Cestomilci – Letní X-Challenge 2024

Honza nás vzal do Trutnova z Čerňáku.

15:30
Praha -> Bernartice
Teď aktuálně sedíme s českým Honzou v autě a jedem do Trutnova. Je to náš historicky první Dobromil, který nás bere. Kecáme o cestování a vlastně tak všem. Dál pak míříme na Varšavu.
Praha -> Bernartice

18:00
Bernartice -> Kamenná Gora
Vynikající a vysmátý Polák, který uměl skvěle vtipně český jel zrovna ze směny. Ani neví proč nám zastavil, možná si chce zlepšit náladu po těžkém dni, prý. Hlavně nikde v Polsku neříkejte frajeři.

19:00
Kamenná Gora -> Bolków
Rodinka nás jen popovezla. Tady to s polštinou drhlo. Manželka nevypadala úplně nadšeně. Seděli jsme vzadu narvaný a já tlačil do autosedačky s holčičkou. Ukázal nám nejdelší tunel v PL a pak nás vyhodil na náhodně bus zastávce.

19:50
Bolków -> Varšava
Kuba nejdřív... jeee! Nějaký Mongol. A já: prd Mongol. Pak se auto vrátilo a že nás vezme až do Varšavy. No jasně, úplně skvělý, tam jsme nedoufali že za dnešek dojedeme. Milý roztomilý Uzbek, který si s náma kvůli jazykové bariéře nepovídá, ale aspoň nám pouští Uzbek bomby.

*O půlnoci jsme ve Varšavě, kde je 1.checkpoint

Jsme si je sundávali fakt jenom na sundávání krosen

Není nad vychlazenou plechovku Rio Mare ve Visle s výhledem na mrakodrapy Varšavy. Zvuky plynoucí řeky, náhozy rybářů a šustění vrby ve větru.

Strávili jsme zhruba 40 min tím, že jsme se snažili dostat na tu střechu Paláce kultury. Doslova jsme tím zaměstnali celou budovu, abychom se zadarmo mohli dostat nahoru. Info se dostalo i k managerovi... takže až bude volat vedení X-Challenge, moc se omlouváme.
Měli prostě systém na který byli hrdí, takže nikdo zadarmo nahoru nemůže.

Btw když proklouznete do výtahu, na 12. patře je voda zadarmo 🙃

Strávili jsme zhruba 40 min tím, že jsme se snažili dostat na tu střechu Paláce kultury. Doslova jsme tím zaměstnali celou budovu, abychom se zadarmo mohli dostat nahoru. Info se dostalo i k managerovi... takže až bude volat vedení X-Challenge, moc se omlouváme.
Měli prostě systém na který byli hrdí, takže nikdo zadarmo nahoru nemůže.

Btw když proklouznete do výtahu, na 12. patře je voda zadarmo 🙃

V centru jsou vojenské slavnosti, takže důležitá tepna je díky průvodu uzavřena. Na kole s krosnama se snažíme dostat na okraj...

S Mikulášem a Anežkou jsme vyrazili červeným autem z Varšavy až do Ostróda. Jsou skvělý, konečně rozumíme polsky a hlavně mluví i anglicky.
Kafe jsme jim koupili na benzínce při fajčení.
Jejich pes Muga je fakt CUTE

Moc jsme toho nenaspali, asi jen 4h. Probouzíme se v hustém porostu celíku u řeky Visly a jen 1 chůze od karavanového kempu. Kuba je vyřízenej, já nabuzenej, takže jdu omrknout okolí a Kuba dospává.
Bereme bus za 10kc a jedem do centra, kde je checkpoint na střeše Paláce kultury. Přichází první komplikace. Střecha je pro turisty a stojí peníze. Během 40 min zaměstnáváme veškerý personál tím, že hrajeme hru a že nahoru musíme zadarmo. Manager budovy to raději nezvedá, personál je hrdý na systém placení, takže smůla. Díky služebnímu výtahu se dostáváme do 12. patra, kde je barel s pitnou vodou. Dopouštíme láhve pod kamerovým systémem a sdílíme info o vodě zdarma do skupiny dalším týmům (ve Varšavě nejsou pítka.).
Snažíme se dostat k okraji města na výpadovku směrem na Gdaňsk. Velká tepna je zavřená kvůli vojenské slavnosti a proto si půjčujeme kola a jedeme s krosnama po městě na druhou stranu.
Dnešní denní výzva je prostá,... můžou se stopovat pouze červená auta. Po 40 min. nám zastavuje polský pár, kterým konečně rozumíme a umějí anglicky. Výborná dvojka, jedou někam stanovat, ale neví kam, jen zhruba. V podstatě s náma ujeli 3h trasu a dovezli nás 30 min od checkpointu. Po cestě jsme je pozvali na kafe, což byla jedna z výzev.
To o čem jsme kecali, jaký si vezli příběh apod. je na delší povídání...
Další červené auto už se nám stopnoiut nepovedlo. Stmívá se a mi jdeme spát za nějaký sklad....docela fajn.

Stopli jsme červený z Varšavy, které nás dovedlo kousek od dalšího checkpointu. Pak dál už žádný nejelo, takže máme skóre jen 1 červený.

1 červený za den

Zametli jsme marinu a na oplátku nám půjčili šlapadlo.

Tuhle polovychlazenou troječku jsem si vychutnal ve stínu lesa v malém poklidném městě Ilawa.

S týmem Instalatéři jsme hráli na ukulele a zpívali v Ilawě na křižovatce tři cest. Sice jsme točili asi jen tři písničky pořád dokola, ale lidé dávali. Nakonec jsme si dohromady vydělali asi 1200kc.
Byl to bizár, děkujeme fajnovým Instalatérům.

Dnes jsme ráno utratili za popojetí busem a za žrací nákup. Dohromady tak za ±200kc.
S týmem Instalatéři jsme buskingovaly v Ilawě a to nám hodilo ±500kc.
Profit za dnešek je tedy ±300kc!!!

Nebylo to s tou výzvou zas tak hrozný. Žádný zásadní rozhodnutí jsme nedělali. Jediný co nám to pak pokazilo by telefonát z velína. Otázka zněla: Chcete výzvu?
Takže jsme se na celý zbytek zasekli v Ilawě, díky tomu, že už jsme ten den nemohli použít autostop.

Ani to nebolelo. Mapy jsme si večer před tím překreslili a pak krásně přejeli na Hel.

Večer jsme prošli pláže a pak přespali v kempu. Krásné místo. Jediné co, tak tuleni nikde. Písek jemný, vítr ostrý, léto rozmarný.

Pro Milana odesláno z Helu.

Z Helu jsme stopli super týpka, který nás vezme na benzinku ke Gdaňsku.
Bohužel jedeme kolonou a najednou do nás někdo zezadu narazí. Naštěstí náš řidič je nevinný, ale zabralo to sepsání aspoň 40 min.

Posláno z prdele zvané Elblag

Dnes jsme opustili Hel a vyrazili jsme skvělým karavanem do Litvy. Jeli jsme asi 3h pouhých 70km. Do karavanu nabouralo auto. Týpek nás pak vyhodil u Gdaňsku. Tam jsme zažili náš nejdelší stop (±2h). Pak nás Oskar popovezla do Elblagu, ale to bylo zase ucpaný, takže nějaký 3h v prdeli.

Dneska to bylo celý v polštině. Pak Kuba využil v naší první Tesle němčinu. A náš poslední řidič, který byl zlatej a vozil nás po různých benzinkách kde hledal pro nás kamioňáka, mluvil anglicky. S ním jsme si Fajt chtěli pokecat.

Pozitivní jako každý den

Povečeřeli jsme v litevské rodině u mého bývalého spolubydlícího. V podstatě první větší jídlo.
Studená kefírová polévka z řepy Cholodnik a dezert Tingynis. Zapíjeli jsme Kvasem. Bylo to vynikající, snad nám neselže žaludek

Bývalý spolubydlící Ignác nás provedl celým městem. Večer nás uvítala jeho rodina a pohostila nás typickým litevským jídlem. Ráno jsme vyrazili trajektem na Kurskou kosu, kde jsme vzali stopa do Nidy. Krásné duny, vesničky, moře. Skvělý checkpoint

Popsali jsme jich asi tak ±50.

Bez komentáře

Musíme vstávat brzy, Ignác potřebuje na nějakou schůzi. Jeho mamka nás luxusně hostí výživnou snídaní. V podstatě miska plná tvarohu smíchaného se smetanou, cukrem a vanilkou. Mě to moc chutnalo a umím si představit, že si to budu dělat doma. Kuba na to moc nevypadal. Loučíme se, moc děkujeme a vyrážíme do přístavu. U Ignáce v autě si necháváme bágly a bereme jen igelitky. Jedeme na Kurskou kosu, přesněji řečeno přeplouváme tam. Je to jen nějakých 700 metrů. Tím, že tudyma ale musí proplouvat velké lodě, most by se zde nevyplatil. Jezdí tu tudíž nonstop trajekt, který to přejede asi za 5 min. Na druhé straně už se nachází 50 km dlouhý národní park. Asi tušíte co to je severomořská kosa, ale pro jistotu. Je to v podstatě navátý a naplavený písek/sediment, který utváří u pevniny tvar kosy. Takový poloostrov, který je sice 50 km dlouhý, ale na šířku má jen něco málo přes 2 km.
Vystupujeme z lodi a plánujeme stopovat nějaké auto z trajektu. Natáhneme ruku a hned první auto staví. Bylo to nějakých 20 sekund?
Šéfka a koordinátorka kamioňáků, Tania. Je z Německa a nedávno si sestavila svojí vlastní obytnou dodávku. Cestuje převážně sama. Každý se vymlouvá, že nemůže někam jet, protože: čas, peníze, info, bezpečnost atd. Nebudu na nikoho čekat, jezdím sama. Naprosto s ní souhlasím. Lidi furt jen hledají výmluvy proč něco nejde.
Jedeme s ní téměř až na samotný konec kosy do městečka Nida. Velice populární destinace převážně pro movitější Němce, kteří mají na to, zaplatit si tam noc. Tania je skvělá! Střelená, schopná, samostatná a velmi přátelská. Strávili jsme s ní v podstatě celý čas v NP.
Celé to tu stojí na písku. Duny vysoké až 30m se po několik let pohybují a v historii dokonce zatopily vesnice a hospodářství. Procházíme borovými lesy, kde je v podrostu jen mech, lišejník, černýš a sem tam nějaký mladý stromek. Dostáváme se na vrchol kopečka odkud se nám otevírá obrovský výhled na písečnou krajinu. Duny jsou z jedné strany zarostlé trávou a z jiné zase odváté větrem. Sundaváme boty a jdeme na boso. Je to extrémně příjemný. Připadám si jak trosečník s igelitkou. Scházíme dolů na úroveň moře a jdeme po pláži až do staré vesničky Nida. Okukujem krásně spravované chaloupky s ještě hezčími zahrádkami kolem.
Loučíme se s Taniou, která nás ještě popovozívá směr trajekt a pak už to dojíždíme busem. Na pevnině nás nabírá Ignác a jede s námi na Orlenku.
Prší a nevypadá to moc dobře. Žádná auta nejezdí. Naštěstí asi po 30 min zastavuje pro kafe nějaký BMW X6. Veze nás zubařka a její 16 letý syn, který vypadá na 20. Je to opravdu příjemný dvouhodinový pokec. Během cesty se na nás valí neskutečné množství vody. Doslova vodní smršť. Zastavujeme v odstavňáku a čekáme. Mezitím mi píše nějaký tým z Klaipedy, jestli náhodou nevíme kde se před tím deštěm schovat...
Vysazují nás u sámošky v Kaunas. Nakupujeme maso a brambory na večeři a míříme za bělorusem, který nám nabídl Couchsurfing. Je to student diplomacie bydlící ve starém dřevěném domě. Povahou neskutečnej idiot, kterej se rád poslouchá. Byl hodný a jakoby pohostinný, ale nedalo se s ním moc být. Uvařili jsme kuřecí s bramborem. Docela se to dalo (bylo to skoro výborný, protože nic v podstatě nejíme).
Jdeme spát, zítra se už vracíme směrem do Varšavy. V sobotu už musíme být v cíli (Chomutov).

Zjistil jsem, že jsem se probudil na vyfouklé karimatce. Nevím kde je díra, zdržuju odchod tím že to nějak lepím.
Procházíme centrum Kaunasu. 2. největší město v Litvě. Má mnohem větší historické centrum než Klaipeda. Zajímavý je, že má údajně nejdelší pěší zónu v Evropě. Nadchla mě fontána u které hraje z rozhlasu tradiční litevská hudba. Někteří kolemjdoucí si jí pobrukují. Něco podobného by bylo skvělý v Praze. Busem jedeme na Orlenku. Čekáme 2h. Vracíme se k obrubníku a sledujeme že už delší dobu stojí na parkovišti Hyundai s pánem vevnitř. Dáváme se nakonec z jeho strany do řeči. Má vzadu děti. Zajímá je co děláme. Vysvětlujeme veškeré podrobnosti a technické údaje našeho koníčku. Davidios je velký fanoušek ČR. Pracuje v české firmě SkyLightec. Jezdí na kajaku závody v Krumlově. Je úplně nadšený že se námi potkal. Se svými dětmi extrémně zbožňuje Jožin z bažin. Popovezl nás na další pumpu, která není tak blbá. Při nakládání do auta přichází na benzinku další tým.
Má další pumpě čekáme zase 2 hodiny, je to hrozný...
Zastavuje Slávek s dodávkou. Sedí se tam docela fajnově. Jsme nějaký unavení, takže toho zas tak nenakecáme. Slávek je ale zlatej. Takový polský sluníčko (je to ale jinak chlap jak hora). Veze nás téměř 5h až na předměstí Varšavy. Stavujeme se s ním v Makru. Nakupuje asi 10x vodku, 3x karton lahváčů, 20x tonic a 10x pomazánkové máslo. Prý že to má do zásoby. Jede s námi na velkou MOL. Myslíme si že bude super, je fakt hodně vytížená. Přejeme mu vše nej k 50. narozeninám, které má za 5 dnů a jdeme se najíst na benzinku. Noocvat budeme někde tady. Chce to křoví kde není nas****, nebo jakýkoliv jiný úkryt.
Večer bude 13°C tak snad se vyspime.

*snad je ta karimatka fakt zalepená

Těch kontaktů už máme tolik...
Nikolaj s Agnieszkou a psem Muga.
Daividios, litevský fanoušek Česka.
Sylvie, pobožná maminka.
Pawol, litevský bývalý vojín.
Honza, náš první řidič, který čte naše každodenní putování.

Přispíváme na Armádu spásy 💪👍❤️

Zapisovali jsme téměř každý den. Je to fajn shrnout si celý den, přepočítat si počet stoplých aut apod.