

Spojit 50km Vejlet s 10km rovně byl docela zahul. Procházka hezká!

Byli jsme v Janově, byli jsme v Nice, byli jsme v Monacu. Nikde žádný surf.
Tak jsme využili 4500 Kč co jsme vytocili v rulete a dali učení se sufru na vlně v Praze.

Až do roztrhání plavek!

Pane, musím si na chvíli půjčit váš traktor. Je to fakt důležité...

Nejdřív jsme oslovili skupinu na rozkucce se svobodou. Rozpadla se.

Pak jsme chtěli promluvit před davem lidi pouliční umělce....asi blbost.

Pak přednášející skupině asiatu na výletě...neměl pochopení.

...až se nám podařilo vyhajpit skupinu mlaďochu na clubbing tažení ke které se samovolně přidali další specializující se jedinci.

Je pátek večer a my s vypětím posledních sil sbíráme v Praze poslední výzvy. Zítra nás ještě čeká Horolezec a 400 m překážek na Klínovec.

Zbytek jsou buď už jsou jenom perličeky, jako například Vzhůru do oblak či Veselka, nebo věci, které jsme prostě propásli. Jako například Hilton.

Marně se ohlížíme za minulými příležitostmi, které nám nabídla cesta.

No jo, ale body by se nám hodily, zdá se, že se možná budeme tahat o první příčky.

Co mě nicméně cesta naučila je, že kde se příležitost nenabídne, tak si ji musí člověk vytvořit. A tak když se s Kirilem loučíme, a vyrážíme každý spát k sobě domů a nedá mi to a přemýšlím, co s tím.

Úkol zní postavit přístřešek, přespat v něm, vyfotit ho a sdílet místo, aby v něm mohli ostatní účastníci výzvy přespat.

A co takto bunkr u nás doma? Pokud bude mít tým či jednotlivec z řad účastníků X challenge do příštího ročníku cestu do Prahy a bude potřebovat složit hlavu, stačí napsat a pokud to jen trošku půjde, má u nás doma bunkr na noc ⛺

Závody na židlich s holkama skončily málem bouračkou s reálným autem a nudnou remízou 😀

Fotomapa done. Snad bude užitečná.

"Dáme oběd?"
"Jasně. Proč ne."
Tak nějak jsme si udělali kamaráda z Peru. Ani slovo o challengi. Prostě "je fajn občas někoho pozvat na jídlo".
Závity, kari s rýži a peruánský kámoš co nám nafoukl tým.

Slovenský tanec výměnou za "českou polku" 😀

Chlapy na kurzu komunikačních dovedností osloví na ulici dva borci a snaží se jim vysvětlit, že mají hrát kámen, nůžky, papír soutěž. Ujali se toho s vervou. Vyhrála jediná žena.

Po mnoha marných pokusech nabídnout lidem práci a řadě odmítnutí se slovy "my již máme vše hotovo" (závidím), jsme pomohli slečně uklidit stoly a židle. Radost na obou stranách.

Tečka. Inkoust usychá, deník dopsán.

Text psal člověk. Zhudebnil stroj.

Jsme vděční za výzvu Tři dobré věci. Splněno.

Poslední den. Jedna z mála výzev co zbývají. Do 12 musíme být na kopci. Tak proč si u toho nedat i překážkovy běh nahoru?

Hobby horsing se potkal s reálnými koňmi. Musím říct, že naše varianta byla bezpečnější.
Zase závody s holkama. Vítěz odměněn mrkví.

Horolezec. Největší hora Krušnohoří není žádný velikán. Vstávat ve 3 ráno a trmacet se pod kopec, abychom byli do 12 hodin nahoře a zvládli odreportovat výzvu horolezce chtělo hodně překonání. 10 dni spankoveho deficitu štípne 😀

Mladá paní si tanec slušně užila. Na konci padl i menší "defibrilator"😀

Pláž, chodník, benzínka, lavička. Odlehsedovano.

Já jdu Prostírat a Kiril má jasný úkol. Sežeň cizince a hlavně mu neříkej, že soutěžím. Totiž, chybí nám ještě Nafoukni tým.

Už pomalu nervózně podupávám u bublajícího kari, když zvoní telefon. "Mám" ozve se mi do ucha.

Když Kiril s Aronem, sympatickým Peruáncem, klepou na dveře, Kiril na mě lišácky mrká, že nic nepropálil.

Krize přichází, když se nás holky začínají ptát, kam ještě zítra jedeme. Vrhám na kamarádku významný pohled a v předsíni jí říkám, že "tohle je po nás běžné odpoledne, žádný závod", tedy že Nafukujeme tým.

S Aronem si užíváme fakt pohodové prostřeno, vypráví nám svůj neuvěřitelný životní příběh a když končíme s jídlem, teda spíš Aron, který spěchá zplátky do práce, spokojeně se plácá po břiše.

Hotovo, nafouknuto.